Stíny minulosti

XLIX. Nepřímé důkazy

Asi kolem deváté večer Luka dorazil domů. Hlava ho bolela nejen od množství alkoholu, které požil, ale také od Adrienovy rány pěstí.
Ve svém pokoji pozoroval odraz v zrcadle a zamračeně se díval na modřinu, utvářející se pod okem, a roztržený ret. Z něj trochu tekla krev. 
,,Debil jeden," zaklel a chvíli pochodoval po místnosti. ,,Tohle mu neprojde," škodolibě se ušklíbl a popadl do ruky mobilní telefon. Věděl přesně, komu zavolat.

Marinette ležela na posteli s tváří zabořenou do polštáře. Už ani nebrečela, jen ji hrozně mrzelo to, co se stalo.
Nemohla uvěřit, že ji Luka chtěl znásilnit. Vždyť to byl její dobrý přítel, mohla se mu vždycky se vším svěřit a nikdy ji nenechal na holičkách.
Nevěděla, jestli za jeho odlišné chování mohlo víno nebo to takhle plánoval od samého začátku, co se s ní srazil na chodbě v ateliéru. Stačilo jí, aby si to představila a už jí po zádech přeběhlo mrazivé chvění. 
Všechno šlo do háje. Nejprve její vztah s Adrienem, když zjistila, že Kagami je těhotná a potom Luka. Poslední kapka taky byla, že se blonďák stěhuje do Japonska. Stále ten fakt odmítala přijmout.
Ano, trochu se smířila s tím, že spolu nebudou žít, ale také doufala, že se můžou dál potkávat. Nyní pochopila, jak moc se mýlila. Nejen, že přišla o matku, Luku, ona musí ztratit dokonce i Adriena. No, alespoň jí zůstanou Nino s Alyou a Chloé. 
Poprvé od té chvíle, co se potkaly venku, si na svoji nelepší kamarádku vzpomněla.
Trhla sebou. Nechápala sice, proč jí dívka nezavolala sama, avšak to bylo v tuto chvíli jedno. Potřebovala slyšet její hlas. Natáhla se pro mobil, kde ignorovala spoustu nepřijatých hovorů od matky nebo Luky a další upozornění.
Vytočila číslo a doufala, že zrovna není někde na nějaké party. 
,,Marinette?" ozvalo se v telefonu asi po čtvrtém zazvonění. 
,,Ahoj, Chloé," popotáhla tmavovláska a blondýnce na druhé straně došlo hned, že něco není v pořádku.
,,Zlato, co se děje? Nezníš moc šťastně."
,,Ty sis všimla..."
,,Jsi přece moje nejka. Poznám, když s tebou něco je." Mari se usmála. Přísahala by, že právě zakoulela očima.
,,Chloé, musím ti něco říct. Dneska se mi totálně podělal život." 
,,Proboha, co se stalo? Něco s Adrienem nebo matkou?"
,,S matkou to nemá nic společnýho." Na nějakou dobu se odmlčela a potom začala vyprávět. Musela ze sebe všechno dostat.

Sotva se dívce podařilo usnout, uslyšela bouchání na hlavní dveře domu a tlumené hlasy. Překvapeně zamrkala a rychle se vymrštila do sedu.
Nedařilo se jí zklidnit zběsilý dech a byla unavená. Nejraději by si lehla zpátky, ale nemohla, hluk byl venku pořád.
Zmateně se tedy posadila na kraj postele a přešla do obývacího pokoje, kde se na gauči probouzel rozespalý Adrien. 
,,Doprdele, kdo to ruší takhle v noci," zamumlal a prohrábl si rukou blond vlasy.
Ve svém černém tričku a černých boxerkách na spaní se pomalu vyhrabal z gauče. Marinette mezitím vykulila oči, celé to pozorovala z okna. 
,,Otevři, Adriene, nebo ty dveře vyrazím!!" křičel Luka, který tam nebyl sám. Jakmile ho mladík zaslechl, zalapal po dechu. Postavil se vedle Mari, aby spatřil svoji nehorší noční můru. 
,,To snad..." zamumlala a do očí se jí nahrnuly slzy. Myslela si, že už to nejde, ale obrázek Luky, její matky a pár policistů ji vyděsil dost. 
,,Sabine? Co ta tady dělá? Neměla bejt v lázních?" podíval se Adrien na tmavovlásku, která vypadala, že sotva popadá dech. 
,,Adriene... jdou si pro mě. Luka nejspíš zavolal matce, něco jí nakecal a ona hned přijela i s kupou poldů. Jedině to dává smysl," řekla a pozorovala přitom auto postávající před domem. 
,,Neboj, princezno, já tě nedám," pohladil ji po rameni. Pak se nadechl a přešel ke dveřím. Naposledy se na ni otočil, jejich pohledy se střetly. Strach, který viděl v tom jejím, bude mít v mysli ještě hodně dlouho. 
Když otevřel, těsně u něj stál Luka, za ním Sabine v nějakých dlouhých černých šatech a vedle nich dva policisté. Hlasitě polkl, ale snažil se vypadat statečně. 
,,Kde je moje dcera? Co tam s ní děláš?!" vyštěkla po něm žena, považující se za mámu tmavovlásky, kterou miloval. 
,,Marinette je v pořádku, nemusíte mít strach, paní Cheng. Nikdy bych jí neublížil, jen si potřebuje odpočinout, je hrozně vyčerpaná." 
,,Lžeš! Nevěřím ti ani slovo, protože ji tady nevidím!" mračila se a Luka s modřinou na obličeji také.
,,Dělejte, jak myslíte. Ale být vámi, dal bych si pozor na toho, s kým Mari necháváte. Dneska jsem úplnou náhodou šel po mostě domů a uviděl tady Luku. Pokoušel se vaši dceru znásilnit a kdybych se tam neobjevil, kdo ví, co by jí udělal!" 
Po tomhle se Sabine zarazila. Na chvíli se dívala na Adriena a pak na mladíka vedle sebe. Šlo jasně vidět, že ji tato informace zaskočila. Nebyla jediná. 
,,Vymýšlí si! Já bych na ni nevztáhl ani ruku! Proč bych ubližoval někomu, koho miluju?!" vztekal se tmavovlasý chlapec a stiskl ruce v pěst. Najednou se dívka objevila za Adrienem a celou situaci pozorovala, už se nechtěla schovávat. 
,,Marinette..." 
,,Ahoj, mami," pozdravila tichým hlasem a upřeně se dívala své matce do očí. Do toho pohledu vložila všechno, co nyní cítila. A zjevně to fungovalo, když se zamračeně podívala na Luku.
,,Říkal jsi mi něco úplně jiného. Prý jste se venku potkali s Adrienem. Ten tě bezdůvodně zmlátil a přesvědčil ji, aby šla k němu domů a Marinette se s tebou následně rozešla. Proto jsem taky volala policii a vrátila se z lázní, aby se to vyřešilo. Co se to tady děje, Luko?" pozorovala ho a snažila se stejně jako ostatní z jeho tváře něco vyčíst. 
,,Jedinej, kdo ti lže, je on, mami. Skutečně se pokusil mě znásilnit poté, co jsme se trochu opili... je to tak, jak jsi slyšela od Adriena. Ale taky si musíš vybrat sama, komu budeš věřit. Jestli své dceři nebo klukovi, kterého vlastně ani neznáš. Věděla jsi například, že kouří?" původně nechtěla na Luku nic práskat, nebyla přece udavač, ale on překroutil celou situaci. Musela reagovat. Po tomhle vypadala Sabine v šoku ještě více. 
,,Ty děvko, co na mě bonzuješ??!!" vyjel Luka a chtěl udělat krok k nim, avšak jeden z policistů jej stihl zadržet. 
,,Přestaň jí nadávat!" ozval se zase Adrien, dosud pozorující hádku. ,,Můžeš si za to sám. Kdyby ses choval normálně, nemuselo by se nic z toho stát."
,,Odvedeme ho na stanici, madam." Ozval se najednou hlas.
,,Na stanici? Proč?" 
,,Máme i nepřímé důkazy, že tenhle mladík prodával drogy, tudíž ublížil spoustě lidem. Musíme si ty informace ověřit."  Všichni se na sebe zaskočeně otočili. Nikoho by nenapadlo, že policie o jeho minulosti ví a Sabine nemohla uvěřit tomu, koho si nastěhovala do domu a jak byla slepá. 
,,Ne, nikam mě nedostanete!" bránil se hned Luka, když mu nasazovali pouta na zápěstí. ,,Nic vám neřeknu."
,,Když nebudeš mluvit ty, já ano," řekl bez sebemenšího zaváhání blonďák.
,,Adriene..." vyslovila Mari jeho jméno a překvapeně ho pozorovala. 
,,Jak byste nám v tom mohl pomoct, pane Agreste?" zeptal se ho druhý policista, on se ušklíbl. Nejprve se setkal s vražedným pohledem spoutaného Luky. A až poté odpověděl na otázku stále visící ve vzduchu. 
,,Jsem jeden z těch lidí, kterým Luka Couffaine málem zničil život. Nejdřív jsem nechtěl, ale potom mě přesvědčil, abych si vzal jednu z návykových látek, co měl doma. Nebýt mojí přítelkyně Kagami, nejspíš by bylo dneska už po mně." 
Po tomto monologu následovalo hrobové ticho a nikdo z přítomných se ho neodvažoval přerušit. Slavná modelka, která dosud neměla o Adrienovi dobré mínění, se rozhodla svůj názor přehodnotit.
,,T-tak to..." chvíli trvalo, než se policista dokázal vyjádřit.
,,Je to teda šok, ale zbytek nám řeknete u nás. A budeme si muset promluvit i s vaší přítelkyní."
,,To určitě nebude problém."

,,Počkejte ještě, prosím!" zastavila je Marinette těsně předtím, než spoutaný Luka nastoupil do policejního vozu.
,,Mari, kam jdeš?!" vyděsil se Adrien a chtěl ji chytit za ruku, Sabine, stojící vedle, se na něj podívala.
,,Nech ji, Adriene."
,,A-ale..."
,,Ví, co dělá," usmála se smutně a sledovala svoji dceru, jak postává proti tmavovlasému chlapci. Ten měl stále ve tváři nenávistný pohled.
,,Říkal jsi, že tě tvůj otec donutil prodávat drogy, protože tvoje sestra byla nemocná a potřebovali jste peníze. Pak ses od nich odstěhoval, potkal jsi Adriena, kterého jsi vzal k sobě. Jednou, ze zlosti na svůj život, jsi ho donutil si něco vzít a teď toho lituješ... dokonce ses mu prý chtěl i omluvit." Na chvíli se odmlčela a blonďák za ní překvapeně zamrkal. ,,Je tohle všechno lež?"
Jejich pohledy se setkaly, on se ušklíbl a sledoval slzy, které se v jejích očích opět objevily. Zřejmě to pochopila.
,,Co myslíš, Marinette? Jelikož jsi hezká holka, povím ti pravdu. Můj otec mě do ničeho nenutil, drogy jsem s ním začal prodavat sám a dobrovolně. Moje sestra dokonce nikdy ani nebyla vážně nemocná. Adrienovi jsem se nechtěl nikdy omluvit, byl mi celkem ukradenej. Když mi potom tvoje naivní matka nabídla bydlení, neváhal jsem. Byla to jedinečná příležitost, jak si vyzkoužet žít v přepychu a její krásná dcera...to byla jen třešnička na dortu. Zkrátka už od začátku jsem ti lhal, chtěl jsem ti zahrát na city, což se mi povedlo. Celkem jsem si to divadýlko užíval, to ti řeknu. Takhle jsem se fakt dlouho nepobavil. Chyběla už jedna věc, který jsem chtěl dneska dosáhnout, ale...tenhle maník mi to překazil."
,,Ty hajzle!!" ozval se Adrien a dívka sklopila hlavu k zemi. Brečela a nemohla se na Luku ani podívat. Kdyby věděla už na začátku, že to celé hraje, mohlo být dneska všechno jinak.
,,Nastupte si," promluvil opět policista a pomohl Lukovi dovnitř auta. Další ještě něco řešil se Sabine a potom oba společně odešlii.
Vůz se s hlasitým houkáním sirény rozjel a Adrien opatrně přistoupil k Marinette. Nemohl si pomoct a chvíli ji smutně sledoval. Z toho pohledu bylo do breku i jemu.
,,Adriene..." zamumlala a pevně ho obejmula.
Blonďáka to překvapilo, ale i tak jí položil ruce na záda, aby ji alespoň trochu uklidnil. Potřebovala to jako sůl.

A poslední kapitolka. Ve středu nás čeká už jen epilog a pak...kdo ví, co bude dál.^^

Jaké jsou vaše pocity? Myslím, že všichni jsme rádi, že Luka dostal to, co si zasloužil, ale teď je tady otázka, jak to bude s Marinette a Adrienem. Je tu pořád možnost, že by se nikam nestěhoval a zůstal v Paříži?

Jinak to vypadá, že se Sabine změní. Konečně, co? 😂❤

Asi už nemám víc, co bych vám řekla. Vykecávat se budu příště, tak se zatím mějte a užívejte prázdnin 😂😍

Less216 😘