Stíny minulosti

XXXVII. Nejkrásnější večer

,,Marinette, pojď, honem! Hoří, musíme odsud pryč!" křičel na ni a zakašlal, jak se mu kouř usazoval v plicích. Oči ho štípaly stejně tak jako ji, ale musela něco udělat dřív, než utečou do bezpečí.
,,Nemůžu! Musím mu pomoct!" podívala se na něj a vytrhla se z jeho sevření. Chtěl ji zastavit, ale už byla daleko. Chvilku na ni nechápavě koukal a pak se za ní rozeběhl.
Najednou se odněkud ozvalo praskání a on si všiml Marinette, jak se sklání k zajíci, kterého chtěla zachránit.
,,Marinette, pozor!!" zvolal, když uviděl, jak se polovina ohořelého stromu poroučí k zemi.
Dívka se s trhnutím podívala nad sebe a chtěla uhnout, ale jako by jí nohy přišpendlil špendlíkem. Nedokázala udělat ani krok. Adrienovi mezitím připadalo, že běží celou věčnost.
Vždyť ji od něj dělilo jen pár metrů, tak proč to trvá takovou dobu? Než však doběhl na místo, bylo již pozdě. Kmen stromu spadl a zavalil Marinette, která vyděšeně vykřikla...

,,Nééééé!" prudce se vymrštil do sedu a hlasitě oddechoval. Ulevilo se mu, když zjistil, že to byl jen další z těch děsivých snů, které se mu posledních pár dní zdály.
,,Byl to jen sen..." zašeptal a natáhl se k nočnímu stolku, aby rozsvítil lampičku, nacházející se na něm.
Promnul si rukama zpocený obličej a prohrábl blonďaté vlasy. Odhrnul peřinu a posadil se na kraj postele, na sobě měl jen boxerky, jinak nic.
Všiml si, že se třese po celém těle a nedokázal to zastavit. Vyváděl jako malé dítě, kterého ve spaní přepadla jedna z těch děsivých příšer.
Ovšem, pohled na hořící les a na to, jak jeho milovanou dívku zavalí kus stromu, vypadal taky děsivě. Zvlášť, když se vám podobné věci zdají každou noc.
Povzdechl si a vstal, pomalými kroky se Adrienovi podařilo dojít přes obývací pokoj až do kuchyně. Tam si vyndal ze skříňky nad kuchyňskou linkou skleničku a natočil do ní vodu z kohoutku.
Svlažil si vodou suché hrdlo a potom se se skleničkou vrátil zpátky do ložnice. Byl docela unavený a potřeboval se prospat, tak doufal, že dnešní noc už bude klidná...

Hodiny na jejím telefonu ukazovaly něco kolem půl sedmé večer. Slunce ještě svítilo a pot jí stékal po tváři.
Celý den strávila focením jedné letní kolekce s Arturem a Lukou, který pak odjel za svou sestrou na druhý konec Paříže.
Jelikož počasí přímo vybízelo k činnosti venku, nedokázal mu odolat ani Artur a fotili v jednom z pařížských parků. Skončili až před třiceti minutami, kdy by jindy Marinette jela limuzínou domů.
Nyní však mířila k domu Adriena, který na ni čekal. Domluvili se, že se za ním po své práci staví.
Samozřejmě se na něj hrozně těšila. Chtěla si vzít i něco lepšího na sebe, ale nebyl čas se převleknout, a proto k němu šla jen v nějakých jednoduchých bílých šatech s volánky dlouhými ke kolenům.
Když se dostala ke dveřím domu, s bušícím se srdcem zvedla hlavu a chtěla zazvonit na zvonek. Než to stačila udělat, dveře se otevřely a v nich stál on. Kluk jejích snů.
Na obličeji mu pohrával zářivý úsměv a vlasy měl trochu rozcuchané. Chystala se, že ho pozdraví, jenomže blonďák ji předeběhl.
Rukama ji chytil za pas, aby si ji mohl přitáhnout k sobě. Na nic nečekal a vroucně ji políbil. Marinette v hrudi zabublal smích, ale nenechala se dále pobízet. Polibky mu oplácela a Adrien ji mezitím zatáhl dovnitř. Nezapomněl zavřít. Konečně byli po pár dnech strávených odděleně zase sami, odříznuti od světa.
Od té nehody v lese se ani jednou neviděli, jen si občas volali. Mladík taky musel do práce, i když by si nejraději vzal volno, vzhledem k těm snům, jaké se mu zdají. Dívka se sice z žádných nočních můr neprobouzela, ale také se to na její psychice trochu podepsalo.
,,Teda ty jedeš," zasmála se, když ji přestal líbat a rukama mačkat na pozadí. Pokrčil rameny.
,,To víš, chyběla jsi mi, princezno. Sice je to dva dny, co jsme spolu byli naposled, ale přišlo mi to jako věčnost. Pomalu jsem nemohl nedočkavostí spát," pohladil ji po tváři.
,,Nedivím se ti, jsem na tom podobně. Ty dnešní fotky budou vypadat," uchechtla se, když si vzpomněla na focení a na to, jak ji Artur skoro pořád napomínal, aby se soustředila.
,,Jak to, copak jsi vyváděla?" zeptal se mezi polibky, kterými zaměstnával její rty.
,,Ále, nic zajímavýho." Napínala ho a mezitím spojila ruce za jeho krkem.
,,Povídej, rád se zasměju."
,,Kromě toho, že jsem pořád myslela na tebe, na to tvoje vyznání lásky a vůbec jsem nevnímala, co mi fotograf říká, tak se fakt nic nestalo...jo a myslím, že jsem taky jednou zakopla o kabel foťáku a spadla." Jakmile to Adrien zaslechl, překvapeně zamrkal a chytil takový záchvat smíchu, jako už dlouho ne. Marinette ho chvíli s úsměvem sledovala a potom se k němu přidala.
,,Už začínáš bejt nešikovná jako já," uchechtl se a utřel si slzu, která mu vytekla z koutka oka.
,,To bude asi tím, že s tebou v poslední době trvávim hromadu času," zamyslela se.
,,No jo, možná. Mimochodem, dneska ti to strašně sluší. V těch šatech vypadáš jako víla, doslova," usmál se, když si ji prohlédl.
Lehce se začervenala a sledovala, jak jí rukou zajíždí do vlasů a rozpouští vysoký culík, který si po focení udělala, aby jí nebylo takové horko. S úsměvem gumičku odhodil kamsi pryč se slovy, že ji už nebude potřebovat.
Potom se k ní sklonil a začal ji dychtivě líbat, snažila se s ním držet tempo a polibky mu oplácet. Už jí zajížděl rukou pod šaty, když vtom se ozval dívčin žaludek. Adrien sebou trhnul, ale hned na to poznamenal:
,,Jej, tady má někdo hlad."
,,A ty se divíš, když jsem celý odpoledne nejedla?" nadzvedla tmavé obočí a on jí prstem přejel po ofině, kterou měla na čele.
,,Nedivim. Tak jo, Mari, co by sis dala? Můžeme objednat pizzu, nebo cokoliv jinýho."
,,Co takhle čínu?" navrhla po chvíli přemýšlení a Adrien na to nic nenamítal. Rychle pokýval hlavou na znamení souhlasu.
,,Čína. Tak jo, to bude fajn, máš ji mít," svůdně na ni mrkl, vlepil jí ještě jednu pusu a šel pro svůj mobil. Vytočil číslo jedné čínské restaurace, která dováží jídlo i domů a potom stačilo jen čekat.

,,Fuj, já mám pocit, že prasknu," ulevil si Adrien, když položil talíř s nedojedeným jídlem na stůl a roztáhl se po gauči, na kterém oba seděli.
,,Vždyť jsi to ani nesnědl," poznamenala dívka a strčila si do úst další kousek dobrého masa s rýží. Měla pocit, že nic lepšího nikdy nejedla.
,,Tak sama jsi viděla, že toho bylo jak pro tři," podíval se na ni a chvíli ji sledoval. ,,Se divim, že ty ještě můžeš."
,,Taky už ne, ale přece to nevyhodím," řekla a dál dojídala svojí porci.
Adrien protočil očima a poté ji začal líbat ze strany na krku. Cítil, jak se napřímila v zádech.
,,Ty mě to prostě nenecháš dojíst, že?"
,,Uhodla jsi. Nemůžu prostě jen tak sedět a sledovat, jak se tady láduješ, když mám pocit, že z tebe každou chvíli umřu," řekl a ona se na něj podívala. Slyšela správně?
,,To jsem pro tebe tak neodolatelná?" zeptala se a on jí dal malý polibek na její lalůček. Potom zašeptal: ,,Ani nevíš jak moc."
Na to už nedokázala Marinette nic říct. Natáhla se na stůl, aby tam odložila talíř, a dovolila Adrienovi, aby jí dal jeden z těch svých úžasných polibků na chvějící se rty. On ji mezitím rukou hladil po boku a opět zajížděl pod šaty.
Najednou si dal její nohy kolem pasu a ona se ho pevně chytila. Zabořila mu prsty do zad a dál ho zasypávala polibky.
Nemohla uvěřit, že prožívá něco takového, takovou vášeň, kterou žádný z nich nedokázal skrýt. Bylo to jako z nějakého romantického filmu či románu.
Adrien s ní došel až do své ložnice, kde ji povalil doprostřed pohodlné postele s tmavým povlečením. Marinette se mu nebránila, dokonce nevěděla, zdali by to dokázala. Vzepřel se nad ní.
,,Netušíš, co všechno bych chtěl s tebou dělat, princezno. Ale mám pocit, že bys mě nenechala," zamumlal s jednou rukou pod jejími šaty a druhou na tváři. Tušila, kam tím míří, a proto nasadila svůdný úsměv.
,,Myslíš?" zeptala se a blonďák překvapeně zamrkal.
,,Co-co jsi to řekla?"
,,Řekla jsem: myslíš?" zopakovala tmavovláska svou otázku a Adrien se nenechal už dále pobízet, ještě by si to mohla dívka pod ním rozmyslet.
Políbil ji na rty a mezitím se chystal přetáhnout jí přes hlavu šaty. Marinette přitom srdce bušilo vzrušením, zároveň byla malinko nervózní.
Věděla, co má Adrien v plánu, ale nehodlala protestovat. Pokud by to s někým měla zažít poprvé, tak jedině s ním, tady a v tuto chvíli, kdy slunce za okny zapadalo a obloha se pomalu chýlila ke spánku.
Netrvalo dlouho a za pár vteřin bylo dole veškeré jejich oblečení. Mladík ji rychle políbil a potom se nad ní vzepřel, aby si ji mohl prohlédnout. Před ním ležela nádherná, neskutečně dokonalá liskdá bytost, která byla křehká jako pírko. Postupně si zapamatovával každičkou křivku jejího těla.
,,Jsi dokonalá," zašeptal jí poté do ucha a tím ji jen uvedl do dalších rozpaků. Na pochvaly si zvykla, jenže tohle bylo něco jiného.
Nějakou chvíli se pouze líbali a vychutnávali si tento okamžik. Najednou do ní bez varování vnikl a začal pomalu přirážet. Marinette nejprve vykulila oči a hlasitě vydechla, jak to nečekala. Když se už uklidnila a začala si to užívat, Adrien se pro sebe usmál a přidal na tempu.

Nikdo z obyvatel Paříže netušil, co se odehrává v menším domku nedaleko Seiny. O tom věděli jen tmavovláska s blonďatým chlapcem uvnitř, kteří se konečně mohli plně oddat tomu druhému.

Zdravíčko 😆❤

Dneska sice až takhle večer, ale aspoň jsme to zakončili jednou pěknou scénkou 😈😍. Asi jste na ni všichni čekali nebo pomalu ani nedoufali, že bude, tak snad jsem vám alespoň zlepšila náladu 😇💗💗. 

Něco takového píšu asi podruhé nebo potřetí, tudíž doufám, že to dává smysl. Kdybyste tam našli nějakou kravinu (což snad nehrozí😂), nebojte se napsat a celkově se k téhle kapitolce vyjádřit. Obzvlášť tady budu ráda za jakýkoliv názor😄❤❤

Už nemám, co víc bych k tomu řekla, takže zase ve středu, lásky 😍

Less216 💋