Stíny minulosti

XLVIII. Potřebuješ to

Hlavu měla skloněnou a po obličeji se jí kutálely slzy, které se nepřestávaly drát na povrch. Adrien mezitím pochodoval vedle ní a starostlivě ji pozoroval.
Mířili k němu domů. Nevěděl, jak by měl prolomit ticho panující mezi nimi. Tahle věc ho trápila ale mnohem méně něž to, co se dnes stalo. 
,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" zeptal se konečně co nejmilejším tónem mohl.
,,Ne, naštěstí jsi tam přišel včas. Děkuju, Adriene. Fakt nevím, co bych dělala, kdyby ses na tom mostě neobjevil. On by mě klidně i zná-znásilnil..." při posledním slově se dívce zlomil hlas, už nedokázala dále mluvit.
Pořád cítila na svém těle Lukovy dotyky a hlavně bolavou tvář.  Adrien se na to nemohl dívat. Odhodlal se k tomu, aby ji vzal kolem ramen. Když skončila v  jeho hřejivém objetí, hned se jí udělalo lépe.
,,V pohodě. Kdybych už dřív věděl, že je to ten Luka, nikdy bych tě k němu nepustil. Jak jsme se potkali ve městě, tak jsi mě na chvíli přesvědčila, že se chová jinak než kdysi. Ale vidim, že jsme se spletli oba. Já ti neměl věřit a hlavně...měl jsem tě ochránit sakra, teď kvůli němu budeš mít trauma!" zaklel a vypadal opravdu naštvaně. 
,,Spíš jsem měla trauma z toho, že sis vybral Kagami," zastavila se po chvíli chůze na rohu jedné ulice, kam se dostali z mostu.
Překvapeně se na ni otočil a s jeho vlasy si pohrával malý vítr, který před chviličkou začal foukat.
,,Marinette..."
,,Ale ještě předtím, než něco řekneš, chci, abys věděl, že to chápu." Jakmile vyslovila tuto větu, zalapal po dechu a vytřeštil oči. 
,,Cože?"
,,Ano, chápu to. Chápu, že chceš, aby tvůj syn nebo dcera měli lepší dětství, než jsi měl ty. Aby chodili normálně do školy, vyrůstali ve šťastný rodině a tak. Možná můžeš za to, že se tohle stalo a my dva nebudeme žít spolu, ale tohle je teď vedlejší. Přemýšlela jsem a došla jsem k tomuhle názoru. Ty nesmíš Kagami opustit, to by nebylo správný." 
Vyjeveně na ni zíral a neměl slov. Byla dokonalá. Nejen krásná, chytrá, dokonce i chápavá. Tentokrát se nahrnuly slzy do očí i jemu.
,,To myslíš vážně?" smutně se usmála a jemně mladíka chytila za ruce. Bylo zvláštní ho takhle držet potom, co věděla.
,,Myslím. Sice mi bude chvíli trvat, než se s tím smířím, jenže vím, že to tak má být."
Po tomhle se se mezi nimi rozhostilo nějakou chvíli ticho. To prolomil až blonďákův hlas. Dívce se zdálo, že se malinko třese. Začínala se bát, že řekla něco špatně.
,,Mari...ty jsi neuvěřitelná. Tohle si ani nezasloužím."
,,Co to povídáš? Jistě, že zasloužíš. Ráda bych žila s tebou, protože tě miluju, ale holt nám to nevyšlo." Pokrčila rameny. ,,Tak třeba někdy příště nebo v nějakém dalším životě."

Po několika minutách se podařilo oběma dojít k Adrienovi domů.
Když mladík otevřel dveře, ucítila Marinette příjemné teplo, které tu vždycky panovalo. Uvědomila si, jak moc jí tohle místo chybělo, přestože tu nebyla jen pár dní.
,,Jsem ráda, že mě tady necháš." Usmívala se na něj, když se posadila na gauč.
,,Tak to je samozřejmost," pokrčil rameny. ,,Dáš si něco k jídlu, pití?" zeptal se hned.
Nemohla si pomoci a připomnělo jí to jejich první večer v tomto domku. Její tvář nabrala jemné nachové barvy...tolik vzpomínek.
,,Stačí voda." Kývl hlavou a vypařil se do kuchyně, tmavovláska osaměla v obývacím pokoji. I na ten okamžik si stačila všimnout velkého šedého kufru kousek ode dveří a černého batohu. Vypadal celkem plný.
,,Tady máš," objevil se u ní blonďák, až nadskočila, jak se zamyslela.
,,Díky," převzala si od něj skleničku a napila se. Potom ji držela a kousala se do rtu.
,,Jo a minule jsi je u mě nechala," řekl najednou a podal jí její sluchátka s klapkami, která držel v druhé ruce. Vděčně se na něj usmála a dala si je kolem krku.
,,Myslela jsem, že už je nebudeš mít..."
,,Jakože bych je vyhodil?" zamrkal překvapeně. Pokrčila rameny.
,,To bych si nikdy nedovolil, Mari. Jsou přece tvoje," řekl a ona se neubránila červenání. Pak si na něco vzpomněla.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" S malým úsměvem se jí zadíval do očí, až málem zapomněla správně dýchat. Bylo to tu zase.
,,Ty se můžeš zeptat na cokoliv, princezno." Při tom oslovení jí zacukaly koutky rtů.
,,Proč máš u dveří ten kufr s batohem? Někam se chystáš?" S touto otázkou přišlo i očekávané ticho, které přerušoval jen tikot hodin na zdi. Tmavovláska se neodvažovala ani hnout.
Nevěděla proč, ale měla z jeho odpovědi strach, jakýsi respekt.
Sledovala, jak mladík setnul čelisti a zavřel oči. Přemýšlel. Nevěděl, zda má říct Marinette pravdu, která ji určitě zlomí víc než to, že spolu nemůžou být. Nechtěl jí opět ublížit, zároveň neměl v plánu lhát.
Když se jejich pohledy znovu setkaly, snažila se zůstat při smyslech.
,,Ano, Mari, chystám." Hlasitě polkla a zastrčila si pramen rozpuštěných vlasů za ucho.
,,Kam? A na jak dlouho?"
,,S Kagami do Japonska. A nejspíš už napořád."
Trhla sebou, až omylem upustila skleničku s vodou, která se vylila na gauč. Sklenička se mezitím skutálela dolů na zem, naštěstí se nerozbila.
Marinette byla v šoku. Nechápavě hleděla na Adriena a snažila se pochopit, proč. Tohle působilo jako rána bičem do zad, přišlo to zničehonic.
,,D-do Japonska? T-to je vtip, že? Prosím, řekni, že je to jen nějakej podělanej vtip!!" vykřikla a v očích ji začaly štípat slzy. Chytil ji za ruce. Chtěla se mu vyškubnout, ale byla pomalá.
,,Mari, klid, pořád jsem tady, jo? Odlétáme až zítra večer." Zalapala po dechu.
,,Až zítra večer? Až zítra večer?!" zopakovala po něm a měla co dělat, aby to tady s ní nešvihlo. Doufala, že tohle je jenom nějaká noční můra, ze které se brzy probudí vedle něj a všechno bude jako dřív. Žádná Kagami, žádné těhotenství a žádné skoro znásilnění Lukou.
,,Princezno, já vím, že je to pro tebe hrozně rychlý a původně jsem ti to dneska nechtěl ani říkat kvůli tomu, co jsi zažila-"
,,A kdy jsi mi to jako chtěl říct, když zítra odlítáš někam do země, ve který jsi nikdy nebyl? Co tam chceš dělat? A co vůbec já, my, naše přátelství? Nebo Alya, Nino, tancování... vím, že jsme teď dlouho netancovali, protože všichni máme spoustu práce a hlavně jsme chtěli být hodně spolu, ale stejně. To tady všechno necháš za sebou, celej svůj život, a odjedeš někam do tramtárie?!"
,,Poslouchej mě, prosím! A nerozčiluj se." Jemně ji pohladil po zápěstí, což zafungovalo. Opravdu se začala uklidňovat, avšak stále odmítala přijmout fakt, že ji její nejbližší osoba v tomhle světě opustí. Zhluboka se nadechla.
,,Poslouchám."
,,Kagami zdědila po svým dědovi obrovskou vilu na konci Tokia, kde to má ráda. Původně ji chtěla prodat, protože žije tady v Paříži...ale mně to přišlo jako pitomost, proto jsem navrhl stěhování. Zpočátku nechtěla, byla proti, měla stejnej názor s tebou. Nakonec souhlasila, protože jí to přišlo jako dobrej nápad na novej začátek. Mrzí mě, že od tebe...od vás všech budu takovej kus, ale nedá se nic dělat. Jednou jsem holt nějakou změnu udělat musel."
,,A to jsi ji nemohl udělat až někdy potom? Však to dítě se vám narodí za devět měsíců, nemusíš doprdele odjíždět už zítra!" mračila se na něj a sledoval proudy, které jí stékaly po obličeji. Dokonce mluvila sprostě, tohle se jen tak nestávalo. 
,,Ano, je to sice až za devět měsíců, vlastně za osm, ale do tý doby bychom s Kagami chtěli mít všechno vyřešený. Já si tam potřebuju najít dobrou práci, což taky nějakou chvíli potrvá a-"
,,Jo, dobrý, nemusíš nic říkat. Adriene...jsem ze všeho unavená, můžu si jít lehnout?"
Už nechtěla slyšet žádné řeči o Kagami a o tom, že se bude Adrien stěhovat na druhou polovinu zeměkoule. Potřebovala se někde sama v klidu vybrečet. Kdyby mohla, vrátí se domů.
,,Jo, jasně, jen běž. Dneska toho musíš mít dost." Pustil její ruce, které dosud držel, a ona se postavila. Než odešla, sebrala ze země skleničku a dala ji na stolek stojící proti gauči.
,,A promiň za tu vylitou vodu..." Adrien se pousmál.
,,To neřeš, Mari, je to jenom voda. Jdi si odpočinout, potřebuješ to."

Další kapitolka 😍

Asi vás to stěhování Adriena zaskočilo a nepočítali jste s tím, aleee...o tom to je 😇 vím, že poslední dobou tu jsou samý zvraty, jenže to být musí xd zvlášť když se blížíme ke konci příběhu. Klidu bylo až až a myslím, že bez těch šoků by vás to ani nebavilo 😂💗

Pokračování bude v neděli a...já už se k tomu radši víc vyjadřovat nebudu 😂 ❤

Less216 😘