My Annoying Brother

14. KAPITOLA

Z pohledu Courtney

Odtáhnu se od Shawna a usměju se. Kývnu na Shawna a on se pousměje. Vedle sebe uslyším zavýsknutí.   
,,Jo, já to věděla. O můj bože, já jsem tak ráda, že jste se dali dohromady, tak já vás nebudu rušit." Řekne a ještě víc mě přitiskne k Shawnovi.   
,,Já vás miluju. Tak si to užijte, zítra ve škole."   
,,Ne Clarke počkej." Vyjekneme oba najednou, ale to ona už neslyší. Omluvně se podívám na Shawna.   
,,Moc se omlouvám tohle jsem nechtěla, ach jo, ona je tak paličatá." Odfrknu si a naštvaně zkřížím ruce na prsou.   
,,Ne vůbec ne, ale ten účel to splnilo už na mě není naštvaná a navíc ta pusa nebyla až zas tak strašná naopak. Vážně jsi se ještě s nikým nelíbala?"   
,,No vlastně ne, já moc s klukama mluvit neumím, prostě jsem raději sama. Teda jako kluka bych chtěla, ale mám strach, že to pokazím."   

,,Proč?"   
,,No už od mala mě rodiče vychovávali k tomu, že čím bohatší tím lepší, ale mně se tenhle způsob prostě nelíbí. Nechci být jako moje máma, která si vzala syna nejbohatšího podnikatele tady. Můj táta má mamku hrozně rád, ale u mámi to nějakou dobu trvalo. Vlastně až díky Lauře mojí nejmladší sestře ho vlastně začala brát víc než jenom jako peněženku. Proto se snažím nezamilovat se, nechci nikomu ublížit." Řeknu a mám co dělat, abych se nerozbrečela. Tohle ví jenom Clarke, ale jsem si jistá, že Shawnovi se věřit dá.  
,,Aha, to je mi líto. Ale tak jednou ten nějaký kluk přijde. A neboj se i když nikoho z tvé rodiny neznám. Tak můžu říct, že bych nikdy nepoznal, že jsi z takovéhle rodiny."    
,,Ne, ale já mám s mamkou úžasný vztah, ale jenom říkám, že tomu tak dřív nebylo." Řeknu a usměju se.  
,,Jasně to chápu. Ale jednou se určitě někdo najde, kdo tě bude mít rád." Řekne Shawn a pohladí mě po tváři. 

,,Jo a až to budeš Clarke vysvětlovat. Začni tím, že jsem ti říkala o té věci s rodičema a ona to pochopí. Ona ví jak na tom jsem, ale zároveň chce, abych nebyla sama. Je hrozně milá a chce, abych byla šťastná, ale zároveň zapomíná na sebe a neuvědomuje si, že v její blízkosti se nachází kluk co jí má rád." Řeknu a usměju se. Co mě hned potěší jsou ty jiskry v Shawnově očích.   
,,Courtney děkuju. Nechápu, jak se s tebou nikdo nebaví s takhle bezva holkou."    
,,To neřeš, teď běž domů a zítra to Clarke ve škole vyřiď."  
,,Počkej, nechceš odvézt domů?"   
,,Jsi moc hodnej, ale ne děkuju, já půjdu pěšky, stejně si potřebuju pročistit hlavu." Řeknu a usměju se.   
,,Tak jo tak zítra."    
,,Zítra." Řeknu a obejmu ho.   
,,Tak ahoj zítra." Řeknu a vezmu si svoje věci.   
,,Ahoj." Řekne Shawn a každý se rozejdeme. Batoh si pořádně upravím na zádech a vydám se po mé obvyklé cestě domů.

Do uší si dám sluchátka a zaposlouchám se do písničky, která mi hraje v mobilu. Když písnička skončí, tak mi začne hrát Aftertaste. Nechápu jak jsem to nepoznala, ale Shawn má opravdu nádherný hlas. Nechápu Clarke, proč s ním má problém, když on se o ní tak moc snaží. Jako Cole se o ní taky snaží, ale to je pěknej debil. Jako ten nezná ani slovo láska. Nikdy bych s ním nechodila a chudák holka co s ním jednou bude mít rodinu. Jenom nad jeho chování pokroutím hlavou a pak si vzpomenu na ten referát. Já jsem blbá já mu řekla, že mu ho donesu.  
,,Courtney ty jsi, ale blbá." Řeknu si pro sebe a přidám do kroku. Posledních pár metrů popoběhnu, abych se ještě stihla autobusem vydat k nim.

Rychle odemknu dveře od domu a vyběhnutím schody.   
,,Courtney?! Jsi to ty?" Zakřičí na mě táta z kuchyně.   
,,Jo jsem. Ahoj!" Zakřičím rychle seberu ten projekt. Pro jistotu jsem udělala dva, kdyby náhodou. Dám ho do batohu a zase vyběhnu z pokoje. Seběhnu schody, ale protože jsem nešika tak se mi smekne noha a já z posledního schodu slítnu na zem.  
,,Proboha Courtney." Přiběhnou ke mně mamka s taťkou.   
,,Jsi v pohodě?" Zeptá se mě mamka a já přikývnu.   
,,Kam si se tak hnala?" Zeptá se táta a já si akorát vezmu batoh na záda.   
,,No vlastně jsem slíbila jednomu kamarádovi, že mu pomůžu s matematikou, ale trochu jsem na to zapomněla a poznámky jsem si zapomněla doma." Rychle najdu nějakou výmluvu.   
,,Aha, tak jo a nechceš tam odvézt?"   
,,Ne to je v pohodě, pojedu autobusem, ahoj." Řeknu a vyběhnu ven. Nechci, aby mě táta někam vozil. Nechci ho otravovat. Rychle doběhnu na zastávku a počkám na autobus.