Stíny minulosti

VII. Plesy jsou zlo

Stejného dne odpoledne čekal jistý mladík před budovou školy, kam chodila jeho přítelkyně na kroužek šermu. Dnes měl v práci volno, a tak si mohl dělat, co chtěl. 
Opíral se o zábradlí před školou a čekal. Kagami měla končit za deset minut, což ho užíralo. Nerad na někoho takhle čekal, vždycky si mohl ukousat nehty nudou. Mobil vytahovat nechtěl, protože by se mu akorát tak vybil a stejně neměl ani ponětí, co by na něm dělal. 
Zaklonil hlavu a pozoroval jasně modrou oblohu nad sebou, až na několik bílých mraků byla čistá. Sem tam na ní přeletělo letadlo nebo nějaký holub, to bylo v Paříži normální. Když začal foukat menší vítr, slastně zavřel oči a nechal ho, aby mu čechral jeho blonďaté vlasy.  
Najednou si vzpomněl na Marinette. Přemýšlel, co asi tak dělá a jestli má se svojí matkou pořád takové trápení. Ale asi ano, protože když si před pár dny volali naposledy, dívka nezněla moc šťastně. Dokonce se mu jí ani nepodařilo rozesmát vtipy, které zaručeně fungují, což jej užíralo víc, než se mohlo na první pohled zdát. 
Povzdechl si a otevřel své smaragdové oči. Koukal se kolem sebe. Všude chodili lidi a na tvářích jim pohrávaly šťastné úsměvy, až jim to Adrien občas záviděl a byl si téměř jistý, že Marinette také.

,,Tak už jsem tady, lásko!!" Trhl sebou, když uslyšel hlas svojí přítelkyně. Podíval se na ni. Její krátké tmavé vlasy byly jako vždy krásně upravené, na sobě měla červenou sukni a bílý svetr s modrou lehkou bundou. 
,,No konečně Kagami, už jsem myslel, že se neukážeš," zazubil se na ni. Obejmuli se a dali si pusu. 
,,Promiň za to čekání, ale nějak se nám ta hodina protáhla, pak ještě sprcha..." 
,,Jasný, chápu. Doufám, že mi to nějak vynahradíš," řekl a společně se vydali kamsi do centra Paříže. 
,,Co myslíš?" Ušklíbla se na něj a on ji vzal rukou kolem ramen. 
,,Jo hele, víš, jak jsi ke mně minule nemohla přijít?" Zeptal se, když si vzpomněl, že jí ještě pořád neřekl o Marinette a o tom, že má její oblečení. Moc se mu do toho nechtělo, ale taky před ní nechtěl mít tajemství. To ve vztahu nikdy nedělalo dobrotu. 
,,No jasně. Strašně mě to mrzelo, ale ten trénink na poslední chvíli s matkou se nedal zrušit," posteskla si. Ani Kagami to neměla se svou mámou jednoduché a musela poslouchat, ale nebyla na ni tolik přísná jako Sabine na Mari. 
,,No tak já bych ti měl asi něco říct. Večer před tím dnem jsem potkal v uličce jednu holku, byla totálně psychicky na dně, promočená a na sobě měla jenom nějaký šaty, jakoby byla předtím někde na plese. Ptal jsem se, jestli je v pořádku, ale ona se mi hned na to zhroutila k nohám, prostě omdlela. Chvíli tam ležela a já nevěděl co dělat, nakonec jsem ji vzal k sobě domů, protože mě o to po probuzení sama poprosila. Víš, jestli by se nemohla někde na noc uklidit...tak jsme teda šli ke mně a-"
,,Moment, tys měl u sebe doma cizí holku?!" Vykulila Kagami hnědé oči a nechápavě se dívala na svého přítele. Tohle se jí snad jenom zdá. 
,,Jo, ale neboj, k ničemu mezi náma nedošlo. Jasně, byla sice hezká, taky aby ne, když je to modelka, ale-"
,,Tys měl u sebe doma modelku?!" Teď už byla v šoku ještě více než předtím. Adrien se nevinně usmál a v duchu doufal, že to pochopí. Byl to přeci stav nouze.
,,Marinette Dupain-Cheng, znáš ji, ne? Ona je hlavně herečka teda, ale je moc sympatická. A hlavně byla ten den psychicky na dně, musel jsem ji vzít k sobě a pomoct jí...domů nemohla, tam jsem ji odvezl až další den ráno. Jo a ještě jsem jí půjčil tvoje oblečení, protože moje by jí nebylo. Sice měla strach, aby ti to nevadilo, ale tobě to nevadí, že ne?" Podíval se na ni.
Zastavili se někde na chodníku, všude byly samé obchody a kavárny na rohu ulice. 
,,Tys měl u sebe doma modelku a ještě jsi jí půjčil moje oblečení? Děláš si ze mě srandu, Adriene?  Určitě ti ho ještě nevrátila, co?"
,,Kagami, prosím, pochop mě. Byl to stav nouze, jinak bych ji k sobě opravdu nevzal. Nic jsme spolu neměli a kdyby jo, tak bych ti to přece tady neříkal. Nechci mít před tebou žádný tajemství, víš že mám rád tebe, ne? Mari je moje kamarádka, nic víc. Věříš mi?" Podíval se jí hluboko do očí, tenhle pohled fungoval na všechny a jeho holka nebyla výjimkou. 
,,Tak fajn, věřím ti, ale pamatuj, kdo jsem a co jsem pro tebe udělala. Kdybych zjistila, že spolu něco máte, můžu klidně zařídit, abys přišel o práci a o všechno. Sice tě miluju, ale všechno má svoje hranice. Navíc, kdybych se o to nepostarala já, máma určitě," řekla a Adrien si povzdechl. 
,,Já vím moc dobře, co jsi pro mě udělala a budu ti za to do smrti vděčný. Už jenom proto s tebou chodím, protože vím, že jsi neobyčejná a krásná, mnohem lepší než nějaká modelka. Taky je to s tebou fajn. Tak co, jsme v pohodě?" Zazubil se a čekal na odpověď, ona se na něj chvíli dívala. Nějakou dobu váhala a Adriena napínala, on ale cítil, že to dělá schválně.
,,Jsme v pohodě jenom, když se mnou půjdeš na ples," řekla a na tváři se jí objevil škodolibý úsměv. Chlapec překvapeně zamrkal.
,,Co? Na jakej ples?!" Dál se usmívala a hlavou ukázala za jeho rameno. Nechápavě se otočil. Až nyní si všiml, že stojí před výlohou jednoho obchůdku s hrníčky, talířky a podobnými věci z porcelánu. V okně se nacházel vylepený plakát v žluté barvě a jeho písmo bylo černé. 
,,Dne 20. března se v jednom z největších hotelů v Paříži koná ples pořádaný starostou města. Zveme vás na tuto slavnost, začátek v osm hodin večer a vezměte si s sebou dobrou náladu. To si ze mě děláš prdel?!!" Zaúpěl a když si představil, co všechno bude muset kvůli takové komedii podstoupit, udělalo se mu trochu špatně. 
,,Klídek, je to až za dva týdny," pohladila ho Kagami po rameni a on na ni vrhl zamračený pohled. 
,,Spíš už. Prej až, víš co to bude za opruz?! To bude jako posledně, všude samý neznámý lidi," postěžoval si. Na plesy chodil pouze tehdy, když ho tam jeho přítelkyně dotáhla. Přesně věděl, co je to za věc a chápal taky svoji kamarádku Marinette, že je nemusí. On na tom byl stejně, ale tehdy u něj doma jí o tom neříkal. Už jenom z toho důvodu, že se neznali a ona byla unavená.
,,Ale no tak, jsem tam přece já a se mnou se nenudíš, ne?" Usmála se na něj. Zoufale sklopil hlavu k zemi.  
,,Tohle se mi snad jenom zdá," zašeptal a dívka se zahihňala.
,,Být tebou, tak se nevymlouvám. Třeba tam potkáš tu tvoji Marii nebo jak se vlastně jmenuje."
,,Je to Marinette a nevím, jestli tam bude, ona tyhle věci taky nemusí," řekl, ale v duchu mu bylo jasné, že ji tam její matka donutí jít. Už teď mu jí bylo líto. 
,,Tím líp, aspoň budeš celý večer se mnou," usmála se a blonďák jen zakoulel očima. Nejraději by se v tuto chvíli propadl někam do podzemí nebo se ztratil na druhý konec světa, aby ho nikdo nenašel. 
,,Měla bych si co nejdřív nechat ušít nový šaty, ale takový, abych v nich vypadala neodolatelně," poslední část věty Adrienovi zašeptala do ucha, on se jen plácl rukou do čela. Nechápal, proč to tolik řeší, neodolatelně vypadala přece každý den. Ovšem tohle se rozhodl raději nevyslovovat nahlas, jeho reakce stejně mluvila za vše. 
,,Bože, ty plesy jsou zlo," vydechl zoufale a Kagami mluvila dál. On už se ale ztratil ve svých myšlenkách a slova, která následovala potom, se snažil nevnímat, jak nejvíce to šlo.

Před chvílí jsem viděla Frozen 2 (ano, až teď, ale to neřešte xd) a bylo to úplně dokonalý!! Sice jednička je asi lepší, ale jsem ráda, že jsem si to pustila 😁 prostě ty písničky, magie...awwww😍 no, ale abych nemluvila jenom o tomhle 😂

Jop, četli jste správně, bude ples. Dlouho jsem žádný pořádný nepsala, tak jsem si řekla, že bych ho mohla dát sem...
myslíte, že se tam Marinette s Adrienem potkají? A jestli jo, jak podle vás bude probíhat setkání Kagami a Mari? A další otázka: co mohla Kagami pro Adriena udělat? Napadá vás něco? xd

Další kapitolka jako vždy v pátek 😍😍❤ Jo a mimochodem, ten dark mode je taky boží😂😂💙

Less216 😘