My Annoying Brother

21.KAPITOLA

Z pohledu Shawna

,,Holky ani si nedokážete představit, jak se těším, až poznáte to nejlepší, co mě v životě potkalo, moji Mendesarmy. Jsou to ti nejlepší fanoušci, byli tu pro mě vždycky, když jsem se cítil na nic, když jsem byl nervózní před prvním koncertem, když jsem nervózní teď, když zapomenu text, oni mi ho poradí, znají každé slovo mé písničky. Ví o mně kolikrát víc než já sám, jsou prostě jedna z nejdůležitějších části mého života" zasním se.
,,To je hezký, jako vztah k nim máš" řekne Clark a usměje se.
,,Jo... To je divný, nic neslyším"
,,Jak že nic neslyšíš?"
,,Je, neslyším fanoušky, většinou už nadšením pískají nebo zpívají moje písničky"

Dojdeme na místo, kde se má konat sraz a chodím po pódiu, mezi uličkami, všude je hrozný bordel, moje roztrhané plakáty, merche, které tu nechali, rozběhnu se na druhý kraj pódia, kde je kytara. Je rozmlácená na kusy, neudržím se a spadnu na kolena, do rukou vezmu kousky kytary, do očí se mi nahrnou slzy, že mám po kytaře. Spadnu na lokty.
,,Shawne, Shawne co se stalo?" zeptá se mě ustaraně Clark a hladí mě po zádech.
,,O můj bože moje kytara!" výkřikne Courtney a klekne si vedle mě. Já se trochu uklidním
,,Tvoje kytara?" řeknu zmateně a pořádně se podívám na tu kytaru, až teď si všimnu, že to opravdu není moje kytara, což mě trochu uklidní, že když uvidím tu svoji, která je v pořádku, tak si oddechnu.

Stále jsem ale na dně, co se tu mohlo stát, že je Courtney kytara roztřízkaná na kusy a celkově to tu vypadá jak po živelné katastrofě.
,,Notak pojď Shawne, půjdeme odsud" řekne Clark a já se zvednu.
,,Dobře, co to mendesarmy napadlo, no. Moje armáda tomu asi říkat nemůžu" řeknu a posmutním. Clark mě pevně obejme, v tom objetí se mi udělá mnohem lépe.
,,Tak pojďte, vypadneme" řekne Courtney a my se vydáme ke mně domů.

Dojdeme domů, otevřu a postím holky dovnitř.
,,Shawne, jsi to ty?" zavolá mamka z kuchyně a vykoukne na chodbu.
,,Hmm" přikývnu.
,,Copak se stalo broučku. Co ten sraz?"
,,Žádný nebyl" řeknu a mamka přijde blíž. Je docela vtipný jak je mnohem menší než já.
,,Jakto, že nebyl?"
,,Nevím, byla tam jen spoušť. Netuším co se stalo" řeknu a mamka mě obejme.
,,Mami nevadí, kdyby tu se mnou holky zůstaly na chvíli"
,,Ne, určitě nevadí. Tak si to užijte" řekne a my odejdeme nahoru.

Dojdeme těsně před můj pokoj, když z toho svého vystoupí Cole.
,,Ahoj bráško, co je? Tváříš se jak citron"
,,Nic Cole, dneska mě nech prosím být" řeknu a on svou pozornost přesměruje k holkám.
,,No, holky, jak se máte?" zeptá se takovým uslizlím tónem.
,,Blbě, když na mě mluvíš" odsekne Clarke a ironicky se usměje.
,,Courtney a co ty, máš se?" zeptá se na Cola až moc mile a usměje se.
,,No nic moc. Právě se nám nepodařil ten sraz a ještě mi někdo rozbil kytaru"
,,Někdo ti rozbil kytaru? No, tak to je od něj vážně ošklivý" řekne trochu zvláštním tónem, ale u něj mě to ani nepřekvapuje. Nesnáší kytary, hlavně moje elektronické nebo elektronicko-akustické.

Oni si tam ještě nějakou dobu s mým bratrem povídají, ale já si dojdu do pokoje a najedu na instagram. Ihned si všimnu, že mám tak o polovinu méně sledujících. Pak mě zaujmou moje soukromé zprávy, je jich hrozně moc, ale místo toho, aby mi napsali jak mě mají rádi mi píšou, že mě nenávidí, že jsem je zklamal a že tohle nečekali a já absolutně netuším, čím jsem je naštval. Zaklapnu laptop tak, že to udělá docela ránu a dovnitř se ihned přiřítí Clarke.
,,Shawne, je mi to vážně moc líto" řekne a zavře dveře.
,,Já vím. Clark, cítím, že ti můžu říct cokoli, takže si to prosím nech pro sebe. Víš fanoušci mě vždycky drželi, jak už jsem říkal a teď, když mě nenávidí, nemám nic, prostě jsem k ničemu"
,,Shawne to není pravda, máš nás. Máš mě" řekne a usměje se, já se jen pousměju a ještě falešně, nemám prostě na tohle náladu. Nemám na nic náladu, dnešek měl být úžasnej den, kdy bych si se svou Mendesarmy pořádně užil, měl jsem tam zpívat s Courtney a prostě tohle všechno je pryč a já netuším proč.

,,Shawne věř mi, vyřeší se to. Jsi fajn kluk, nevím co se tam stalo a proč ti tohle píšou, ale nic špatného jsi neudělal, bude to jedno velké nedorozumění. Bude to zase v pohodě" řekne Clark a povzbudivě se na mě usměje.
,,Děkuju za všechno" řeknu a obejmu ji.
,,Ale, rušíme bratříčkovi romantickou chvilku?" řekne moje dvojče a my se od sebe rychle odtáhneme.
,,Romantickou chvilku, ne. Rušíš, jo" řeknu a protočím očima.
,,Cole vážně, prosím nech mě na pokoji, nemám na tebe náladu"
,,No jo furt. Courtney nemohla by jsi mi vysvětlit tu matiku, já to nějak nechápu a myslím, že je fakt potřeba to umět"
,,Cole já" zaváhá Courtney a koukne se na mě. Já jen kývnu rameny.
,,No fajn" řekne a vydá se za Colem.

,,Chceš o tom mluvit nebo chceš změnit téma?" řekne Clark a sedne si na postel, já svou točící židli otočím směrem k ní.
,,Asi radši změníme téma. Hele řekni mi něco o sobě? Třeba co chceš dělat po škole?"
,,No, ještě úplně nevím. Asi bych chtěla cestovat a chtěla bych dělat stylistku nebo něco takového"
,,Tak to je zajímavé. No a kam by jsi chtěla cestovat?"
,,To nevím, po celém světě nejlíp. Ale hrozně se mi to líbí v Evropě a můj sen je letět do Austrálie"
,,Tam jsem byl, já tam měl-" zaseknu se v půlce věty, protože si vzpomenu na jeden z nejkrásnějších koncertů, co jsem kdy měl.

Byl to vážně úžasný pocit. V ten den byly jako obvykle vyprodané všechny lístky. Za bouřlivého vískotu fanoušků jsem přišel na pódium. Nevím jak to dokázali, ale všichni najednou začali zpívat moji písničku Never be alone. Zpívali hrozně sehraně, že jim šlo rozumět každé slovo. Při prvním refrénu si všichni zapli světla telefonu a začali s nimi kývat ze strany na stranu. Já se na pódiu rozbrečel, protože tohle byl ten nejlepší pocit, co jsem kdy zažil. Prostě to, jak zpívali moji písničku, znali každé slovo a zpívali to pro mě, abych byl šťastný. Potom jsem začal zpívat i já další písničky, každou zpívali se mnou. U písniček jako There's nothing holding me back nás museli slyšet až ve vedlejším městě a u klidných nebo smutných všichni rozsvítili svoje telefony. Vypadali jako hvězdy. Hvězdy, které září pro mě. Nikdy bych nepomyslel, že to může být jinak, ale teď je všechno jinak. Všichni mě nenávidí, ve škole nikdo neví, že existuju. Je úplně zbytečný, abych se dál snažil dělat cokoli. Třídit věci na správné a špatné.

,,Třeba by mě lidi měli radši, kdybych byl víc jako Cole" vyslovím svoji myšlenku, ani o tom nevím.
,,To si děláš srandu? Shawne to není pravda. To že ho mají radši děvky z naší školy neznamená, že ho mají radši i ostatní"
,,Clark všichni ho mají radši, dokonce i můj vlastní táta" řeknu a hlas se mi zlomí.
,,Ale mamka ne, ta má radši tebe!" řekne povzbudivě.
,,Ne, ta nás má asi ráda stejně nebo mě jen nechce zklamat, ale mně už je to jedno. Přišel jsem o to nejdůležitější v mém životě"
,,Shawne a dost, neudělal jsi nic špatného, tohle se nějak vyřeší. A navíc, i kdyby se třeba celý svět na hlavu postavil a měl radši Cola, já budu mít vždycky radši tebe" řekne a sladce se usměje.

,,Clark neměla by jsi se se mnou kamarádit, zklamu i tebe"
,,Tak a tohle už vážně stačí. Jsi Shawn Mednes, ty se nemůžeš jen tak vzdát a nemůže se z tebe stát troska"
,,Já ale bez fanoušků jsem troska"
,,Shawne prosím, už buď ticho" řekne a přistoupí ke mně blíž. Dá mi ruce na ramena.
,,Shawne Mendesi, ty se bez boje nesmíš vzdát a neuděláš to. Ať tu tvoji Mendesarmy napadlo cokoli, ty za to nemůžeš, takže se neboj, všechno dobře dopadne"
,,Ani nevíš, jak moc ti jsem vděčný" řeknu a alespoň trochu se usměju. Jí se v očích vytvoří takové malé roztomilé jiskřičky.

,,No nic, asi budu muset jít nebo bude mít mamka zase strašný komentáře. To jsi nezažil to minule, ptala se mě, jestli spolu chodíme. No chápeš to?"
,,Ne, vůbec" zamítnu to, ale úplně to asi nemám tak, jako to má Clark. Pro ni jsem prostě dobrý kamarád, nic víc.
,,Doprovodím tě" řeknu a společně vyjdeme z pokoje, na chodbě se potkáme s Courtney.
,,Taky už odcházíš?" Zeptám se jí.
,,Jojo, budu muset, musím se-"
,,Učit" řekneme s Clark najednou a já se alespoň na chvíli zasměju, ale dokupy se asi jen tak nedám, bůh ví jestli vůbec někdy.
,,Tak ahoj a drž se" řekne mi Courtney a já ji věnuju úsměv a objetí.
,,Ahoj Shawne, tak zítra?" zeptá se Clark a já přikývnu. Ona mi dá pak pusu na tvář a já zůstanu jak v tranzu.
,,A-ahoj" vykoktám ze sebe a odeberu se nahoru do svého pokoje kde si jenom sundám oblečení a nechám si boxerky, vlezu do postele a hodně rychle usnu.

Tak to by bylo pro dnešní kapitolu vše.

Q: Je vám líto Shawna? Mně teda šíleně moc

Baru a Veru ❤️