Stíny minulosti

XXXI. Zprávy dobré i špatné

Nebe se pomalu začínalo barvit do červené, růžové, oranžové a žluté. Slunce zapadalo a Marinette s Adrienem se stále bez větších dialogů procházeli po městě. Už dobrou čtvrt hodinu mezi nimi panovalo nepříjemné ticho a ani jeden se na toho druhého nepodívali. Nakonec se tmavovláska hecla a rozhodla se začít. 
,,Tak co Kagami? Urovnali jste to spolu?" podívala se na něj se zájmem. 
,,No vlastně jo. Sice to zpočátku vypadalo bídně, zase na tebe měla narážky a tak, ale nakonec jsme si všechno vyříkali. Dohodli jsme se, že se o tobě nebudeme vůbec bavit, což mi přijde dobrý a docela to i funguje. Není mezi náma takový dusno aspoň," kousl se do rtu a lehce o ni zavadil pohledem.
,,Tak to jsem moc ráda. Neodpustila bych si, kdybyste se kvůli mně nějak rozhádali," usmála se.
,,Já vim no. Mari..." najednou se zastavil uprostřed chůze a dívka spolu s ním. Nacházeli se zrovna na rohu jedné ulice, kde byla nějaká kavárna, a kolem nich procházelo spousty lidí.
,,Omlouvám se, že jsem se ti takovou dobu neozval. Četl jsem tu zprávu a chtěl ti i napsat, ale s Kagami jsme se vydali na takový menší výlet kousek za Paříž, neměli jsme tam signál. Nikde jsme spolu dlouho nebyli, a tak jí to přišlo jako dobrej nápad. Přijeli jsme až včera večer a ráno jsem musel do práce. Nezlob se prosím, že jsem ti neodepsal nebo nezavolal." Během svého proslovu se jí díval do očí. 
Tak tohle ji překvapilo. Čekala by cokoliv jiného, jen ne to, že s Kagami někam odjede. Překvapeně vydechla.
,,A já si myslela, že už o mně nechceš slyšet, a proto se mi neozýváš."
,,Ne, to v žádným případě!" zareagoval okamžitě a zakroutil hlavou. ,,Jsi skvělá osoba a úžasná kamarádka, vždycky jsi tady pro mě byla, když jsem potřeboval. Ať se stane cokoliv, slibuju, že na tebe nikdy nezapomenu. Jen...k tomu tvýmu vyznání...totiž..." nevěděl, co říct.
Sklopil pohled a zabodl ho do svých černých conversek s bílými tkaničkami. Marinette mezitím vyčkávala, ale když dlouho nemluvil, začala sama. Jemně ho chytla za ruce, což mladíka překvapilo a zvedl k ní své krásné smaragdy.
,,Za to se zase omlouvám já. Sám jsi měl spoustu problémů a pak na tebe vybafnu ještě s tímhle. Nechci říct, že jsem to nemyslela vážně, to ne. Opravdu tě miluju, obdivuju jaký jsi a co všechno jsi dokázal, vážím si tě, Adriene. A už jenom proto bych tě nerada ztratila, navíc máš přítelkyni, se kterou musíš být, protože ti na ní záleží. Chápu to a rozhodně mi nebude vadit, když budeme dál přátelé." Nasadila malý úsměv a doufala, že to vezme. 
Vyjeveně na ni koukal a snažil se najít ta správná slova, aby tohle celé nepokazil. Nakonec se také usmál.
,,A vážně ti bude přátelství stačit? Nechci ti nějak ublížit." 
,,Ublížil bys mi jedině tím, kdyby ses na mě teď vykašlal," řekla a čekala na jeho reakci. 
Najednou ji obejmul. Po dlouhé době si dívku přivinul k sobě a vychutnával si tuto chvíli. Ulevilo se jí, protože objetí bylo dobré znamení.
,,Jsi skvělá, Marinette. Děkuju."
,,Ne, to já děkuju tobě, Adriene."

Ještě chvíli se procházeli venku, měli toho tolik k probrání.
,,A jak jste se s Kagami měli? To jste byli v nějaký chatce v lese?" zeptala se, když přestali řešit chování její matky. 
,,Vlastně jo, jednu mají a je to tam fakt úžasný. Sice je to místo bez signálu a wifi, ale díky tomu můžeš vypnout, odhodit mobil a na nějakou dobu se ztratit ve svých myšlenkách. Jestli chceš, mohl bych ti to někdy osobně ukázat." Jeho návrh dívku překvapil a ona nevěděla, zda to myslí vážně nebo si jen dělá legraci. Upřímně, doufala v tu druhou možnost. 
,,Adriene...to je milý, ale tohle nejde. Přece nemůžu jen tak jet na chatu holky, která mě nenávidí a byla by úplně nejradši, kdybych se odstěhovala na jinou planetu." Vyděšeně se na něj dívala, on najednou pochopil a plácnul se rukou do čela.
,,Já jsem idiot!" 
,,No asi trochu jo..." s tímhle nemohla nesouhlasit. 
,,Mari, moc se ti omlouvám, že jsem o tom vůbec začal. Chtěl jsem jenom, abys věděla, jaký to tam je, nic víc." Díval se jí do očí a ona se na něj nemohla více zlobit, lehce se usmála. 
,,V pohodě, nemusíš mi nic vysvětlovat. Víš, možná by příště stačilo třeba pár fotek," pokrčila lehce rameny a on s povzdechem přikývl.
,,Asi máš pravdu. Hele, jsem rád, že je to mezi náma zase jako dřív a v žádným případě nechci nic pokazit."
,,Však jsi nic nepokazil, už to dál neřeš."
Položila mu ruku na rameno a on ji mezitím propaloval pohledem.
Zase se na nohou držela veškerou svou silou a nedokázala ovládat svoje tělo. Kdyby ji chtěl políbit, nebyla by ani schopná udělat správnou věc a odstrčit ho. 
,,Marinette-" když zaslechla svoje jméno, okamžitě ucukla a vyplašeně dala ruku dolů.
,,Promiň, p-pomalu nevím, co dělám." Vykoktala a nervózně se zasmála.
,,Ne, dobrý, tak jsem to nemyslel. Hele, to že jsme přátelé, rozhodně neznamená, že se mě nemůžeš dotknout, jo?" usmál se a pohladil ji palcem lehce po levé tváři.
,,Jseš si jistej?" optala se opatrně a bála se přestat dívat do jeho očí, přikývl.
,,Jsem. Jako by se mezi náma nikdy nic nestalo, platí?" zazubil se a čekal na její odpověď.
Trochu ji zabolelo u srdce, že chce na to krásné zapomenout, ale zřejmě to byla jediná cesta, jak by se mohli spolu normálně bavit.
,,Sice to pro mě nebude lehký, ale platí. Jak jsem řekla, nerada bych tě ztratila jenom kvůli jedný pitomý chybě..." dostala ze sebe nakonec.
,,Bezva, takže všechno při starým. Mari, předtím jsem myslel, že už budu muset domů. Má ke mně přijít Kagami a potřebuju tam trochu poklidit," podrbal se na zátylku a ona ho pozorovala. Usmála se.
,,Jasně, běž. Užijte si to a pozdravuj- eeeh...tohle asi ne, co?"
,,No ne no. Tak jo, už musím, ještě si zavoláme." Rychle dívku obejmul a pak ji nechal stát na místě samotnou se zamilovamým a zároveň smutným úsměvem na tváři.

Trvalo nějakou dobu, když dorazil před svůj dům. Hruď se mu lehce zvedala, protože posledních pět minut musel běžet.
Zastavil se, opřel se o kolena a vydýchal se. Když zvedl hlavu, spatřil Kagami, jak stojí opřená o dřevěné dveře, se sklopenou hlavou kouká někam do země a botama si pohrává s kamínky.
,,Zlato, promiň, ale trochu jsem se zdržel ve městě. To víš, hromada lidí," začal a pomalu k ní přešel. Lekl se, že se něco děje, protože k němu nezvedla hlavu, navíc se objímala rukama.
,,Hele, co se stalo? Jsi v pořádku?"
Najednou se mu vrhla kolem krku a jeho bundu smočily slzy, které jí stékaly po tváři.
Zaskočeně jí položil ruce na záda a utěšoval ji hlazením. Sice neměl ponětí, co to do jeho přítelkyně vjelo. Věděl však, že se muselo stát něco opravdu vážného. Ona totiž nikdy nebrečela jen tak.
,,Adriene..." zamumlala a zvedla k němu své hnědé unavené oči. Pohled na její kruhy pod nimi ho docela vyděsil. Pohotově jí je setřel palcem.
,,Vypadáš hrozně bledě," poznamenal. ,,Nebrečela jsi celý den, že ne?"
,,Vlastně to začalo už včera večer." Přiznala a sklopila pohled.
,,Povídej."
,,Mojí matce volali z jedné nemocnice z Tokia...děda měl mrtvici a-a...nepřežil to." Jakmile tohle dořekla, začala brečet na novo. Znovu mladíkovi zabořila hlavu do hrudi a on tam mezitím šokovaně stál.
,,Moment, to je ten děda, kterej se o tebe staral, když tvoje máma nemohla?"
,,Jo, jinýho vlastně ani nemám, měla jsem ho hodně ráda. Teď jsme se sice dlouho neviděli, protože nás dělila ta dálka, ale v létě jsme za ním měli jet. Chtěla jsem tě vzít původně s sebou. J-jenže t-teď...t-teď je-" nedokázala ani dopovědět větu, jak byla smutná.
,,Pssst, notaaak, bude dobře." Utěšoval ji a doufal, že jí tím alespoň trochu pomůže.
Když se dnes potkal s Marinette a znovu se z nich stali přátelé, myslel si, že dnešní večer bude už jen příjemnou třešničkou na dortu. Nyní to ale bohužel vypadalo na další bezesnou noc.
,,Pojď ke mně, udělám ti teplej čaj a zkusíš se prospat, dobře?" dal jí lehkou pusu do vlasů.
,,Mám pocit, že dlouho nezaberu..." řekla smutně a pak se na něj podívala. ,,Děkuju ti. Nevím, co bych bez tebe dělala," usmála se trochu a on spolu s ní.
,,Nemáš za co, Kagami. Od toho tady přece jsem, ne?" naklonil trochu hlavu na stranu a jemně ji políbil na tvář.
,,Jsi prostě úžasnej." Přitulila se k němu a on jí položil ruku kolem ramen, načež se společně vydali domů.

Další kapitolka 😍

Adrien s Marinette jsou zase přátelé, jste rádi? 😇 překvapilo vás, že byl pryč, nebo jste si mysleli jako Mari něco jiného? Xd a ta poslední část s Kagami...no trochu jsem to musela zkomplikovat 😂😂❤

Pokračování bude ve středu, lásky ❤

Less216 💗