Fine Line | FF h.s. ✓

XXVII.

Limuzínou jsme dojeli před velký dům, nikdy předtím jsem tu nebyla, ale vypadal opravdu honosně. Vystoupila jsem pomalu s pomocí ruky Ericova manažera. Byl docela mladý, ale přišlo mi, že je ohromně schopný. Nejspíš to byl ten Ericův kamarád, u kterého včera přespal. Stalo před budovou několik fotografů, ovšem mě si nikdo naštěstí nevšímal. Středem pozornosti byli různé hvězdy, které se přišli podívat na přehlídku nějaké známé značky, které jsem neznala jméno. Bylo na mě až moc složité.

Adam, Ericův manažer, mi ukázal místo, na které si mám sednout. Bylo ve třetí řadě, takže jsem měla dost dobrý výhled. Možná, kdybych tu někoho měla, víc bych si to užívala. Přehodnotila jsem to ale jakmile na pódium začaly vcházet dívky v nádherně bláznivých šatech. Všichni tleskali, na jejich tělech bylo odráženo několik blesků od foťáku.

Na pódiu se po chvilce začali objevovat kluci, jakmile přišel na pódium Eric, nemohla jsem věřit svým očím. Vypadal opravdu úžasně. Jeho tělo bylo skoro celé odhalené, ale zároveň na sobě měl dokonalé oblečení. Bylo to dech beroucí. Všimla jsem si ale, že ostatních pozornost most nezískal, což mě za něj zamrzelo. Možná jsem to jen špatně viděla.

Na pódium přišla starší paní v krásném béžovém obleku. Zlato hnědé vlasy zářily po celé místnosti. Hudba utichla a žena si vzala od ruky mikrofon. Začala mluvit něco o své nové kolekci. Poslouchala jsem každé její slovo, ale skoro ničemu jsem nerozuměla.

Po přehlídce se měla konat after-party, byla jsem pozvána, ale bála jsem se tam jít sama, proto jsem počkala před šatnou na Erica, který vyšel ve světle modrém obleku. Okamžitě jsem se začala cítit trapně, protože to vypadalo, jako bychom naschvál ladili. Pohledem si mě s úsměvem prohlédl.

,,Sluší ti to,"dal mi ruku okolo pasu a společně jsme se rozešli do jiné části téhle obrovské budovy. Jeho dotyk mi nebyl příjemný, spíš jsem ho chtěla setřást, ale přišlo mi to neslušné.

Hrála hlasitá hudba, světlo se každých pět vteřin měnilo, lidi do sebe vráželi. Bolela mě z toho trochu hlava, ale rozhodla jsem se užívat si to, než se opět vrátím do reality.

Všechno šlo v pohodě, dokud jsem v dálce neviděla mě až moc známou postavu. Vlasy měl dané rozpuštěné po zádech, opravdu už je měl málem pod rameny, měl na sobě květovaný oblek, který mu dokonale seděl. Stál vedle svého nevlastního otce a poslouchal konverzaci jeho s nějakým mužem, kterého jsem neznala. Zatřásla jsem se, když se mnou jeho světle zelené oči navázaly oční kontakt. Všimla jsem si, jak jemně pootevřel pusu, když mě sjel pohledem dolů a pak zpět nahoru. Když si ale všiml, kdo stojí po mém boku, zase pusu zavřel. Jeho obočí se spojilo do jedné linie, což mi dalo signál pro útěk. Omluvila jsem se Ericovi a odešla jsem.

Stoupla jsem si před zrcadlo v koupelně pro dámy. Mělo mi dojít, že tu bude. Proč je ale úplně všude? Jasně, kvůli jeho otci. Chtěla jsem si jeden večer odpočinout, ale ani to mi nebylo dopřáno. Byla jsem tak moc rozebraná, už zase se mi chtělo brečet, ale kvůli mému makeupu jsem se přinutila to vydržet. Zhluboka jsem dýchala, abych uklidnila své nervy. Pořád jsem si opakovala, že všechno bude v pohodě.

Pomalu jsem se vrátila k Ericovi s tím, že mu řeknu, že už chci jít domů. Jenže Eric mě vzal za pas, okolo nás se začalo motat několik fotografů. Nechápala jsem, co se děje. Když jsem se koukla na Erica, usmíval se zeširoka. Reportéři se ptali na mnoho otázek, že jsem je ani nestihla zaregistrovat. Nenadála jsem se a Ericovi rty se přitiskly na ty mé. Hrozně jsem se lekla. Rychle jsem ho odstrčila od svého těla a tentokrát jsem opravdu utekla. Málem jsem si zlomila v těch podpatcích nohu, ale zvládla jsem dojít až ven.