My Annoying Brother

10.KAPITOLA

Z pohledu Courtney

,,Ale no tak Courtney." Naléhá Clarke vůbec nevím kam tím směřuje.  
,,Clarke promiň, ale já na tohle nemám čas chtěla bych potom do Evropy na tu medicínu a vztah na dálku nevím, nikdy jsem takový vztah neměla, vždyť já neměla ani ten normální vztah." Řeknu a rozhodím rukama.   
,,Ahoj holky." Přijde k nám Shawn s trochu vyděšeným výrazem.  
,,Ahoj Shawne." Pozdravím a usměju se.  
,,Ale ahoj Shawne, to je náhoda. Zrovna si tady s Courtney povídáme o tom, že půjdeme po škole ven. Nechtěl by jsi jít s námi? Bude sranda." Řekne a já na ni vykulím oči. Ježiši co má zase ta holka zalubem.   
,,No já nevím, moc bych do toho Shawna nenutila."   
,,Ne, já hrozně rád půjdu. Všechno lepší, než být doma se svým dvojčetem."   
,,Tak fajn, tak po škole." Řekne Clarke nadšeně a odběhne někam pryč. 
,,Promiň za ní ona když se na něco upne, tak s tím nikdo nic neudělá, ale jestli s náma ven jít nechceš tak nemusíš já to Clarke nějak vysvětlím."   
,,Ne, to je v pohodě, rád půjdu." Řekne a usměje se. Já se trochu stydlivě usměju a zavřu svojí skříňku.

Vydám se i společně se Shawnem do třídy. Jako první hodinu máme chemii takže sedím se Shawnem. Sednu si na svoje místo a Shawn si sedne vedle mě. Po chemii máme dvě hodiny tělocviku a protože je venku dneska hezky tak jdeme ven a budeme běhat. Ano přesně tak, běhat, a já nesnáším běh. Už jen kvůli tomu, že mám malou výdrž. Když zazvoní na hodinu Shawn se ohlédne za sebe na svého bratra a potom se zase prudce otočí zpátky.   
,,Dobrý?"  Zeptám se a on se na mě trochu vyděšeně podívá.    
,,Jo jo, jsem." Řekne a usměje se. Celou hodinu jen tak po očku sleduju Shawna. Je nervózní ze mě nebo ze svého bratra?

Když zazvoní, rychle si sebere věci a zmizí ze třídy, já si povzdechnu a šnečí rychlostí si posbírám věci. 
,,Courtney pojď, ať se stihneme převléknout." Chytne mě za ruku Clarke a odtáhne ze třídy.   
,,Já nevím, já ten běh nedám." Řeknu ukňouraně a zastavím se čímž zastaví i Clarke.  
,,Ale notak Courtney, nic to není, je to jenom běh." Řekne a zase mě chytne jako nějaký kus hadru. Dojdeme do šatny, kde už jsou všechny holky z naší třídy a tím pádem i Vanessa.  
,,Ale, ale šprtka dneska cvičí taky?" Pronese ta nádhera a já jenom odevzdaně pokroutím hlavou a raději se převléknu. Na tělocvik jsme rozdělení na kluky a holky.

My máme dneska běh a kluci hry a příště se to zase vymění.   
,,Tak holky, jdeme." Přijde pro nás učitelka a my jako poslušné ovečky jí následujeme na obrovské hřiště. Uprostřed je hřiště na ragby a okolo běžecká dráha. Hned vedle ragbyového hřiště je basketbalové, kde dneska hrají kluci. Trochu se zadívám jejich směrem.  
,,Hele všimla jsi si toho, jak na tebe Shawn kouká." Drkne do mě Clarke.
,,Promiň, ale já nejsem slepá. Copak nevidíš, že po tobě koukají oba jak Shawn tak Cole a oba se div nezabijou pohledema aby tě dostali."  Řeknu a Clarke se rozesměje.   
,,Ale notak Courtney, nebuď směšná." 
,,Já nejsem."   
,,Tak jo holky, dáme si rozcvičku a jdeme na to." Zavelí učitelka a začne se protahovat a my s ní.

,,Tak jo holky, až písknu, tak vyběhnete." Řekne učitelka. A já si sehnu do pozice na vystartování. Když pískne všechny vyběhneme. Ze začátku se všechny držíme při sobě, ale potom začnu trochu odpadat. Můj dech ztěškne a na hrudi mě začne píchat. Letmo se kouknu na kluky, kteří hrají basket. Když se můj pohled zastaví na Colovi a jeho partě, trochu mě to naštve a jako kdyby ten vztek byl pohon. Zrychlím a doběhnu ty nejpomalejší a potom doběhnu i Clarke a Vanessu.   
,,Courtney?" Ignoruju je a zrychlím. Posledních pár metrů mě ale všechny síly opustí, a já zakopnu o svoje nohy. Pak už vidím jenom šedé mapy a uslyším tlumené volání mého jména.