Byl konec února a jaro ve vzduchu. Zelené listy vlály v jemném vánku, stromy kvetly a ptáci zpívali. Jasně modrá obloha přes den zářila nad Paříží, pokrytá několika málo mraky. K večeru se začínalo stmívat, slunce zapadalo. Mohlo být něco kolem půl osmé, když se velkou vilou rozléhal klapot podpatků.
Sabine spěchala k pokoji své dcery, který se nacházel na druhém konci chodby. Musela zkontrolovat, jestli je připravená a vzala si na sebe to, co měla. Možná ji někdy přehnaně kontrolovala, ale nemohla si pomoct, takhle to dělala už dlouho a rozhodně s tím nehodlala jenom tak přestat. Zastavila se před velkými tmavými dveřmi a zaklepala. Nečekala na odpověď a vstoupila dovnitř té místnosti. Zalapala po dechu, když spatřila dívku stojící před zrcadlem v krásných fialových šatech se zlatou nití kolem výstřihu.
,,Páni, beruško, vypadáš nádherně!" vydechla a pomalu k ní přešla s úsměvem na tváři. Marinette se na ni otočila s nejistým pohledem.
,,Já ti nevím, mami. Ty šaty jsou sice hezký, ale víš, že bych nejradši nikam dneska nešla. Není mi dobře, navíc dokonce ani Chloé tam nebude." Snažila se tmavovláska přesvědčit svoji matku, aby ji dnes nechala doma. Chloé byla její nejlepší kamarádka už od dětství a na dnešním plese v hotelu Grand Paris bude chybět kvůli výletu se školou. Bez ní to určitě bude nuda a Marinette to moc dobře věděla.
,,Ale Mari, to že Chloé je někde pryč, neznamená, že bys nemohla jít na ples jenom se mnou. Můžeme si udělat hezký večer jenom my dvě, pokecat s přáteli a tak," usmála se Sabine a vzala do ruky hřeben, aby dívce mohla rozčesat její rovné husté vlasy dlouhé pod ramena.
,,Jenže to jsou jenom tvoji přátelé, já tam nikoho nemám, copak to nechápeš? Navíc mám pocit, že bych to stejně nezvládla, jsem unavená."
,,Já vím, že jsi dneska hodně natáčela a skoro ses nezastavila, ale na plese si odpočineš, zatancuješ si a tak. Však to znáš, ne?"
,,No právě, že to znám," vydechla Marinette. Nechtěla se s matkou dnes hádat, zvlášť když se necítila dobře, ale měla takový pocit, že zrovna k hádce tenhle rozhovor směřoval...už zase.
,,Tak poslouchej, holčičko. Pokud vím, jsi modelka a herečka a ty na nějaké plesy sem tam chodit musí, je to jejich povinnost přece. Každý má své povinnosti, podívej se na mě. Já taky hodně fotím, mám toho přes den dost a stejně jdu na ples, protože tam si aspoň odpočinu." Přestala dívce česat vlasy, položila hřeben na stůl a ona se na ni otočila.
,,Jenže mami, mezi námi je docela velkej rozdíl. Tebe ty plesy baví a šla bys tam i přes mrtvoly, ale já taková nejsem. Víš, čím si procházím a stejně mě nutíš na tu věc jít, i když taky víš, že tam nebude aspoň jeden člověk, se kterým se můžu v klidu bavit. To prostě není normální. Navíc minule mi taky nebylo dobře a nešla jsem, nic hrozného se nestalo." Stála si Marinette za svým a snažila se ji přesvědčit. V hloubi duše ale věděla, že tohle nikam nevede a ona bude muset celý večer předstírat, že je na plese ráda.
,,No právě. Předtím jsi nešla, tak dneska jít musíš, co si jinak lidi pomyslí? Dobře, víš co?" řekla najednou Sabine. Marinette se na ni s nezájmem podívala, nesnášela, když ji matka do něčeho takhle nutila a že to bylo často. ,,Nebudu tě nutit se s nikým bavit nebo třeba tancovat, můžeš si tam jenom stát a dívat se kolem sebe. Ale prostě tam půjdeš, jinak si mě nepřej!" zvýšila hlas. Tmavovláska toho ale už měla dost, zakoulela svýma pomněnkovýma očima a zamračila se.
,,Nikam nejdu! Víš, proč jsem minule řekla, že mi není dobře? Nic mi nebylo, jenom jsem nikam nechtěla! Možná jsem měla trochu depku z toho, že se budu muset zase přetvařovat a dělat, že jsem tam ráda, ale to na tom nic nemění. Nikam se mi nechce, nedonutíš mě!" vykřikla a sledovala vyděšený pohled své matky, který se pak změnil na nenávistný
,,To si ze mě děláš srandu nebo co? Tak tohle jsi přehnala, mladá dámo!! Na ten ples půjdeš, ať chceš nebo ne. Dokud ti nebude osmnáct, budeš mě poslouchat na slovo a dělat co ti řeknu. Je to jasný?!" teď už tady doslova křičela, její hlas se rozléhal po celém pokoji a odrážel se od stěn jako ozvěna. Sabine nečekala na odpověď a svižným krokem se vydala zpátky ke dveřím, tohle ji tak namíchlo... naposledy se otočila na Marinette, která z toho všeho byla v šoku a zmatená. Nikdy se s matkou takhle nechytla. ,,Rychle si vem nějakou bundu a pojď do auta, už takhle máme zpoždění," řekla skoro bez citů a opustila místnost.Marinette stěžka vydechla. Zamotala se jí hlava, a tak se chytla stolku stojícího vedle zrcadla. Nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Nebylo jí dobře a stejně musela na nějaký pitomý ples. Se zbožným výrazem v očích se podívala na svoji velkou růžovou postel. Nejraději by ze sebe sundala tu směšnou věc, lehla si, zavrtala se pod peřinu a spala celý den. Bohužel ale nemohla, to by ji Sabine zabila. Pokud by to ovšem neudělala ona dřív, problesklo jí hlavou a hlasitě polkla. Myšlenky jí v hlavě běhaly jako splašené a srdce rychle tlouklo, jak nevěděla, co má dělat.
Ze zamyšlení ji vytrhlo až cinknutí zprávy na mobilu, ať sebou hodí. Zaúpěla, naposledy se podívala do zrcadla a v botech na malém podpatku vyběhla z pokoje.Zdravíčko, přátelé, tak jste se konečně dočkali😂 ❤
Skoro po půl roce jsem tady s novým příběhem, chyběla jsem vám? 😂Upřímně, neměla jsem v plánu si dát tu pauzu takovou dlouhou, původně měla být cca tak 3 měsíce, ale trochu se to zkomplikovalo 😅 neměla jsem vůbec nápady a náladu na psaní Miraculous. Když už jsem psala, bylo to něco jiného a pro svoje dobro radši nechtějte vědět co xd každopádně někdy v půlce dubna jsem dostala nápad na tento příběh a dnes tu máte finální verzi prologu 😇💜
Jsem ráda, že jsem konečně zpátky, to vydávání mi chybělo ani nevíte jak a vy taky ❤
kapitoly budou vycházet 3x týdně vždy v NEDĚLI, STŘEDU a PÁTEK❤ musím to udělat takhle, protože nemám moc času kvůli škole a ještě potřebuju domyslet pár detailů v příběhu, tak snad jste s tím v pohodě ❤❤Někteří z vás asi na ig četli, že jsem chtěla tenhle příběh psát trochu jiným stylem, ale nakonec jsem se rozhodla nechat to tak, jak to je. Pak jsem v tom měla trochu zmatek, což samozřejmě nedělalo dobrotu 😅💜
Asi už přestanu kecat, stejně to tady skoro nikoho nezajímá 😂❤ ale to víte, dlouho jsem nic nevydávala no...😂
Každopádně budu ráda za jakýkoliv váš názor na prolog, hvězdičku a přečtení. Další kapitolka bude ve středu ❤Vaše Less216 💋
ČTEŠ
Stíny minulosti
FanfictionStalo se vám někdy, že jste museli odněkud utéct, protože jste věděli, že tam nepatříte? Ne? Tak to máte štěstí, protože přesně tohle zažila Marinette Dupain-Cheng, dcera slavné modelky, která to se svou matkou nemá v životě vůbec lehké. Tento útěk...