Fine Line | FF h.s. ✓

XLV.

Mamka mě objímala, hrozně se o mě bála, ale já už letěla letadlem několikrát, proto jsem si říkala, že nemá důvod mít strach. Navíc jsem vedle sebe měla Harryho.

Prošli jsme kontrolou, naštěstí jsme ani jeden nepípal, takže se nic nezdrželo. Ještě jsme měli čekat asi půl hodiny, než budeme moct nastoupit do letadla do New Yorku. Nemohla jsem se dočkat. Už jsem se hrozně těšila, až uvidím univerzitu, zase budu na Times Square a budu procházet zaneprázdněnými ulicemi města světel.

Let trval necelé dvě hodiny a v podstatě celý jsem ho prospala. Když jsem zrovna nespala, četla jsme nějaký časopis, který jsem si koupila na letišti.

Přesto jsem z letu byla hrozně unavená. Na letišti jsme přistáli okolo páté ráno a na hotel jsme se dostali až v šest. Už teď jsem ale cítila ten krásný pocit studeného počasí. Byla jsem v mém nejoblíbenějším městě s mým nejoblíbenějším člověkem. Hrozně jsem si vážila toho, že jel Harry se mnou. Jinak bych asi musela letět s tátou, což by mi nevadilo, ale on si aspoň nemusí znovu brát volno z práce.

Po cestě na hotel jsem celou dobu radostí držela Harryho za ruku. Doufala jsem, že mu to nevadilo, ale nevypadal tak, takže jsem to nějak neřešila. Vše s ním teď šlo tak dobře, přišlo mi, jako bychom byli nerozlučitelní. Jeden bez druhého jsme nemohli vydržet, ten pocit se mi tak moc zamlouval.

Celé poledne jsme proleželi v oblečení na posteli. Byla jsem vyčerpaná, Harry podle všeho taky, možná proto, že celý let skoro vůbec nespal. Přišlo mi, jako by měl strach, ale neměla jsem náladu se ho na to ptát.

,,Nevadilo to Anthonymu?"zeptala jsem se, když už jsme byli oba vzhůru a já ležela na jeho hrudi.

,,Nevím, neptal jsem se,"pokrčil rameny. ,,Když jeden den do školy nepřijdu tak se to neposere."

Měl asi pravdu. Já měla samozřejmě všechno domluvené, ale nechtěla jsem, aby kvůli měl nějaké problémy. Už takhle mi přišlo, jako bych ho využívala, i když mi to pořád vyvracel. Nechápala jsem, kde se v něm bere tolik dobra. Na začátku roku jsem si o něm myslela, jakej je to egoistickej hajzl, ale to jsem ho neznala. Musí si to o něm myslet celá škola, prostě se tak prezentuje, proto se Amber ze začátku nelíbilo, že bych s ním něco měla mít. Chápala jsem to.

,,Budeme muset jít,"řekla jsem, když jsem se podívala na mobil na hodiny. Byla jedna hodina, na univerzitě jsem měla být ve dvě a byla odsud asi patnáct minut metrem, takže jsme museli už jít. Nechtělo se mi, ale zároveň jsem se hrozně moc těšila.

,,Prim?"oslovil mě, když jsem začala vstávat. Otočila jsem se na něj s tichým 'hm?'. ,,Myslíš, že to na té univerzitě zvládneš sama? Stejně bych tam byl k ničemu a potřeboval bych si něco zařídit."

Trochu mě to zklamalo, ale měl pravdu, proč by tam se mnou vlastně chodil? Zajímalo mě, fo si chce zařídit, proto jsem se ho na to zeptala, ale on mi jen řekl, že to není moje starost. Myslela jsem si, že tohle už jsme dávno přešli, no očividně ne.

V tichosti mě Harry doprovodil k univerzitě, kde jsem mu prostě řekla ahoj. Zkazil mi náladu, bolelo mě to.

Harry's pov

Kdybych jí neřekl, že ji do toho nic není, nikdy by mě nenechala v klidu jít. Chtěl jsem jí překvapit, radši ať je na mě chvíli naštvaná. Vrátil jsem se na ulici k hotelu, kde jsem předtím viděl obchod. Nakoupil jsem svíčky, ale hlavně jídlo. Pořád jsem si opakoval, co to se mnou ta holka udělala. Nikdy dřív jsem se nemusel tak moc snažit, ale já se snažit chtěl. Hrozně mi na ní záleželo, chtěl jsem, aby si tenhle výlet co nejvíc užila.