Stíny minulosti

XXX. O týden později

Marinette se s Adrienem ani jednou neviděla, dokonce jí vůbec neodpověděl na zprávu, kterou mu za asistence Luky nakonec poslala. Byla z toho špatná ještě víc než předtím a vůbec nevěděla, na čem je.
Snažila se myslet racionálně, ale nedokázala se vůbec na nic soustředit. Dokonce ani na tanec, který se snažila ve volných chvílích praktikovat.

,,Chloé, říkám ti, že jsem úplně marná. Je to, jako kdybych přišla o něco důležitýho." Vydechla tmavovláska zoufale, když se s blnodýnkou procházely po ulicích Paříže.
Většinu svého času trávila Mari doma a její nejlepší kamarádka se před pár dny vrátila z výletu z Itálie, a tak se konečně mohly setkat. Své dojmy z cesty jí už převyprávěla a nyní poslouchala problémy Marinette.
Venku bylo hezky, léto šlo cítit ve vzduchu a vanul příjemný vítr, který oběma dívkám čechral jejich rozpuštěné vlasy.
,,No taky, že jsi o něco důležitýho přišla. O Adriena, kterýho miluješ. Proč jsi mu to vůbec říkala? Teď jste mohli bejt někde spolu a třeba se líbat..." zakroutila Chloé hlavou a snažila se její chování pochopit.
,,Já nevím. Asi jsem byla v šoku z těch jeho polibků a tak, on je prostě dokonalej, víš?" culila se na ni, několikrát zamrkala.
,,Eeeh...ne?"
,,Tak jo. Pomoz mi prosím, už mě to takhle nebaví. Co mám dělat? Ty jsi tady expert na vztahy, přece jsi to o sobě vždycky povídala, ne?" nadhodila Mari a doufala, že dostane nějakou smysluplnou radu.
,,Jo, jenže mě nenapadlo, že vyvedeš něco takovýho. To jsi nemohla mlčet?"
,,Už jsem ti vysvětlovala, že to nešlo, tak to zkus pochopit."
,,Jo, v klidu, Marinette. Nevím, co bych ti měla poradit. Tanec nefunguje, práce taky ne, nedokážeš se soustředit...moment, jak se vlastně učíš texty?" napadlo najednou Chloé a podívala se na tmavovlásku. Ta jen pokrčila rameny.
,,Sice se je naučím, ale není to hned. Trvá mi to prostě delší dobu, i když se snažím. A proto potřebuju pomoc, radu, typ, cokoliv. Jedině tak se z toho nezblázním."
,,No a co ti radí ten tvůj Luka?"
,,Není to můj Luka," ohradila se Marinette a založila si ruce na prsou. Lehce se zamračila a pohled upřela kamsi před sebe. Chloé se uchechtla a vyndala z kapsy svých bílých kalhot mobil se žlutým zadním krytem.
,,To povídej támhle dubu." Dívka zaúpěla, když se před ní objevil mobil s pro ni dost známou fotkou.
Stála tam s Lukou před jednou budovou, drželi se za ruce a líbali se. Vypadalo to, jako čerstvě zamilovaný pár, ale skutečnost byla jiná.
,,Jenže tohle je jenom jako. Je to hra před celým světem, aby nám...mi dala matka pokoj a funguje to. Už mě tolik nekontroluje, mám volnou ruku. A v neděli dokonce odjíždí do lázní, takže budu tři měsíce sama doma. Tohle by nikdy dřív neudělala, nikdy by mě nenechala samotnou. Víš, co to pro mě znamená?" Dívala se blondýnce do jasně modrých očí, ta přikývla na souhlas.
,,Jasně, Mari, rozumím ti. Napadlo tě někdy, že možná přesně tohle Adrienovi vadí? Že možná proto se ti neozývá?" Vysvětlila jí a ona se zarazila a zastavila se v chůzi.
,,Myslíš, že by žárlil?" vyslovila opatrně svoji otázku a měla strach z odpovědi, kterou dostane.
,,No a divila by ses mu? Jestli se mu líbíš, tak z tohohle mít radost fakt nebude. Navíc, jak tak koukám, Luka je docela kus." Usmívala se Chloé do mobilu a prohlížela si pořád tu fotku. Sice nikde moc nebyl vidět chlapcův obličej, protože buď měl zavřené oči anebo se nějak dobře zakryl, ale i tak ji oslovil.
,,Ještě řekni, že bys do něj šla," odfrkla si Mari a opřela se zády o kamenmý most, na kterém stály. Chloé jen pokrčila rameny udělala to samé, co ona.
,,A víš, že jo? Podle toho, jak se k tobě chová, vypadá mile. Nemohla bych se s ním někdy setkat?" zajiskřilo jí v očích a Marinette nadzvedla obočí.
,,Chloé, ale co Kim? Nechodíte spolu?" blondýnka zakroutila hlavou.
,,Na výletě jsme se rozešli, asi jsem ti to zapomněla říct. Už dlouho nám to neklapalo, oba jsme tak nějak jiný. Já večírky, móda a on furt jenom sport. Ty jeho kecy o plavání mě vážně nebavily," zakoulela očima a Mari se zasmála.
,,Já se z tebe zblázním. Přece jsi věděla, do čeho jdeš, ne?"
,,Tak trochu, už to neřeš prosím. Co budeš dělat s tím Adrienem?" změnila hned téma. Marinette však znala svoji kamarádku moc dobře na to, aby pochopila, že tenhle rozchod byl v něčem odlišný od ostatních. Ovšem také se do toho nechtěla míchat, a tak raději mlčela.
,,Já fakt nevím," vydechla. ,,Vážně si myslíš, že žárlí?" na to Chloé neodpověděla, jenom prohodila hlavou kamsi na stranu.
,,Se ho můžeš zeptat sama."
Tahle věta Mari dost vyděsila. Chtěla zjistit, jestli si dělá srandu, ale vtom si všimla mladíka s blonďatými lehce zvlěnými vlasy, které mu vlály ve větru.
Na sobě měl černou koženou bundu, pod ní nějaké světlé tričko a na nohách modré džíny. Vypadalo to, že je ztracený hluboko ve svých myšlenkách, protože se tady procházel s hlavou skloněnou a skoro nevnímal cestu.
Marinette i Chloé ho se zájmem pozorovaly, ale v pohledu tmavovlásky bylo něco jiného. Najednou se zarazil, jako by vycítil jejich přítomnost.

Stál na místě a stejně jako Marinette z ní nemohl spustit oči. V hlavě mu běhalo spousty myšlenek a nedokázal je zastavit, jen si ji nečinně prohlížel. Chloé už nemohla vydržet to napětí mezi nimi, takže vzala situaci do svých rukou a strčila do Marinette.
,,H-hej, co děláš?!" otočila se na ni naštvaně a trochu vylekaně dívka.
,,Furt tady fňukáš, že s ním chceš mluvit a že ho chceš vidět. Teď máš možnost a oba tady stojíte jak sochy. Sakra Marinette, seber se, jinak na tebe pošlu Sabine a řeknu jí, že ses za jejími zády s ním scházela..." tmavovláscese zděšením rozšířily zorničky.
,,To bys neudělala, že ne?"
,,Jsi si jistá?" škodolibě se usmála a začala hledat v kontaktech číslo na matku Mari. Ta ji však zarazila, podívala se na Adriena stojícího kousek od nich a pak na ni.
,,Přestaň, dost! Tak jo, ale jdeš tam se mnou."
,,Kdepak holka, tohle si musíš vyřešit sama. Dávej na ni pozor, Adriene!" Lehce zvýšila hlas, aby ji blonďak slyšel, a potom se vytrtila pryč. Marinette tam zůstala sama a snažila se pochopit, proč jí to její nejlepší kamarádka udělala. Na druhou stranu jí byla vděčná.

,,Ehm...ahoj Mari." Když uslyšela u sebe ten krásný hlas, na malý okamžik se jí oči zalily slzami.
,,Adriene..."
,,Rád tě vidím zase." Podrbal se na zátylku a ona přikývla.
,,J-já tebe taky." Neměla nejmenší ponětí, proč koktá, ale nechtěla to řešit. V tuto chvíli musela dát do pořádku něco, co sama nedávno pokazila.
,,Nechceš...nechceš se jít projít? Můžeme si promluvit." Když mluvil, vyhýbal se jejímu pohledu, nebo se o to alespoň snažil. Dívku to docela mrzelo.
,,Jestli máš čas. Nerada bych ti nabourávala nějaký plány."
,,Neboj, mám čas, jinak bych ti nic takovýho nenabízel. Půjdeme?" zeptal se a ona pokrčila rameny.
,,Proč ne." Trochu se usmála a společně vyrazili dál po mostě mezi neznámé lidi.

Tak a máme tady neplánované setkání Marinette a Adriena. 😇
Promluví si ti dva konečně pořádně? Zjistí Mari, proč se jí celou dobu neozýval a proč se s ním vidí až teď? A myslíte, že má Chloé pravdu a Adrien může skutečně žárlit na Luku? 😅❤

Chci vám ještě poděkovat, že tenhle příběh vůbec čtete i přesto, že je tam občas Adrigami. Tento ship většina z vás (včetně mě) nemusí, ale jinak by tahle knížka nedávala ani smysl xd ❤ navíc bylo by to furt to samý dokola, což by pak nebavilo vás a mě taky ne ❤

No nic, to je asi vše, co jsem chtěla. Další kapitolka bude v neděli, lásky 😍❤.

Less216 💗