My Annoying Brother

22.KAPITOLA

Z pohledu Courtney

Ráno mě probudí ten otravný zvuk budíku. Neochotně vstanu z postele a dojdu ke skříni. Vytáhnu z ní svoje modré džíny a vínové tričko s dlouhým rukávem. Vezmu si i spodní prádlo. Dojdu do koupelny, kde se obléknu a upravím. Vyčistím si zuby a trochu se namaluju. Svoje dlouhé kaštanové vlasy si zapletu do dvou holandských copů. Když jsem se vším spokojená. Vylezu z koupelny kde už stepuje Ben.   
,,Uhni! Co jsi tam dělala tak dlouho?" Zeptá se a než stačím cokoliv říct zabouchne dveře od koupelny. Vrátím se do pokoje a vezmu si svoje věci. Dojdu do kuchyně kde na mě už čekají rodiče. Včera jsem jim řekla o té kytaře. No nebudu lhát, ta kytara nebyla zase tak levná a vlastně mi jí koupili kvůli tomu, že jsem se na ní chtěla učit a začala chodit na kroužek.

,,Courtney sedni si." Řekne mamka a já tak udělám.   
,,Lauro běž si připravit do školy za chvíli pojedeme." Řekne táta a pošle Lauru pryč.  
,,Tak co tě prosím tě vedlo k tomu tu kytaru rozbít?"   
,,Ale mami, vždyť jsem ti říkala, že já jí nerozbila. Když jsme tam přišli tak už byla na kusy."   
,,Courtney víš, jak byla drahá?!"   
,,Bello?!"   
,,Ne Jacku jednou jsme jí koupili kytaru a ona se o ní potom ani nestará víš."   
,,Ano vím, že byla drahá, taky jsem naštvaná, že je rozbitá, ale je to jenom kytara, není to člověk. Já jsem v pořádku, ale to vás asi moc nezajímá, ale nějaký kus dřeva ano." Řeknu naštvaně a začnu si sbírat věci.   
,,Courtney co to děláš?" Zeptá se mamka, ale já jí nevnímám.  
,,Jdu do školy. Uvidíme se odpoledne." Řeknu a s prásknutím zabouchnu dveře.

Jako každý den se vydám tou samou cestou do školy. Nevím proč, ale v očích mě začnou pálit slzy. Ta kytara mě mrzí, ale zároveň chudák Shawn, kdo to mohl udělat. To nechápu co ty fanoušky tak naštvalo. Dojdu ke škole a zastavím se před vchodem. Z hluboka se nadechnu a vydám se dovnitř. U své skříňky uvidím Clarke se Shawnem a z druhé strany k nim jde Cole. Jenom si povzdechnu a vydám se ke své skříňce. 
,,Shawne už je to lepší?"   
,,Ale jo jde to."   
,,Ahoj Courtney. Courtney vnímáš?" Uslyším hlas Clarke. Nic na to neřeknu a pomocí kombinace otevřu zámek.  
,,Jé ahoj Courtney. Já bych dneska potřeboval."   
,,Dej mi pokoj, jasný? Já nemám čas tě pořád doučovat, taky potřebuju čas na učení. Na rozdíl od tebe to chci někam dotáhnout!"   
,,Courtney co to do tebe."   
,,Mlč jasný ty pořád do všeho mluvíš Clarke. Ty vždycky ke všemu musíš mít komentář, dej mi pokoj!"   
,,Courtney."   
,,Shawne prosím mně stačí, že mám problém kvůli té kytaře, nechci mít ještě další!" Řeknu a vší silou zabouchnu svou skříňku a vydám se do třídy.

Sednu si na svoje místo a začnu si psát do sešitu. Naštěstí tuhle hodinu sedím sama.  
,,Courtney?"   
,,Prosím nechte mě být, dneska opravdu nemám náladu."   
,,Dobře, tak si potom promluvíme." Řekne Clarke a já jen pokrčím rameny. Nevěnuju jí ani jeden pohled. Ona si jenom povzdechne a dojde si sednout na svoje místo. Když přijde učitelka, všichni se postavíme.  
,,Tak dobrý den. Posaďte se. Rozdejte si papíry dáme si desetiminutovku. Courtney prosím rozdáš to?" Zeptá se mě učitelka, ale já jí vnímám tak na půl slova.
,,Courtney?!"   
,,Ano promiňte." Řeknu a vezmu si papíry. Začnu je rozdávat. Hned jak se zastavím u lavice Shawna a Clarke schytám od nich nechápavé pohledy. Jenom zakroutím hlavou a dorozdám papíry.

Projdu kolem lavice Cola a Vanessi. Podám Colovi papír a on se na mě smutně usměje. Nevím proč, ale z toho jeho úsměvu, i když je smutnej,  mě zamrazí a potom mě polije příjemné teplo. On a smutný úsměv to mi nějak k němu nejde. Pustím papír, který jsme oba drželi. On si ho položí na stůl a já ho obejdu. Cítím jeho pohled na sobě. 
,,Sleduj." Nahne se Vanessa ke Colovi a nastaví mi nohu. Já i když vím co tím myslí. Tak stejně nedávám pozor a o její nohu zakopnu. Vykřiknu a vyhodím papíry do vzduchu. Spadnu na zem a do očí se mi hned nahrnou slzy, když se celou třídou rozezní hlasitý smích. Rychle posbírám papíry a dorozdám je. Potom si se slzami sednu na svoje místo. Moje slzy dopadají na test, ale to mi vůbec nevadí. Rychle to vyplním a podám učitelce. Sednu si zpátky a snažím se co nejrychleji uklidnit.