Stíny minulosti

XLIV. Navždy

Probudila se brzy ráno někdy kolem osmé. Protáhla se a posadila, aby mohla lépe vidět z okna. Venku byla obloha tmavá a vypadalo to, že před chvílí pršelo.
Podívala se na Adriena, který ležel vedle ní na gauči. Láskyplně se usmívala. Prohlížela si jeho obličej a sledovala, jak spokojeně oddychuje.
Chtěla jít do kuchyně, ale trhla sebou. Zničehonic zaslechla totiž zvuk klíčů v zámku, jak odemykají dveře. Vyděsila se a okamžitě začala s Adrienem třást.
,,Adriene!"
,,Co? Co je?" probral se téměř hned, bohužel však bylo pozdě cokoliv dělat. Stihl se jen posadit.
Dveře se s menším vrznutím otevřely a v nich stála Kagami. Na sobě měla jakýsi černý kabát a modré džíny. Stačil jí jeden pohled dovnitř a z obličeje okamžitě jako mávnutím kouzelného proutku zmizel úsměv. I tmavovláska s blonďákem sebou trhli, když ji uviděli.
,,K-Kagami?!!" vykoktal a zděšením vytřeštil své smaragdy. Jeho přítelkyně mezitím nic nedělala, pouze tam stála se skleněnýma očima.
,,Věděla jsem, že spolu něco máte, ale doufala jsem, že to s ní ukončíš. Navíc nikdy v životě by mě nenapadlo, že si ji přivedeš sem! Proč?!! Jak jsi mohl?!" Oba na gauči si vyměnili vyděšené pohledy. Slyšeli správně?
,,Moment...ty jsi o nás věděla?! Jak dlouho?"
,,Nic ti neřeknu, dokud odsud nevypadne!" vykřikla a přitom se mračila, až se jí na čele udělaly vrásky. Nakonec se otočila a odběhla zpátky ven. Mladíkovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval, potom se okamžitě zvedl.
,,Tak tohle jsme posrali," vydechla Marinette. Nacházela se stále na stejném místě, držela si deku těsně u nahého těla a dívala se před sebe. Adrien se oblékal.
,,Měla přijet až pozítří, vůbec nemám tušení, co tady dělá sakra!!"
,,Adriene, uvědomuješ si, že o nás věděla?" otočila se k němu. Rychle ji pohladil po tváři a vtiskl horkými rty polibek na ty její.
,,Jo, ale neboj, zjistím, proč se vrátila tak brzo."
Věnoval jí poslední úsměv, který způsobil, že jí srdce málem vyletělo z hrudi. Potom se rozeběhl ven ve snaze dohnat dívku, s níž potřeboval nutně mluvit.

,,Kagami!!! Stůj, prosím!" křičel na ni, když ji konečně po třech minutách dostihl v jedné uličce nedaleko jeho domu. Na první moment si toho nevšiml, ovšem po chvíli mu došlo, že je to ta, kde se poprvé setkali s Marinette. Jaká náhoda.
,,Proč?! Abys mi mohl vysvětlovat, že mezi váma nic není?!" vmetla mu najednou do obličeje, poté co ji bez váhání pevně chytil za zápěstí. ,,A pust mě!!"
,,Ne, hele, já-"
,,Ne? A co je potom tohle?" vyndala z kapsy svého kabátu mobil, na kterém měla fotografii. Fotografii jeho a Marinette, kde se líbají na lavičce v parku. Nepoznal, z jakého dne by mohla být, ale to bylo v tomto okamžiku jedno.
,,Špehovala jsi nás?!" zalapal po dechu.
,,Mám své zdroje. Ten zdroj mi potvrdil i to, že spolu máte vztah. Vážný vztah. Je to pravda, Adriene?" Bodlo ho u srdce.
Věděl, že bez Kagami by tu už dnes nejspíše nestál, jenomže nemohl za to, že se zamiloval do jiné dívky.
Rozhodl se být statečný a mluvit pravdu. Stejně by jí to musel říct, jestliže chce žít s Mari.
,,Ano, Kagami, je. Plánoval jsem se s tebou nějak citlivě rozejít, až pozítří přijedeš. Opravdu jsem nechtěl tě takhle zaskočit, nebylo to v plánu, věř mi. Netušil jsem, že se objevíš takhle brzo."
,,Takže ty miluješ ji. Jak dlouho jsi mi lhal? Slíbil jsi, že mě nikdy nepodvedeš, tak co to, sakra, je?!" zamračila se a šlo vidět, že tuhle situaci nezvládá.
,,Já vim a omlouvám se, hrozně moc. Tímhle směrem se to vyvinout nemělo, mrzí mě to."
,,No to by mělo."
,,Podívej, já...nejdřív jsem nechtěl, snažil se ti zůstat věrnej. Jenže jak jsi odjela, tak se to ve mně nějak pohlo a já si uvědomil, koho skutečně miluju. Marinette je pro mě ta pravá a jediná. Nechci ti lhát, rovnou ti všechno řeknu. Jinak nemusíš mi dávat žádný ultimáta. Vezmu si svých pět švestek a půjdu o dům dál, nebudu a nechci ti stát v cestě. Máš právo bejt šťastná a já jsem ti vděčnej za to, cos pro mě kdy udělala. Bez tebe bych tady nebyl a vim to moc dobře. Prostě se budu snažit ti ublížit co nejmíň, můžu dát i výpověď v práci a shánět si novou, jestli chceš."
Cítil se vážně provinile z toho, jak se to vyvinulo. Celý svůj proslov se díval někam za ni, zároveň však viděl úšklebek na její tváři, který se tam potom vytvořil. Zprvu jej nechápal, vlastně ani nemohl.
,,Ach, ty naivní blázínku," řekla a on sebou trhnul. Proč ho tak oslovila? ,,Skutečně si myslíš, že tě nechám jen tak jít? Navíc za Marinette? Vždyť by vám to ani nemohlo klapat, její matka by váš vztah nepodporovala a co ten Luka? Přemýšlíš vůbec, Adriene?" zamračil se.
,,Nemluv se mnou jako s děckem a pitomcem zároveň! Jsem dospělej a vim, co je možný a co ne. Ano, bude to těžký a komplikovaný, ale s Mari se milujeme. Zvládneme to, protože chceme bejt spolu. Když se chce, všechno jde." Stál si za svým a Kagami pořád vypadala, že se dokonale baví. Vůbec jí nerozumněl a pravda byla, že se o to zatím ani nepokoušel. Vztah s ní považoval za minulost.
,,Všechno jde říkáš...no uvidíme, jak se budeš tvářit po tom, co se dozvíš."
,,Jak to myslíš?" už pomalu ztrácel trpělivost.

S úsměvem k němu přešla. Jejich těla se skoro dotýkala a on na sobě cítil její horký dech. Udělal od ní krok dozadu, jako by se jí štítil. Jenže ona neváhala a jemně ho chytila za ruce.
Palci ho hladila po kloubech prstů a on ji jen zmateně sledoval. Vítězný výraz v jejích hnědých očích se mu nelíbil, dokonce cítil husí kůži, která se mu vytvořila na zátylku.
,,Nevim proč, ale z tohohle mám blbej pocit," zamumlal pro sebe. Nevinně pokrčila rameny.
,,Zřejmě tušíš, že je tady něco, díky čemuž se tvoje naděje na budoucnost s tou modelkou rozpadnou jako lusknutím prstů."
,,Nemám vůbec ponětí, o čem to mluvíš." Snažil se na to přijít, bohužel bezvýsledně. V hlavě měl dokonale vymeteno, nedokázal racionálně uvažovat.
,,Copak jsi zapomněl na naši dohodu? Že budeme jeden druhému věrní, že se budeme ctít a milovat jako ještě nikdo nikdy...že spolu zůstaneme už navždy. Navíc, kdyby ses se mnou rozešel, tak bys mohl přijít o bydlení a o práci. Počkat, moment! Ty s tím vlastně počítáš, dokonce to chceš udělat dobrovolně a všechno jenom kvůli ní," na chvíli se odmlčela. Pozorovala jeho nechápavý výraz v obličeji a šlo jasně vidět, jak se v tom vyžívá.
,,No ano. Zkrátka chci změnit svůj život, máš s tím problém?" svou otázku dokázal vyslovit stěží. Uvnitř sebe tušil, že teď přijde něco opravdu špatného a on bude nucen vzít svoje rozhodnutí, tuhle holku opustit, zpět. Zároveň doufal, že se mýlí a že nic takového nehrozí. Povzdechla si.
,,Tak to abych šla s pravdou ven rovnou. Původně jsem ti to chtěla říct jindy, ale problém je v tom, že bych už zřejmě neměla možnost." Zpozorněl a podíval se jí do očí.
,,Jakou pravdu?" zeptal se, byla ticho. Pouze se na něj koukala, úsměv jí z tváře již zmizel.
,,Kagami!" Jemně s ní zatřásl.
,,Adriene, já...jsem těhotná."
Jakmile uslyšel tuto větu, jako by zkameněl. Zaskočeně zamrkal, přestal ji držet za ramena a pustil ji. Ruce mu pomaličku klesaly dolů.
Vytřeštil své smaragdové oči a dokořán otevřel pusu.

Eeeeeh....překvápkooo!! 😂😂
Kagami je zpátky, ale s pěknou novinkou, máte radost? 😂😂❤ celkem pitomá otázka asi xd

Hádám, že teď mě většina z vás přestala mít ráda, ale když já tak miluju psaní zvratů!! (Zvlášť, pokud je nikdo nečeká a tohle jste fakt čekat nemohli, heh😂...)

Radši už se k tomu tady nebudu vyjadřovat nebo se ptát, jestli se kapitola líbila, jak to bude pokračovat dál a...půjdu si kopat hrob 😂😂❤

Tak se tu mějte hezky, lidi 😘