Fine Line | FF h.s. ✓

XXXI.

Mohl kvůli mě umřít. Okamžitě jsem si začala všechno vyčítat. Byla jsem hroznej člověk, tak moc jsem se v tu chvíli nenáviděla. Celou dobu jsem myslela jen na sebe, co on udělal mě, přitom on díky mě naboural. Přestože se mu nic nestalo, cítila jsem se tak strašně špatně. Nedokázala jsem se na něj ani podívat, jak moc jsem se za sebe styděla.

,,Prim,"promluvil po chvíli, ale já stále nedokázala nějak reagovat. Zhluboka jsem dýchala, dala jsem si obličej do dlaní. Nejradši bych teď opravdu zmizela z jeho života, chtěla jsem, aby už nikdy neviděl můj obličej.

,,Bylo to kvůli mně,"konečně jsem své dlaně oddělala z mého obličeje a zadívala se do jeho očí. Zakroutil hlavou, přičemž se pousmál. Jeho ruce mě jemně pohladily po mých pažích. Nevydržela jsem potřebu ho obejmout. Zvedla jsem své ruce a omotala je okolo jeho krku. Po těle mi projel úžasný pocit, když si mě svými pažemi přitiskl blíž k sobě. Jeho dlouhé vlasy mě šimraly po celém obličeji, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Po tak dlouhé době jsem konečně cítila jeho dokonalou vůni, kterou zařizovala nejspíš velmi drahá kolínská. Dlaněmi mi projížděl po napůl odhalených zádech. Jeho objetí bylo tak klidné, něžné a tak moc mi chybělo. Stále jsem si ale připadala hrozně. Ublížila jsem mu, mnohem víc, než jsem si doteď myslela. ,,Je mi to hrozně líto." Pořádně jsem se zahrabala hlavou do jeho ramene.

,,Ty šaty ti moc sluší,"pošeptal mi do ucha, cítila jsem, že se rozhodně začínám červenat. Otřela jsem si jedním prstem stékající slzu. Konečně jsem se od něj začala pomalu odtahovat, ale než jsem to zvládla, moje tvář zůstala na té jeho a on vtiskl své rty na ty mé. Hned jak se naše rty dotkly mnou projel pocit úlevy. Doteď jsem si dostatečně neuvědomovala jak moc ho potřebuju, jak moc potřebuju jeho přítomnost a doteky. Jemně mě líbl na koutek úst, bylo to až bych řekla osvobozující. ,,Zůstaneš tu?"zeptal se nevinně. Pootevřela jsem na něj oči s jemným úsměvem.

Bylo už vážně pozdě, cítila jsem se hrozně unaveně. ,,Nemám tu žádný věci,"řekla jsem, když jsme došli k Harrymu do pokoje. Nikdy jsem si ho neměla možnost pořádně prohlédnout. V rohu pokoje jsem uviděla kytaru na stojanu, což mě docela za razilo, ale rozhodla jsem se na to teď neptat.

,,Nic nepotřebuješ,"dal mi pramen vlasů za ucho, ale hned dlaň zase oddělal, aby si mohl sundat sako. Měl pod ním svou typickou bílou košili, přes níž mu prosvítala tetování. ,,Postarám se o tebe, dobře?"pošeptal mi, když ke mně přistoupil. Nevěděla jsem, co tím má na mysli, ale rozhodla jsem se ho nechat se mnou dělat, cokoliv bude chtít. Zhluboka jsem se zatřeseně nadechla, když se dotkl zipu na mých zádech. Pomalu jej začal rozepínat, vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že nemám podprsenku. Zip putoval až k mému zadečku, takže když se tam Harry dlaněmi dostal, znovu jsem se zastyděla. Jakmile mi začaly šaty padat z ramen, vzpomněla jsem si, že pod nimi nic nemám. Přidržela jsem si je, aby Harry neviděl něco, co bych nejspíš nechtěla.

,,Copak?"uchechtl se na mě. Začervenala jsem se, šaty jsem držela na svém těle. Harry se otočil do skříně, kde vytáhl jedno ze svých černých trik s nápisem Rolling stones. Položil ho na postel a znovu se na mě kouknul. Vzal mě za ruce, na jeho obličeji byl opět ten vážný výraz. Šaty mi spadly z těla a já před Harrym stála jen v kalhotkách. Cítila jsem se chvíli dost trapně, ale Harry mi položil dlaně na krk a přitiskl mé rty k těm jeho.

,,Jsi nádherná, Prim, nikdy se přede mnou nemusíš stydět,"znovu mě políbil a já se cítila o mnoho lépe. Natáhl se pro tričko. ,,Zvedni ruce,"znělo to spíš jako prosba, než jako příkaz. Nasadil mi triko jakoby mi byly dva.

,,Harry, já přece nejsem dítě,"zasmála jsem se, ale on se nesmál, stále mě vážně pozoroval, proto mé koutky zvadly do linie.

,,V tom tričku vypadáš ještě líp než v těch šatech,"usmál se najednou, úsměv jsem mu oplatila.