Stíny minulosti

XLVII. Ty a já

Uplynulo pár dní. Adrien se sice snažil Marinette dovolat a nějak ji kontaktovat, ale bezvýsledně. Slavná herečka se rozhodla poslechnout Lukovy rady a blonďákovy hovory nebrat.
Ano, chyběl jí a často i proplakala několik hodin, jenže s tím se nedalo nic dělat. Kdyby se s ním setkala, nejspíš by to nezvládla. Jak psychicky, tak fyzicky.

Povzdechla si a zabořila ruce do kapes své kožené bundy. Zrovna si uvědomila, že jak byla předtím u Adriena doma, tak u něj zapomněla svá růžová sluchátka. Nemohla uvěřit tomu, že byla tak pitomá.
,,Jsi v pohodě, Marinette?" zeptal se jí Luka, když se procházeli po jedné z ulic Paříže. Trhla sebou a podívala se na něj.
,,Co? Říkal jsi něco?"
,,Jen jsem se ptal, jestli jsi v pohodě, ale podle toho, jak se tváříš, předpokládám, že spíš ne." Poznamenal starostlivě.
,,Vždyť víš, že poslední dobou na tom nejsem nejlíp. Navíc jsem si u Adriena nechala sluchátka a to je úplně na nic."
,,Tak tomu rozumím. Jestli chceš, mohl bych se pro ně stavit. Vím, kde bydlí." Jeho návrh ji překvapil, rozhodně to nečekala.
,,Jsi hodnej, Luko, ale nemusíš. Koupím si jiný," usmála se smutně a potom se opět podívala před sebe. Mladíkovi se zdálo, že se snad i rozbrečí. Bylo mu jí líto. Vzal ji kolem ramen a přivinul ji tak k sobě.
,,Všechno bude zase dobrý, Mari, dostaneš se z toho. Teď potřebuješ být hlavně v klidu."
,,Už mluvíš pomalu jak Adrien," pousmála se a tentorkát jí z oka stekla jedna neposlušná slza, když si na blonďáka vzpomněla. A za ní hned další. Luka sebou škubnul, přesně tohle nechtěl.
,,Tak sama jsi říkala, že všechno vidím špatně a napadlo mě, že bych tě mohl aspoň trochu povzbudit. Možná jsi měla pravdu, ale promiň, jestli jsem ti připomněl jeho..." omluvil se okamžitě.
,,V pořádku."
,,Vážně?"
,,Jo," kývla. ,,Jen mi to bude chvíli trvat."
,,Poslyš, Mari...nechceš zajít někam na večeři? Mám docela hlad a než dojdeme domů, tak nám to nějakou chvíli potrvá. Samozřejmě jenom, jestli ti to nevadí." S úsměvem se na něj podívala.
,,Nevadí, Luko. Sice jsem docela unavená, ale nemůžu furt sedět v pokoji. Navíc mám taky chuť na trochu vína a to doma fakt není." Překvapeně zamrkal.
,,Víno? Ty a víno?" pokrčila rameny.
,,No co? Na víně není nic špatnýho, teda pokud to nepřeženeš," zasmála se lehce.
,,Teda, ty překvapuješ. Ještě řekni, že si chceš dát cígo a švihne to se mnou," poznamenal, zakroutil hlavou a podrbal se ve vlasech.
Marinette se rozesmála. Poprvé od té chvíle, co se dozvěděla, že Kagami je těhotná, se smála. I Lukovi se na jeho tváři objevil úsměv.
,,Hmmm, dobrej nápad," zamyslela se. Teď se mladík zastavil a vyjeveně na ni koukal.
,,P-počkej, ty to myslíš vážně?"
,,Ne, jasně, že ne," odpověděla se smíchem a tentokrát se k ní přidal i on. ,,Jenom jsem chtěla vidět ten tvůj výraz a musím říct, že stál za to."
,,Bože, kdybys nebyla moje kamarádka, tak bych ti normálně jednu vrazil," uchechtl se.
Marinette se málem válela smíchy po zemi, protože si nedovedla představit Luku, jak se s někým pere. To ale zatím bohužel netušila, co ji dnes ještě čeká...

Po dvou hodinách, které strávili v jedné místní restauraci, se vydali opět kamsi do města. Venku už panovala tma. Davů ubývalo a našla se jen hrstka jedinců, popřípadě párů, kteří se vydali na toulky Paříží.
Tmavovláska s chlapcem se procházeli po jednom z mnoha mostů vedoucích přes řeku Seinu. Na cestu jim svítilo pár lamp a v dálce i Eiffelova věž.
,,Mám takovej pocit, že zítra nás oba bude pekelně bolet hlava," poznamenala Marinette a trochu se s ní zatočil svět. Musela se tedy chytit mostu a chvíli se o něj opírala.
Luka se zastavil vedle ní. Měl upito více než ona a šlo to na něm dobře poznat.
,,Hah, radši na to nemysli, nebo skončíš dole ve vodě. Vlastně ani nevím, jestli umíš plavat."
,,Náhodou, klidně bych mohla bejt mořská panna," uchechtla se a Luka propukl v smích, až se mu v koutku oka objevila slza. Musel si ji utřít.
,,Co je tady k smíchu? S Adrienem jsme nedávno byli plavat v bazénu a měls mě vidět, jak jsem byla rychlá. Měl problém mě chytit," řekla a vypadala, že je úplně v pohodě.
Ve skutečnosti ji ale vzpomínka na něj opět rozhodila. Snažila se své pocity statečně skrýt a alkohol, který jí již proudil v žilách, dívce trochu pomohl.
,,Moment, takže on tě viděl v plavkách dřív než já?" podíval se na ni Luka na oko vyčítavě, ale šlo poznat, že se skvěle baví.
,,Neříkej, že žárlíš," ušklíbla se a sledovala, jak se usmívá.
,,No to víš, že žárlím! Přece spolu chodíme," připomněl jí a ona se lehce začervenala.
,,Ano, ale jen jako, Luko!! To už ti to víno vymylo mozek?"
,,Co jsi to řekla?"
,,Že ti to víno vymylo mozek," začala se smát a Luka se k ní nebezpečně blízko přiblížil. Snažila se to ignorovat, avšak i přesto její srdce bilo jako o závod. Jeho akvamarínový pohled ji hypnotizoval a ona se nedokázala odtrhnout.
,,Možná, ovšem ne tolik jako ty, miláčku," zašeptal jí do obličeje a potom ji políbil.

Marinette vytřeštila oči, tohle rozhodně nečekala. Chlapcovy rty byly měkké a cítila na nich chuť vína, které si před nějakou dobou dali.
Věděla moc dobře, že by ho měla odstrčit, ale prozatím toho nebyla schopná. Šok ovládal celé její tělo.
Najednou ucítila, jak jí rukou začíná zajíždět pod černou sukni a druhou pokládá na její pozadí. Nelíbilo se jí to, tohle bylo jiné, než od Adriena. Cítila v tom zlo. Snažila se ho zastavit.
,,L-Luko, přestaň, dost!!" vykřikla, když ji líbal ze strany na tvář.
,,Ale no tak, drahoušku. Jenom si spolu na chvíli užijeme, nikdy jsme to nedělali a teď máme možnost. Nikdo tady není, pouze ty a já."
,,Luko, ne, já tohle nechci! Navíc jsme venku, může tudy kdykoliv někdo projít!" dávala od něj hlavu co nejdál mohla.
Hlasitě polkla, když se podívala dolů na místo, kde se pod mostem nacházela voda. Věděla, že jestli to takhle půjde dál, tak spadne...
Vtom ji přestal zasypávat polibky na krku, kde jí dokonce udělal i malé znamínko lásky. Zamračil se na ni, ten pohled vypadal opravdu děsivě.
,,Takže se mnou to nechceš a s tím zdrogovaným feťákem jo?!!" zařval jí do obličeje a potom ucítila štípání na své pravé tváři. Zalapala po dechu. On ji uhodil?! Slzy, které se dlouho snažila zadržet, se draly na povrch. Ta facka, jako by ji probrala a všechen alkohol z ní vypršel.
,,A ještě tady bulíš, jak nějaká měkota! Sakra, seber se, Marinette, s takovou tě každej kluk odkopne!" A chtěl jí dát další ránu, jenže v tu chvíli se ozval hlas, který rozhodně nečekal ani jeden z nich.
,,Ty parchante!! Okamžitě ji nech na pokoji, slyšíš?! Nic ti neudělala!!!" objevila se tam postava, která Luku vzala za rukáv jeho zelené kostkované košile a přitáhla si ho k sobě.
,,Adriene!" vydechla Marinette slabým hláskem.
Přes slzy v očích skoro neviděla, jak blonďák dává tomu druhému chlapci nakládačku. Jelikož byl oslabený vínem, stačila jedna rána do obličeje, aby se skoro skácel k zemi.
Chytil se kamenného zábradlí mostu a oba se na sebe nenávistně mračili.
,,Doufal jsem, že ses změnil, když už neprodáváš ty drogy a Marinette o tobě hezky mluvila! Ale koukám, že je z tebe stejnej hajzl a děvkař jako vždycky. Chtěl jsi ji jenom do postele!" jakmile to vyslovil nahlas, Luka se uchechtl.
Dívka se postavila za Adriena, který jí to naznačil. V této situaci mu věřila nejvíce, i když si před pár hodinami byla téměř jistá, že by s ním nedokázala ani mluvit.
,,No a co, ty přece taky, ne?"
,,Ne, já fakt ne. Nejsem jako ty a nikdy ani nebudu!" ta nenávist, která mezi nimi vzájemně panovala, by se dala krájet.
Lukovi se dělala na obličeji pod okem modřina a měl i trochu roztržený ret od rány, kterou mu Adrien dal. Tmavovláska se mezitím snažila celou tuhle věc pochopit a také zklidnit své bušící srdce.
,,To povídej někomu jinýmu."
,,Klidně si nevěř, ale jestli se ještě někdy ukážeš v blízkosti Marinette nebo Chloé, nepřej si mě. Nenechám tě, abys jim ubližoval!"
,,O Chloé tady nepadlo ani slovo."
,,To je jedno, chci, abys věděl, že to platí pro obě."
,,Ty zmetku!" zavrčel Luka a měl v plánu Adriena uhodit, naštěstí se nedokázal hnout z místa.
,,Opovaž se něco zkusit. Pojď Mari, půjdeme," otočil se na Marinette, která celou hádku pozorovala.
Nechala Adriena, aby jí položil ruku na záda a konějšivě ji po nich hladil. Cítil, jak je ještě v šoku a nepřestává se třást.
Zatím se neodvažoval pro objetí, ale rozhodně ji nemohl nechat jenom tak postávat na stejném mostě jako byl on.

Zdravím všechny 😇
minule jsem slibovala akci, tak tady ji máte 😁

Nebýt Adriena, Luka by znásilnil Marinette. Čekali jste, že se v něm skrývá takové zlo? Že měl Adrien nakonec pravdu a on se nezměnil? Nebo jste naopak doufali, že je ten hodnej? 😇💙

Taky mě zajímá, co si o tom všem myslíte a jak to podle vás skončí... čekají nás totiž ještě poslední dvě kapitoly a epilog 💙. Jsem z toho stejně mimo jako vy, nebojte xd

Další část bude ve středu 💙

Less216 💋