My Annoying Brother

76.KAPITOLA

Z pohledu Courtney

Shawn s Clarke vejdou do třídy a všichni se konečne odlepí od okna. 
,,Dobrý den, my se moc omlouváme, já zaspala a Shawn byl tak hodnej a počkal na mě."  
,,Jo a nebo jste si museli udělat dobře?" Ozve se někdo ze třídy. Oba hned zrudnou.  
,,Tak dost, všichni sednout." Řekne učitelka a všichni se vrátí na svoje místo. Shawn si sedne vedle mě.  
,,Ahoj." Pozdravím ho a věnuju mu úsměv.  
,,Ahoj." Řekne trochu nervózně. 
,,Klid, nevypadá to, jako kdyby jste se zpozdili kvůli tomu, no vždyť víš." Řeknu a oba se zasmějeme. 
,,No nedělali jsme to, jenom jsme se trochu zdrželi."   
,,V pohodě, já to chápu." Řeknu a usměju se.
,,No ty možná, ale ten tvůj borec asi moc ne." Řekne a ukáže na Cola za sebou.  
,,Já nejsem tvůj borec?!"
,,Ne můj ty pako, ale její." Kývne hlavou směrem ke mně a já se usměju.  
,,Jo takhle? No to jo, já jsem jenom její borec." Řekne Cole a všichni čtyři se tomu zasmějme.  
,,Mendes, Harrisová, Smithová a Mendes, prosím uklidněte se, tady nejste na jarmarku." Napomene nás učitelka a potom pokračuje dál ve výkladu. Jsem ráda, že jsem tady. Mezi svými přáteli se svým báječným klukem. První hodina uteče docela rychle.

,,Ježiši to bylo tak trapný." Přijde Clarke k nám. 
,,No to mi povídej." Protočí Shawn očima.  
,,Takže jste si užívali v autě jo?" Přijde za náma ještě Cole.  
,,Ježiši dej pokoj, já nejsem jako ty."   
,,No jo, sorry brácha." Řekne a usměje se. 
,,Hele holky, dneska vás zvu na večeři k nám domů."  
,,Počkej a ví o tom rodiče?" Zeptá se Shawn, hned co to Cole dopoví.  
,,Ano, počítají s tím, víš, my jsme to domluvili, když ty jsi se připravoval. Takže můžeme s vámi počítat?"   
,,Se mnou počítej na stoprocent." Řekne Clarke a s úsměvem na něj mrkne.  
,,A ty Courtney?"   
,,No já nevím možná bych."   
,,Ale notak Courtney, je to hlavně oslava na tvůj návrat k nám a byla by škoda, kdyby jsi tam nebyla." Řekne Cole a já přikývnu.  
,,Tak jo, přijdu." Řeknu a usměju se.  
,,Super lásko." Řekne Cole a dojde mě obejmout.  
,,Jo Courtney, půjdeš se mnou?" Zeptá se Clarke.  
,,Proč?"   
,,Prostě pojď!" Vytáhne mě na nohy a odvede ze třídy.

Dojdeme na dívčí záchody.  
,,Tak jo, máš nějaký hezký šaty?" Vybalí na mě hned jak zjistí, že tu kromě nás nikdo není.   
,,No mám šaty. Proč?"   
,,Jo, jsou hezký?"  
,,Ježiši já nevím, jsou normální."   
,,Dobře, tak po škole půjdeme k tobě a něco ti vybereme." Řekne a usměje. 
,,Dobře, tak jo." Řeknu a zasměju se.  
,,Tak jo a teď půjdeme na hodinu." Řekne a zase mě chytne za ruku a rychle se vrátíme do třídy. Já si sednu vedle Cola. 
,,Jsem rád, že přijdeš." Pošeptá mi a já se usměju. 
,,Já jsem ráda, že jsi mě pozval a neboj, už mě máma neodvede." Řeknu a nervózně se zasměju.  
,,Jo, to doufám, protože jednou už mi tě nesebere nikdo." Řekne a usměje se.   
,,Cole ty js úžasnej. Tohle bych od tebe nikdy nečekala, že to řekneš."   
,,Ale říkám to." Řekne a usměje se.
Další hodina, která uteče rychle, je za námi. Ještě tři a jdeme domů, dneska je pátek, takže máme krátkou a místo těláku máme nějakou přednášku. Zbývající tři hodiny uběhnou docela rychle.

Po skončení té přednášky se společně s Colem, Clarke a Shawnem vydáme k našem skříňkám.  
,,Tak se na vás těšíme holky." Řekne Cole a stáhne si mě do polibku.   
,,Tak večer má dámo." Usměje se a i se Shawnem odejde.  
,,Tak jo a my dvě půjdeme musíme tě upravit." Řekne Clarke a usměje se.
,,Dobře, ale je to večeře."   
,,No, ale je to speciální večeře."   
,,Aha dobře, tak předpokládám, že je to důležité, kvůli tomu, že tam budou rodiče mého kluka."   
,,Ano, tvého man- kluka. Hele nekoukej tak na mě a pojď už." Protočí očima, chytne mě za ruku a jako psa mě dotáhne na autobusovou zastávku.  
,,Já nechápu, že ti tvá máti a tvůj papík nekoupili auto?" Zeptá se a já se zasměju.  
,,Ty jsi se zbláznila. Moji rodiče mají sice peníze, ale nebudou je vyhazovat za kraviny." Řeknu a ušklíbnu se.  
,,Tohle nejsou kraviny. Auto není kravina." Řekne Clarke a zasměje se.  
,,No jo, ale tak já ho zatím nepotřebuju. Jo a poslala jsem si přihlášku na vysokou školu."   
,,Ne Courtney, ty chceš zase odjet? Stojí ti to za to?"   
,,Ne prosím tě, ta škola je tady v Torontu."  
,,Počkej fakt, no to je super. Já tě miluju." Vypískne a skočí mi kolem krku.  
,,Já jsem tak ráda, že mi nikam neodjedeš. A hlavně ne když dneska." Zasekne se v půlce věty.  
,,Hlavně dneska co?" Zeptám se a Clarke trochu znervózní.
,,No dneska je ta večeře a tak, trochu oslava na to, že jsi se vrátila a ty by jsi pak rázem zase odjela, to by bylo docela na nic." Řekne a usměje se.  
,,No to máš pravdu." Řeknu a uchechtnu se. Počkáme na autobus, která nás odveze ke mně domů.