Fine Line | FF h.s. ✓

LII.

Ještě než jsme s rodiči vyrazili, musela jsem dopsat tu esej. Měla být na tři strany, myslela jsem, že to dnes v klidu udělám, ale Harry mi trochu změnil plány. Málem jsem začala mlátit hlavou do stolu, nakonec jsem však zvládla poslední stránku dopsat.

Trochu mě mrzelo, že mě Harry pozval, ale nevyzvedl mě. Řekl mi, že si musí ještě předtím něco zařídit. Nechápala jsem, proč je najednou tak tajemný, byl pryč skoro pořád, neměla jsem tušení, kde, protože mi to neřekl. Slíbil mi, že jednou mi to poví, ale nevěděla jsem kdy, a to mě žralo.

Převlékla jsem se do černých obyčejných šatů s co nejmenším výstřihem, byly až po kolena. Měla jsem z Anthonyho hrozný strach, bála jsem se, že ho nějak neúmyslně vyprovokuju, což jsem vážně nechtěla.

Do kabelky jsem hodila mobil a kapesníčky. Plánovala jsem se vrátit domů s rodiči, takže klíče jsem si nebrala, kdyby náhodou, náhradní jsou stále pod rohožkou. V ne moc vysokých podpatcích jsem sešla po schodech dolů za svými rodiči. Už byli oba skoro připravení, mamka si jen brala kabelku ze stolu. Společně jsme odešli k autu, nastoupili jsme a odjeli.

Už když jsme přijížděli, viděla jsem kolik aut tu bylo. Připomnělo mi to tu noc, kdy jsme se s Harrym poprvé políbili. Připadalo mi to tak dávno, přesto to bylo jen asi před čtyřmi měsíci.

Vevnitř už bylo mnoho lidí, v obýváku byla obrovská televize, která tu nebyla, když jsem naposledy byla v tomto domě. Určitě tu byla kvůli tomu hlasování. Jak moc jsem doufala, aby to nevyhrál. Nechtěla jsem, aby Charleston spadl plně do jeho rukou, věděla jsem, že by to nemuselo dopadnout dobře. Zároveň jsem byla ráda, že už tohle volební období končí, doteď jsem na každém rohu viděla jeho ksicht a bylo mi z toho špatně.

Rozhlížela jsem se doufajíc, že zahlédnu Harryho, ale nikde nebyl. Byla jsem trochu v rozpacích, bez něho jsem se tu necítila vůbec bezpečně, navíc mě zajímalo, kde zase je.

Dostala jsem sklenku vína, kterou jsem ze začátku odmítala, ale nakonec jsem jí přijala. Neměla jsem náladu na alkohol, přišla jsem si ale trochu neslušně.

Chvíle rozhodnutí měla přijít, ale Harryho obličej se pořád neobjevoval. Trochu se mi motala mezi těmi lidmi hlava, proto jsem se rozhodla dojít si do kuchyně pro vodu, přeci jen jsem věděla, kde to je a mohla jsem si pro ni zajít sama.

Napouštěla jsem si vodu do sklenice, když jsem ucítila přítomnost toho člověka, kterého jsem z celého srdce nesnášela. Nechtěla jsem se na něj podívat, dostala jsem hrozný strach, protože už teď jsem věděla, jak se tváří. Cítila jsem, jak se blížil ke mně, strnula jsem, utéct by se mi už stejně nepodařilo.

Jeho dlaň se objevila na mém zadku. Byla jsem tak znechucená, že jsem se málem pozvracela, ale nedokázala jsem ani to, přišlo mi, jako bych nemohla pohnout jediným svalem v mém těle. Natiskl mě na zeď, což zapříčinilo, že jsem pustila skleničku na zem. Jak to, že tu nikdo není, sakra?

Cítila jsem na mých tvářích známý slaný pocit slz. ,,Nechte toho, prosím,"zašeptala jsem bez jakékoliv síly, když mi začal zvedat sukni od šatů. Najednou jsem byla úplně bezmocná, nemohla jsem nic dělat. Přitiskl své rty na můj krk, zatímco z mé pusy odcházely tiché vzlyky. Nahmatal lem od mých silonek. Dělo se to zase, Harry mi slíbil, že nikdy nedopustí, aby se to stalo znovu, ale teď tu nebyl a já byla hrozně naštvaná. Na něj, ale i na sebe, že už se zase nedokážu bránit.

Všechno se mi nějak motalo dohromady, byla jsem hrozně slabá, když jsem se dostala do matčiné náruče. Bylo tam několik kamer, na mé kůži se odrážely blesky od foťáků. V dálce jsem ale zahlédla ty oči, které mě měly bránit, ty, co mě měly chránit před tímhle vším.