My Annoying Brother

62.KAPITOLA

Z pohledu Courtney

,,Vanesso o čem to mluvíš?" Zeptám se jí a ona se na mě vítězně usměje.  
,,Malá nevinná Courtney, něco ti řeknu. Víš život je někdy krutý, ale chápu tě. Nikdy jsi neměla kluka, nevíš nic o sexu, určitě to oddaluješ na co nejdelší dobu, jak by jsi to řekla? Na dobu neurčitou. Jo přesně tak. Nevíš jak se máš chovat ve vztahu."   
,,Vanesso přestaň!" 
,,Ne! Vždyť ani nevíš, co má Cole rád. Nechápeš co máš dělat a jak. Jsi prostě kuře nevyspěle, celý život jako panna, to bych nechtěla."    
,,Vanesso nech jí už být!" Pustí se do toho už i Clarke. Já jenom na ní zůstanu koukat. Nemůžu se hnout. Můj dech se skoro vytratí když mě skenuje svýma modrošedýma očima.   
,,A víš co je fakt hodně smutný, že lidi od kterých by jsi to nejméně čekala ti nakonec vrazí kudlu do zad!" Řekne a já na sucho polknu. Najednou jakoby se svět kolem mě zastavil. Všechny kolem sebe jsem slyšela jenom tlumeně. Najednou jsem jakoby svět zrychlil s mým dechem.

,,Dost! Nech te mě už být jasný. Nejlepší bylo, když mě nikdo neviděl. Když jsem pro všechny byla vzduch. Odpad. Nic, když jsem pro všechny byla nic, bylo mi líp." Řeknu skoro ubrečeně.   
,,Courtney co to do tebe."
,,Ne mlč. Na začátku jsi řekl, že nic necítíš a moc dobře jsi věděl, co k tobě cítím!" Řeknu a teď už mi slzy začnou pomalu stékat po tváři.  
,,Courtney já vím."   
,,Ne já, promiň." Řeknu a rozeběhnu se pryč.   
,,Courtney stůj!" Uslyším za sebou hlas Cola a Clarke. Doběhnu na dívčí záchody a zavřu se v jedné z kabinek.   
,,Courtney jsi tady?" Uslyším hlas Clarke a trochu se ztiším.   
,,Courtney." Otevře Clarke dveře od záchoda.   
,,Běž pryč." Řeknu a nohy si přitáhnu blíž k tělu.  
,,Courtney co se stalo?"
,,Já, já nevím. Prostě. Od té doby co chodím s Colem jsem pod palbou ještě víc. Když mě většina lidí přehlížela, bylo to lepší. Sem tam mi někdo něco řekl, já  byla smutná, ale přešlo to. Teď jsem pořád ubrečená."   
,,Ale Courtney to není pravda."    
,,Ale je, je to pravda. Dneska jsem se taky rozbrečela."
,,Jenomže to bylo oprávněné. A navíc toho v poslední době je moc." Řekne Clarke a položí mi ruku na rameno. 
,,Courtney podívej se. Pamatuješ jak jsme nastoupili do druháku?" Zeptá se a já přikývnu. 
,,Myslíš to jak mě Vanessa s tou svou partou ponížili?" Zklamáně sklopím hlavu ke špičkám bot.   
,,Ano tehdy se tě Cole nezastal, dneska ano." Řekne a usměje se.

Flashback
,,Tak jo zlato a hlavně hlavu vzhůru a žádné pochybnosti."   
,,Neboj se tati, letošní rok začnu od znova a s čistým štítem."   
,,Tak dobře  tak odpoledne."   
,,Jo, uvidíme se."   
,,Ahoj Courtney."  
,,Ahoj tati." Rozloučím se a zavřu dveře.  
,,Tak jo Courtney Harrisová, letošní rok bude lepší. Letos to bude jiné." Řeknu si spíš pro sebe a vydám se dovnitř. Zastavím se v chodbě plné skříňek. Je tady už dost lidí. Tak třeba bych mohla někoho pozdravit.   
,,Ahoj Samantho."    
,,Čau, my se známe?"   
,,No, jo známe se, chodíme spolu do třídy už rok. Courtney Harrisová."    
,,Jo, aha ty jsi kamarádka Clarke viď? Fajn holka je to, no nic, musím jít."    
,,Jo jasně, uvidíme se ve třídě." No tak tohle moc dobře nezačalo. Řeknu si pro sebe a konečně dojdu ke své skříňce.   
,,Ale, ale no to se podívejme, koho tady máme. Třídní šprtku."    
,,Vanesso nech mě!" Řeknu otráveně. Ona se falešně usměje a podívá se směrem k hlavnímu vchodu. Právě v tu samou chvíli do budovy vejde Mendes a jeho parta největší zlo naší školy. Vanessa na mě mávne, aby přišli za ní.  

,,Ahoj." Pozdraví se navzájem a Vanessa hned skočí na Cola. Já se raději otočím jinam a koukám do své skříňky.  
,,Ale, ale, co to tady máme. Jak na sex, když jsi panna a nevíš co při tom dělat." Začne číst Vanessa z nějakého papírku, který jsem v životě neviděla. Všichni se okolo mě začnou smát.
,,Jsem panna a někdy bych chtěla vědět, jaké to je."    
,,Páni šprtko, ty se nezdáš?"   
,,Cože? Tohle já jsem ale nepsala." Řeknu zoufale, ale je pozdě, už to slyšela půlka školy.  
,,Tak to je moc. Šprtka a chtěla by sex. No jen doufám, že né se mnou. Holka ty jsi mimo mou ligu." Řekne Cole a všichni se začnou smát.  
,,Ouuu, tak ten tě dobře utřel." Začnou všichni vykřikovat a při tom se hlasitě smějí. Já rychle popadnu svůj batoh a vydám se do třídy.   
,,Hej šprtko!" Vykřikne na mě Cole a já stuhnu.   
,,Pamatuj si jedno. Jednou odpad téhle školy, navždy odpad téhle školy."
End flashback

,,Tak pojď vrátíme se tam." Řekne Clarke a vezme mě za ruku. Vrátíme se zpátky a sedneme si na svá místa.  
,,Aha, tak tady jste. Tak co Courtney, už je všechno dobré." Zeptá se Ivet a já přikývnu.  
,,Dobře, tak zrovna jsem se tě chtěla zeptat, co se ti na téhle škole nelíbí, ale pochopím, když na to nebudeš chtít odpovědět."   
,,Ne, ne to je v pohodě. Vlastně od prváku až na pár vyjímek všechno. Jenom ten přístup. Všichni chtějí být nejlepší a já se jim nedivím. Nikdo tady neumí přiznat svou chybu a raději to svedou na lidi okolo sebe. Nikdo tady neřeší to, že se to toho člověka může dotknout. To se tady neřeší. Tady se řeší to, že je dobrej, když někoho urazil. A člověk si pak řekne, co je lepší? Být středem posměchu, urážek a naschválů nebo je lepší být pro každého neviditelný? Mně bylo asi příjemnější být neviditelná." Řeknu a ztěžka vydechnu. Cole mě chce chytnout za ruku, ale já uhnu. Založím je do klína a sklopím na ně pohled.  
,,Kdysi mi tady jeden člověk řekl něco co mi ublížilo, ale někdy bych se k tomu raději vrátila."
,,Ale notak Courtney, proč tohle říkáš?" Zeptá se Cole.   
,,Protože je to pravda. Vzpomeň si na svou větu. Jednou odpad téhle školy, navždy odpad téhle školy." Řeknu a jeho to zarazí. Najednou se v jeho očích objeví smutek a zranění.  
,,Promiň!" Naznačí mi.
Ještě chvíli si jen tak povídáme.

,,Tak děkuju za vaší pozornost." Řekne Ivet a my jí zatleskáme.  
,,Hele Courtney, je mi líto, co se stalo. Ale já se změnil. Věříš mi? Courtney já tě miluju a už nikdy ti nechci ublížit."   
,,Věřím ti. Tamto byl Cole Mendes z druháku. Cole Mendes teď, je mnohem lepší a tomu věřím." Řeknu a usměju se. On se taky usměje a pevně mě obejme.  
,,Tak jdeme." Řekne a chytne mě za ruku. Dojdeme ke skříňkám, kde si vezmu svoje věci.  
,,Tak co půjdeme? Odvezu tě domů."   
,,Tak jo děkuju."  Řeknu a usměju se.   
,,Maličkost. Odvezu svojí princeznu." Řekne a usměje. Společně dojdeme k jeho autu a nastoupíme. Cole nastartuje a rozjede se domů. Po cestě si povídáme.   
,,Počkej, takže tvoje druhé jméno je Liam?" Zeptám se a zasměju se.   
,,No a? To vadí? Jaký máš ty?"   
,,Jako co mám?"   
,,No druhé jméno?"   
,,Aha já nemám druhé jméno."   
,,Kecáš ukaž mi kartičku."   
,,Jakou?"   
,,No občanku."   
,,Ne to ne."    
,,Dělej."   
,,Ne soustředit na jízdu." 

,,Ne, já to zvládnu, notak."   
,,No jo, ale nesměj se." Řeknu a podám mu svojí občanku.  
,,Co děláš vždyť, je to hezké jméno. Takže Courtney Josephine Harrisová. To je hrozně hezký, ale víš co by bylo ještě hezčí?"   
,,Ne to fakt nevím." Řeknu a zasměju se.  
,,Courtney Josephine Mendesová." Řekne a mně se zastaví dech.
,,Ty kecáš."   
,,Nekecám a jednou to tak bude." Řekne a já se usměju.  
,,Tvé jméno bych nesla hrozně ráda, ale co když se něco stane a já?"   
,,I kdyby se stalo cokoliv. Udělal bych všechno pro to, abych si našel cestu zpátky k tobě."   
,,Cole já udělám všechno pro to, abychom byli my dva spolu." Řeknu a usměju se.   
,,Dobře, tak to jsem hrozně rád. Tak jo má dámo, jsme tu."   
,,Děkuju moc. Tak se zítra uvidíme." Řeknu a dám mu pusu na tvář.   
,,Tak ahoj zítra." Rozloučím se když vystoupím z auta.
,,Tak zítra miluju tě."    
,,Já tebe." Řeknu a zavřu dveře. Ještě mu zamávám a počkám než odjede.

,,Ahoj, jsem doma." Zakřičím na celý dům.   
,,Ahoj Courtney, jak bylo ve škole?" Uslyším hlas táty z kuchyně.  
,,Ale jo, šlo to." Řeknu a usměju se.   
,,Jak bylo v práci a kde je máma?" Zeptám se a vezmu si zbytek večeře.   
,,Máma, ta ještě vyřizuje tu dovolenou."   
,,Aha takže odjíždíte už pozítří?"    
,,No vlastně ano. A opravdu nechceš jet s námi?"   
,,Ne děkuju. Mně to stačilo na základce a navíc teď toho mám hodně, přímačky na vejšku, promoce. Je to lákavá nabídka, ale musím ji odmítnout." Řeknu a dám špinavý talíř do myčky. 
,,Já to chápu broučku a vím, že ty nic neprovedeš, ale stejně ti to řeknu. Žádná párty, žádné oslavy nebo něco takového. Jasný?"  
,,Jasný, neboj tati." Řeknu a zasměju se.  
,,Hele a užijte si to."  Řeknu a usměju se.   
,,Jo ty zvládni školu a ty tvoje kamarády si sem přivést můžeš."   
,,Jo, dobře děkuju. Mám tě ráda tati." Řeknu a dám mu pusu na tvář.   
,,Já tebe." Posbírám si svoje věci a dojdu do pokoje. Vytáhnu si svoje učení a pustím se do toho. Jsem ráda, že mám tak fajn lidi kolem sebe, ale co když nikdy nepoznám jaké je to skutečně někoho milovat?

Baru a Veru ❤️