Stíny minulosti

XXXIV. Na prvním místě

Oslava Marinettiných narozenin, kterou přichystal Luka, trvala pomalu do dvou hodin ráno. Mladík hrál tmavovlásce písničky a ona se jich nemohla nabažit.
Jeho hlas ráda poslouchala, milovala, jak při zpívání zní a i texty Lukových písní měly svůj osobitý styl. Nechápala, jak dokáže složit něco tak dokonalého, ona pomalu nedokázala napsat ani krátkou báseň. Mohla se snažit, jak chtěla, zřejmě však neměla na psaní talent. Zato jí šlo herectví, na což byla pyšná.
Plánovala, že nevyleze z postele do oběda, když vtom jí přišla na mobil zpráva od Adriena. Okamžitě se jí tvář rozzářila do širokého úsměvu a srdce rozbušilo. Chtěla mu odepsat, jenže někdo zaklepal na dveře jejího pokoje.
,,Luko? To jsi ty?" zeptala se s hlavou otočenou k nim a on to pochopil, jako že má jít dovnitř.
Když uviděla, jak má rozcuchané vlasy a pomačkané oblečení, vyprskla smíchy. Vypadal podobně jako ona, vlastně možná ještě hůř.
,,Au, do háje, Marinette!" zamračil se na dívku vyčítavým pohledem a držel se za hlavu.
,,P-promiň, ale měl by ses vidět, jak teď vypadáš..." nepřestávala se smát, on jen zakoulel očima.
,,No jo no, tak jsme se zasmáli..."
,,Co potřebuješ?" podívala se na něj, v očích měla stále vidět jiskry pobavení.
,,Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli nemáš něco na bolest hlavy," přešel k ní a ona přikývla. Podala mu plato léků, které téměř hned našla v nočním stolku.
,,Mám, tady."
,,Díky. Dneska budu asi k nepotřebě... včera jsme to trochu přehnali."
,,Já ne, ty jsi to přehnal. Vždyť jsi vypil přes půl lahve vína, to by odrovnalo každýho."
,,Hmmm, asi jo. To víš, dlouho jsem nic nepil a asi je to znát." Pokrčil rameny.
,,No jo, celej ty," poznamenala Marinette s úsměvem a koukla se z okna, které se nacházelo naproti posteli na druhém konci pokoje.
,,Ty chceš jít ven?" uslyšela najednou hlas Luky a na moment vyděsila se, že jí snad čte myšlenky.
,,C-co? J-jo, půjdu. Jak jsi to poznal?" naklonila nechápavě hlavu.
,,Napadlo mě to. Ale klidně jdi, jen je tam fakt vedro."
,,Neboj, nebudu se moc nabalovat," mrkla na něj.
,,Jo, tak já si jdu zase lehnout, musím se aspoň trochu prospat," usmál se lehce Luka a podrbal se ve vlasech. Tmavovláska přikývla.
,,Tak jo, dobrou."
,,Dobrou," zamumlal Luka, aniž by si uvědomil, že Marinette bude spát až dnes večer.
Jakmile se za ním zabouchly dveře, zasmála se. Potom vstala z postele a šla se upravit.
Vzala si na sebe růžové kraťasy a bílé tričko, vlasy si spletla do jednoho dlouhého copu a nezapomněla ani na náušnice, které včera dostala od Luky jako dárek k jejím osmnáctým narozeninám. Zpočátku ji to šokovalo, nakonec ale mile překvapilo.
Když se dostala ven, do očí ji svítily sluneční paprsky a ona si musela nejprve zvyknout. Litovala, že si nevzala brýle, jenže už neměla čas se vracet zpátky, čekal na ni Adrien.

Dorazila do parku, kde byli převážně opět sami. Místy se procházelo pouze pár lidí a občas nějaká zamilovaná dvojice.
,,Ahoj," usmála se, když uviděla blonďatěho chlapce, jak se opírá zády o kmen stromu.
Hlavu měl zakloněnou a pozoroval azurově modrou oblohu. Poté, co se jeho pohled setkal s tím dívčiným,  mu na moment klesla spodní čelist. Zase ho překvapila svou krásou.
,,Jsi v poho?" zazubila se a on přikývl.
,,Ahoj, Mari, jo, akorát ti to hrozně sluší," řekl a jako vždy se přivítali objetím.
,,Děkuju, taky tě ráda vidím. Už je to dlouho, co jsme byli venku jenom sami dva." Sjela ho lehce pohledem, vypadal pořád stejně neodolatelně.
,,To jo. Poslední dobou jsem neměl moc času a hlavně Kagami před pár dny odjela s matkou do toho Japonska...jak tady není, mám sice hromadu volna, ale zato přemýšlím nad blbostma," zasmál se nervózně.
,,Ona už odjela, jo? Jsem myslela, že pojede dýl."
,,Nene, předevčírem jsme se loučili na letišti. Jenom...Mari, nebudeme se furt bavit o mojí přítelkyni, že ne?" zeptal se, obejmul ji rukama kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Zaskočilo ji to.
,,Adriene, co to děláš? Víš moc dobře, že tohle nemůžeme," zamračila se trochu.
,,Vim a už mi to leze na nervy. Chybíš mi," přiznal se a palcem tmavovlásku pohladil po tváři.
Kousla se do rtu a chvíli bojovala sama se sebou, nakonec ten boj vzdala. Jemu se prostě nedá říct ne.
,,Ty mně taky, ani nevíš jak," nahrnuly se jí slzy do očí a položila si hlavu na jeho hruď, potom mu dala ruce za krk. Takhle stáli v objetí několik minut a oba si to nesmírně užívali.
Adrien hladil dívku po zádech a ona poslouchala pravidelný tlukot jeho srdce stejně rychlý jako ten její.
,,Co chceš dneska dělat?" zeptala se tichým hlasem, on se od ní trochu odtáhl, aby jí viděl do očí.
,,Jenom bejt s tebou, Mari. Proto jsem ti taky psal. Už jsem se začínal bát, že se neozveš, to by byla škoda, když mám v práci volno," usmál se smutně.
,,To víš, včera jsme měli s Lukou takovou menší oslavu mých narozenin. Já jsem o ní nevěděla, protože u nás se narozky neslaví. Luka mě zatáhl na focení, ale to se vůbec nekonalo, místo toho mi něco zahrál a pak mi dal tyhle náušnice..." svěřila se mu.
,,Ty jsou fakt pěkný, taky jsem si jich všiml. Má dobrej vkus, zmetek jeden," řekl potichu, ale Marinette ho stejně slyšela. Začala se smát.
,,Víš, tohle byla moje první oslava se vším všudy, vždycky jsem podobnou chtěla mít. Luka mi vlastně splnil další sen..." uvědomila si a sama pro sebe se usmála.
Adrien malinko zesmutněl. Připadalo mu, že ten neznámý maldík jí plní sny jeden za druhým, avšak on pro ni neudělal dosud vůbec nic.
,,Tak to jo no...a já ani nevěděl, že jsi měla narozky," povzdechl si smutně. Položila mu ruku na tvář a pohladila ho po ní.
,,Adriene...tuším, na co myslíš, tak mi dovol ti něco vysvětlit. Není to tak, že Luka mi plní sny a ty neděláš nic. Oba pro mě znamenáte hodně, ty možná víc. Sice to vypadá, že spolu tvoříme šťastnej pár, všude na internetu jdou vidět naše společný fotky, píšou se o nás články, ale nic to neznamená. Jak jsem ti jednou řekla - je to divadlo pro matku a celej svět. A funguje to, mám stoprocentní volnost, dělám si co chci, chodím za tebou prakticky kdykoliv...je to víc, než v co jsem kdy mohla doufat. Ty pro mě budeš vždycky na prvním místě."
Dokončila svůj monolog a stále se mu dívala do očí. On mezitím hltal každé její slovo a pohledem hypnotizoval rty, kterými při mluvení pohybovala. Srdce mu během toho několikrát poskočilo.
,,Myslíš to vážně?" zeptal se a ona bez váhání přikývla.
,,Myslím. Nikdo pro mě neznamená víc než ty," řekla s malým úsměvem a on nemohl uvěřit tomu, že něco takového vůbec slyší.
,,Marinette..." vyslovil její jméno.
,,Copak?"
Nic na to nenamítl, jen se k ní začal přibližovat a nechal jejich rty, aby se mohly setkat v polibku, na který oba tak dlouho čekali. Tmavovlásce se opět ozvali motýlci v břiše a stejně tak tomu bylo i u Adriena.
,,Dodatečně všechno nejlepší," řekl potom a propaloval ji svými smaragdy. Usmála se a znovu ho obejmula.
,,Děkuju."

Tak a je to tadyyyy!!😇

Konečně tu máme po pár kapitolách opět Adrinette kiss scénku, no že to ale trvalo, co? 😂 Musím vás přece trochu potrápit, ale myslím, že to čekání za to stálo 😂💗💗

Jinak, jak jste přežili první dva dny školy? U mě byl včerejšek v pohodě, akorát dneska ta poslední hodina...ehm...k tomu se radši ani vyjadřovat nebudu 😂 ale nebojte, přežila jsem to a jako důkaz tady máte tuhle cute část 💗😂

Víc už nevím, co napsat, tak vám popřeju hodně štěstí do nového školního roku, spoustu jedniček a ať ho všichni ve zdraví přežijeme, protože to je to nejdůležitější 😇❤💗

Uvidíme se zase v neděli, lásky (snad😂❤)

Less216 💋