Fine Line | FF h.s. ✓

XXXVIII.

Harry's pov

Myslím, že jsem v tu chvíli byl připravený snad na všechno, ale tohle? Tohle bylo něco, co jsem vážně nečekal. Úplně jsem se zasekl, nevěděl jsem, co mám dělat, očividně stejně se cítila i moje sestra, Jenna.

Byl jsem úplně mimo, nemohl jsem vědět, jestli je to její dítě, ale byl jí tak podobnej.

,,Ehm...Ahoj,"promluvila najednou. Tak zatraceně mi chyběla, její hlas se ale jakoby trochu změnil, možná zněl trochu unaveně. Docházelo mi, že jsem už bez odpovědi stál asi dvě minuty, ale nějak jsem se nemohl vzpamatovat. Prim mě pomalu pustila, malinko do mě zatlačila, takže jsem prošel brankou přímo za svou sestrou a objal jsem jí. Její malé ruce se obmotaly kolem mého těla, což mě donutilo konečně se trochu uklidnit.

Primrose's pov

Pozorovala jsem, jak se ti dva objímají, malý klučina zatím nechápavě pozoroval, ještě neměl rozum, mohl mu být tak jeden rok. Musela jsem se usmívat, věděla jsem, že Harrymu hrozně chyběla. Nějakou chvíli se objímali, ale netrvalo to dlouho. Chvilku si něco povídali, co jsem neslyšela, ale potom po mě Harry natáhl ruku, takže jsem prošla brankou za nimi.

,,Tohle je Prim." Pousmála jsem se na milou dívku, která byla možná až podivně podobná Harrymu na to, že byli nevlastní sourozenci.

,,Moc mě těší,"podala mi ruku, kterou jsem hned následně přijala. Vypadala opravdu mile na to, kdo byl její otec.

,,Mě taky,"přikývla jsem s úsměvem. Jenna si konečně vzala malé dítko do náruče, přičemž jsem si všimla té až nemožné podoby.

,,Tohle je Lucas,"pousmála se na nás oba, všimla jsem si, že Harry už zase jakoby ztuhl, muselo mu to dojít stejně jako mně. Byl mu tak zatraceně podobný.

,,Já ho zabiju,"začala se mu rychle zvedat hruď, takže jsem mu stiskla ruku.

,,Ne, Harry, on...on o tom neví. Nikdo o tom neví,"povzdechla si, přičemž dala svému synovi pusu na čelo, vypadal zaneprázdněn svým červeným autíčkem. ,,Můžeme si o tom promluvit doma? Už je zima,"vypadala trochu posmutněle, ale hned na to se usmála, aby to zakryla. Harry přikývl, takže jsme obešli celkem velký dům a zadem jsme vešli dovnitř do domu. Vypadal příjemně a útulně.

Jenna nám nabídla čaj, proto jsem jí řekla o jeden bylinkový, Harry nechtěl.

Seděli jsme u velkého stolu, Lucas si hrál o kousek dál na nějakém koberci, byl tak roztomilý. Koukala jsem na Harryho, který opět nervózně poklepával nohou, proto jsem nepouštěla jeho ruku z té mé.

,,Zjistila jsem, že jsem těhotná po dvou měsících v léčebně, když se o tom dozvěděl táta, zakázal mi se s kýmkoliv stýkat a po měsíci si pro mě přijela mamka. Nemohla jsem nikomu dát vědět, ani tobě,"povzdechla si, vypadala, že ji to opravdu mrzelo. ,,Celou dobu jsem měla strach, že je to toho chlapa, no však víš... Kvůli tomu jsem přemýšlela nad potratem,"zatřásl se jí dech, docházelo mi, jak moc těžké to pro ní muselo být a nikoho neměla, jen svou matku. ,,Ale když se Lucas narodil, hned jsem věděla, že to jeho není, jsem opravdu ráda, že jsem si ho nenechala vzít, je to ten nejskvělejší klučina,"na tváři se jí objevil úsměv.

,,Otec mi celou dobu tvrdil, že jsi tam, ale nenávidíš mě a nechceš mě vidět,"skenoval Jennu svým pohledem, už ji tak dlouho neviděl, určitě se změnila.

,,Nemohla bych tě nenávidět, jsi můj malej bráška,"usmála se, přestože hluboko v sobě měla nejspíš hroznou bolest. Vychovávala sama malé dítě, byla znásilněna a žila daleko od svých přátel, svého bratra i svého otce. Jenna byla sice stejně stará, ale byla asi o pět měsíců starší než Harry.