Stíny minulosti

XLVI. Měl jsi pravdu

Luka seděl ve svém pokoji, sladěném spíše do tmavých barev, na posteli. Měl před sebou otevřený počítač, jenže tomu se vůbec nevěnoval. Jeho akvamarínový pohled pozoroval šedivou zeď a hlavou mu vířily různé myšlenky. Najednou, jako by zničehonic, přišel nápad na písničku...
Usmál se pro sebe. Popadl do rukou kytaru a zahrál pár not. Poslední dobou nemyslel na nic jiného než na Marinette, která na něj byla v tuto chvíli nejspíše naštvaná za to, že nevěřil Adrienovi. Věděl, že není špatný kluk, ale taky věděl, že pokud Kagami přijde s nějakým problémem, nenechá ji v tom.
Povzdechl si a dál se věnoval hudbě. Když spokojeně dokončil melodii, pokýval hlavou a zapsal si to vše do svého notesu. Chtěl ještě něco zkusit, když vtom zaslechl rychlé kroky a...pláč? Po něm následovala silná rána.
Svraštil tmavé obočí. Položil hudební nástroj na postel, ze které se potom vyhrabal. Pomalými, ale zároveň jistými kroky, se vydal ke dveřím.

Dorazil před pokoj své kamarádky. Nejprve chtěl zaklepat, ale potom si to rozmyslel. Bez vyzvání vstoupil dovnitř a spatřil Marinette. Ležela, hlavu měla zabořenou do polštáře a brečela. Opravdu brečela. Hlasitě polkl a přešel k ní.
,,Mari? Co se stalo?" posadil se na kraj postele, aniž by cokoliv řekla.
,,Měl jsi pravdu, Luko," zamumlala, až jí skoro nebylo rozumět.
,,Pravdu? V čem?"
,,Adrien by se s Kagami nikdy nerozešel, ani kdyby ho k tomu dokopal pár volů. Taky jsi měl pravdu v tom, že jsem všechno viděla až moc růžově," popotáhla a posadila se vedle něj. Pohled na ni ho vyděsil.
,,Marinette... já-"
,,Ne, nic neříkej. Kagami je těhotná a to je ten důvod, proč chce zůstat s ní." Skoro nedokázala mluvit, jak měla velký knedlík v krku.
,,Co? O-ona je...těhotná?" zopakoval zaskočeně.
,,Jo. Nemáš tušení, jak mi to zlomilo srdce. A ještě to, že s ní zůstane. Prý jenom kvůli tomu dítěti...pche. Beztak ji furt miluje a u mě lásku jenom předstíral." Luka se na ni lítostivě díval a ona ho nechala, aby ji obejmul. Položila si hlavu na jeho rameno.
,,Mari, chápu, že jsi z toho špatná a nejradši bys Adriena už nikdy neviděla, ale sama víš líp než kdokoliv jiný, že on není špatnej kluk. Navíc, pokud s tebou chtěl opravdu žít, musel to myslet vážně. Já tomu nevěřil, protože jsem věděl, jak takové vztahy většinou dopadají, obzvlášť když má někdo přítelkyni jako on. Jenže ta tvoje víra...donutilo mě se nad tím zamyslet a skutečně jsem ti to štěstí i přál, doufal jsem, že tě nezklame."
,,Luko..." Marinette popotáhla a narovnala se tak, aby mu viděla do očí. ,,Proč jsi mi neřekl, že se s Adrienem znáte? Vím, že jsem ti nikdy neukázala, jak vypadá, ale pochybuju, že někoho s takovým jménem potkáváš denně. Je pravda, že jsi mu dával drogy a prodával je i jiným lidem?" zorničky se mu rozšířily překvapením.
,,Ty o tom víš?"
,,Takže je to tak," zamumlala tmavovláska, když zaslechla tuhle otázku. ,,Jak jsi mohl? Copak nevíš, jak-"
,,Mari, zadrž! Dřív, než přijdeš s těmi svými přednáškami o tom, jak jsou drogy škodlivé, tak mě nejdřív vyslechni. Vím, že už těch příběhů z minulosti musíš mít po krk, ale je to bohužel součást našich životů. Můžu ti to všechno vysvětlit. Není to tak, že bych prodával drogy proto, že jsem chtěl, to ne. Neměl jsem na výběr."
,,Neměl jsi na výběr? To nechápu, někdo tě do toho nutil nebo co?" měřila si ho nedůvěřivým pohledem.
,,Je to složitější." Otočil od ní hlavu a zadíval se někam do země.
Váhal, jak by měl začít. Tohle pro něj bylo něco nového, nikdy se s nikým o svém minulém životě nebavil. Vždycky to považoval za uzavřenou kapitolu.
Ovšem zdálo se, že nyní se k tomu bude muset na malý okamžik vrátit. Také doufal, že ten okamžik bude co nejkratší.
,,Povídej," pobídla ho dívka a zvědavě zkoumala jeho tvář. Prohlížela si rty semknuté do úzké linky a obdivovala nejen jeho vlasy, ale i oči.
Na moment si vzpomněla na Adrienova slova tehdy na střeše hotelu... Jeden kluk s děsivýma modrýma očima... až dnes jí došla ta souvislost, nikdy dřív si to neuvědomila a zdálo se, že ani jeden z jejích přátel na tom nebyl jinak. Jakoby všechny ovládla nějaká slepota, která jim zabránila vidět pravdu. Jenže ta se stejně dostala na povrch a dnes měla Marinette konečně složit poslední dílek skládačky. Luka si povzdechl a opět se na ni obrátil.
,,Moje rodina byla s drogama zapletená už dlouho. Táta si přivydělával tím, že je prodával a mně se to zpočátku nelíbilo. Potom ale moje ségra vážně onemocněla a my potřebovali peníze. Neměl jsem jinou možnost, než spolu s otcem prodávat drogy, najít si jinou brigádu u něj nepřipadalo v úvahu. Doteď nevím proč... nakonec jsme prachy sehnali a ségra se vyléčila, ale táta se krátce nato zapletl s mafiány, kteří mě nutili prodávat drogy dál. Zkrátka jsem do toho spadl a nepomohlo ani, když jsem se od rodičů odstěhoval. Chtěl jsem vzít Juleku s sebou, jenže oni mi to nedovolili. Nemělo smysl se s nimi hádat. Dál jsem teda pokračoval v dealování, protože mě vydírali. Když jsem narazil na Adriena, stali se z nás přátelé a já mu poskytl útočiště. Potom najednou zjistil, co dělám a chtěl pryč... zrovna tehdy jsem byl na dně ze svýho podělanýho života, tak jsem ho donutil, aby si něco vzal a uklidnil se. Nejprve nechtěl, ale potom to udělal a nějak se to prostě zvrtlo. Sám nevím, proč mě něco takovýho napadlo, proč jsem ho skoro zničil. Doteď si to vyčítám a jsem rád, že se z toho dostal. Chtěl bych se mu omluvit a říct mu pravdu, jenomže...sama jsi viděla, jak na mě hned vyjel. My dva bychom rozhodně nemohli bejt sami v jedný místnosti."

Marinette ho celý jeho proslov sledovala, emoce se v ní střídaly a díky tomu na chvíli zapomněla na své trápení. Teď tady byl Luka, který to také neměl vůbec jednoduché. Zamrkala.
,,Teda...to...to jsem nevěděla. Myslela jsem si, že ses k tomu třeba nějak dostal sám a že ses potom změnil, ale tohle by mě fakt vůbec nenapadlo. Je mi to líto, Luko. A taky promiň, že jsme se minule pohádali, mrzí mě to."
,,V pohodě, Mari, nic se neděje. Byla jsi jen až moc zamilovaná na to, abys mohla vidět pravdu, nemám co ti vyčítat." Lehce se na ni usmál.
,,To jsem ráda. A ty teď už drogy neprodáváš, že ne?" ujišťovala se.
,,Ne. Před nedávnem jsem s tím přestal, i když to nebylo nejlehčí a měl jsem kvůli tomu spoustu problémů. Pak jsem ale narazil na tvoji matku, která mi pomohla hodně tím, že mě nechala tady bydlet."
,,To je dobře. Já...kdybych už tehdy věděla, co jsi měl za problémy, rozhodně bych se ti nevyhýbala, ba naopak. Snažila bych se ti to co nejvíc ulehčit, jenže tys mi nic neřekl. Ale chápu tě, svěřovat se cizí holce asi pro tebe není to pravý a vlastně jsem vůbec ráda, že to vím aspoň takhle." Na tváři se jí objevil malý úsměv.
,,Jsem rád, že to chápeš, Marinette. Ani jsem nečekal, že bys mohla, jsi opravdu úžasná."
Dívka zamrkala a malinko se začala červenat.
Najednou jí začal zvonit mobil v kapse. Trhla sebou, jak ji to zaskočilo, a srdce se jí rozbušilo, když zjistila, že volá on.
,,Neber to."
,,Je to Adrien."
,,Já vím, proto to nemáš brát." Luka ji propaloval svýma akvamarínovýma očima, které ji stále svým způsobem uchvacovaly.
,,Máš pravdu, nechci s ním mluvit. Navíc stejně jsme si už řekli víc, než jsme možná měli. Bojím se, že bychom se mohli třeba i rozejít. Jenže zase to už se asi stalo, když je Kagami v tom," uchechtla se, avšak ve skutečnosti ji to opravdu hodně mrzelo.
,,Je toho na tebe moc," poznamenal po chvíli ticha.
,,Hmmm, vypadá to tak." A znovu se jí na povrch draly slzy. Nemělo smysl mrkat, aby je zastavila. Byl tady Luka, tomu se mohla vyplakat na rameni kdykoliv.
,,Zeptal bych se tě, jestli se se mnou nechceš jít třeba projít, aby sis aspoň trochu vyčistila hlavu, ale venku prší, tak z toho asi nic nebude." Podrbal se ve vlasech a dívka se uchechtla.
,,Ne, to fakt ne. Ale děkuju, jseš hodnej. Asi si půjdu lehnout nebo si pustím seriál, uvidím ještě."
,,Nebo bych tu mohl zůstat s tebou, jestli chceš?" navrhl a ona se trochu usmála.
,,Nechci tě otravovat..."
,,Ty mě nikdy neotravuješ, Marinette," lehce ji pohladil rukou po tváři a setřel jí tak slzy. ,,Dojdu pro kytaru, hm?"
,,Nechoď nikam, Luko. Buď tady se mnou, prosím," řekla a opřela si hlavu o jeho rameno.
,,Jak si přeješ, Mari," usmál se a sledoval, jak se jí lehce zvedl koutek pravého rtu a po tváři tekly slzy.
Nejraději by byl, kdyby nebrečela, kdyby se spolu smáli, ale na to bude ještě času dost. Nyní potřebovala oporu, kterou jí tentokrát Adrien poskytnout nemohl.

Uf, tak konečně další kapitola. 😅 tahle mi dala hodně zabrat hlavně kvůli Lukově minulosti, kterou jsem ještě dneska přepisovala, protože se mi ta minulá verze vůbec nelíbila 😂 s touhle už jsem spokojená, tak snad se líbí i vám 😁😍❤

Jinak co říkáte na způsob, jakým se Luka dostal k drogám? Překvapilo vás to, nebo jste to naopak čekali?  💙

Nejprve jsem si myslela, že sem už žádnou ničí minulost cpát nebudu, ale pak mi došlo, že o Lukovi vlastně moc nevíme, tak teď už jo 😂💙

Doufám, že jste si delší kapitolu užili a pokračování bude opět v neděli (a tentokrát nepřijdete o pořádnou akci 😈😂💙).^^

Less216 💙