72.KAPITOLA

141 13 0
                                    

Z pohledu Courtney

Doběhnu domů a prásknu dveřmi. S pláčem se sjedu po dveřích až dolů na zem. 
,,Courtney co se stalo?" Přiběhne za mnou mamka z kuchyně.  
,,Mami já musím pryč, musím. Nemůžu ho vidět a dělat, že se nic neděje." Řeknu a rozbrečím se ještě víc.
,,Ty ho pořád miluješ? Po tom všem, co ti udělal?"  
,,Mami ublížil mi, ale nemůžu ho tak rychle přestat milovat, ale musím, my k sobě prostě nepatříme."   
,,Courtney já zavolám tetě Whitney, kdy se vrací do Anglie, pojedeš s ní?"    
,,Mami co škola?"   
,,Maturitu si uděláš dálkově, ty jsi chytrá, to zvládneš a můžeš nastoupit do přípravného kurzu na Oxford, tam tě připraví na všechno a když budeš chtít, tak teta Whitney tě bude brát sebou do nemocnice na praxi."   
,,Vážně mami?"  
,,No já jsem tam volala a oni mi řekli, že by to takhle bylo možně, ale musíš si to pořádně rozmyslet."
,,Jedu, už jsem se rozmyslela."   
,,Courtney možná by jsi měla o tom trochu popřemýšlet. Tady máš kluka a přátele."   
,,Mami měla jsem kluka a přátele. Teď už tady nemám nikoho." Řeknu smutně, ale konečně se postavím na nohy.  
,,Courtney opravdu to chceš?"   
,,Ano mami, chci pryč. Tady už nikoho nemám." Řeknu, vezmu si svoje věci a vydám se ke schodům. Zastaví mě dost známe bouchnutí dveří. Srdce se mi zastaví a dech zrychlí, docela paradox.  
,,Courtney?!" Uslyším hlas mamky a celá se rozklepu. 
,,Možná by jsi si s ním promluvit mohla." Řekne a já pevně semknu víčka k sobě.

Pomalu se otočím a dojdu ke dveřím.  
,,Vyřídím to rychle, bude to chvilka." Řeknu a otevřu dveře a hned je zavřu, stále mám pohled zabodnutý do země. Zvednu hlavu a v tu chvíli se srazím s ním. Moje srdce začne bušit jako splašené. Pomalu zvednu hlavu a podívám se na něho.  
,,Courtney."  Šeptne a do očí se mu nahrnou slzy.  
,,Půl hodiny."   
,,Cože?"  
,,Máš půl hodniny na to mi říct, co potřebuješ." Řeknu chladně, ale uvnitř mě strašně bolí to chování a to co říkám.   
,,Dobře půjdeš se mnou?" Zeptá se a já jenom kolem něj projdu.  
,,Půjdeme do parku?" Zeptám se bez emocí, ale nejraději bych se rozbrečela. 
,,J..jo jasně." Vyblekotá ze sebe a rozejde se za mnou.  
,,Courtney prosím, proč chceš odjet?" Postaví se mi do cesty.
,,Chci začít jinde, nový život." Řeknu a do očí se mi nahrnou slzy stejně tak jako jemu.  
,,Proč? Proč nechceš být se mnou napořád? Stát se jednou mou manželkou a mámou našich dětí."  
,,Prosím neříkej to."   
,,Co nemám říkat, že tě miluju a chci, aby jsi se mi vrátila." Řekne a ve mně to nepříjemně hrkne.  
,,Cole my dva už nemáme budoucnost. Promiň."  
,,Courtney prosím, udělám všechno, já tě miluju a omlouvám se za všechno, co jsem ti kdy řekl a jak jsem ti ublížil."    
,,Omlouvám se, ale já musím začít znovu a ty by jsi měl taky." Řeknu a z očí mi začnou téct slzy.

,,Courtney prosím, tohle mi nedělej, prosím já se změnil a hodně, ty jsi mě změnila." Řekne a chytne mě za ruku. Zvednu hlavu a zadívám se mu do očí. Náš pohled se prohloubí. V jeho očích se zalesknou slzy. Jeho krásné karamelové oči jsou plné smutku, zoufalství a lásky. Chvíli jen tak koukám do jeho očí. On mě chytne za ruku a já se rychle proberu, ucuknu a poodstoupím od něho.  
,,Promiň, ale já musím." Řeknu a vydám se na cestu zpátky domů.  
,,Tak mi řekni jednu poslední věc." Řekne docela klidně a já se zastavím, ale neotočím se na něho.  
,,Miluješ mě ještě nebo jsi ze dne na den mě přestala?" Zeptá se, mně začnou téct slzy.  
,,Cole já. Miluju tě víc než svůj život, ale bolí mě to, co jsi mi udělal, každý by měl jít svou cestou a proto musím pryč." Řeknu a rozejdu se zpátky ke svému domu. Cole se rychlím krokem vydá za mnou. Já dojdu ke dveřím a Cole se zastaví u auta.
,,Dobře, ale věř, že já tě nikdy nepřestanu milovat. Protože ty jsi mě změnila k lepšímu a hrozně mě bolí to, co se stalo a nikdy nebudu milovat žádnou dívku, jako tebe." Řekne a otevře dveře od svého auta.   
,,Budeš mi chybět Cole." Řeknu a on se na mě podívá a bez jakéhokoliv emoce se usměje.  
,,Ty mně taky a moc." Řekne a nasedne do auta. Naštvaně praští do volantu. Nastartuje a odjede. Do očí se mi nahrnou slzy. Rychle se otočím ke dveřím.

My Annoying Brother Kde žijí příběhy. Začni objevovat