Stíny minulosti

XXVIII. Slibuješ?

,,C-co jsi to říkala?" několikrát zamrkal, dívka před ním zrudla a měla chuť se propadnout někam do podzemí, kde by ji nikdo nenašel.
,,N-nic..." zamumlala a dál pohledem sledovala špičky svých černých bot.
,,Mari," vydechl, palcem jí nadzvedl bradu, aby ji donutil setkat se s jeho smaragdy. Když viděl v jejích očích slzy, vyděsilo ho to. Nechápal nic.
,,Zopakuj to." 
,,J-já...m-miluju tě." Když znovu uslyšel ta dvě slova, díval se na ni stejně šokovaně jako předtím.
,,Myslíš to vážně?" zeptal se blonďák, jenže pak měl tu chuť si jednu vrazit. Kdyby svá slova nemysla vážně, určitě by nebyla tolik rudá. Přikývla.
,,Ano. Taky vím, že ty miluješ Kagami a chodíte spolu, takže ti nebudu stát v cestě. Samozřejmě kdykoliv budeš chtít, jsem tady pro tebe, ale nechci ti zničit vztah. Už takhle se kvůli mně hádáte, to je přesně to, co jsem nikdy nechtěla, být důvodem něčích sporů." Smutně se usmála a ze zad si sundala svůj černý vak. Adrien ji celou dobu pozoroval neschopen jakýchkoli činů, slov nebo dokonce i vět.
Vyndala z něj oblečení a vložila mu ho do rukou.
,,Tady. Moc ti děkuju za půjčení a urovnej to s Kagami, vy dva k sobě patříte." Naposledy se mu podívala do očí a on tam stále postával jako socha. Marinette mezitím opustila prostor úzké uličky, kam moc nedosahovaly sluneční paprsky.
Měla v plánu se vydat zpět domů, nasadit sluchátka, celý den proležet v posteli a poslouchat smutné skladby. Já jsem tak pitomá...proč jsem mu to vůbec říkala, všechno jsem pokazila, celý naše přátelství je v pytli. V duchu si nadávala, objala se rukama a pomalu šla dál.
,,Marinette, stůj!!" najednou ji kdosi chytil za ruku a zatáhl zpět do uličky, kdo jiný než Adrien Agreste. Jemně ji přimáčkl ke zdi a sledoval slzy, které jí stékaly po obličeji.
,,Adriene, prosím. Bude to tak l-lepší," řekla, když jí volnou rukou, ve které nedržel své věci, utíral tváře.
,,Nebude, myslíš si to taky."
,,Jak můžeš vědět, co si myslím?" dívala se na něj a snažila se dál nebrečet.
,,Tvoje oči tě prozradily..." stiskla k sobě víčka a povzdechla si.
,,M-musím už jít." Sledoval ji, jak odchází z uličky a nechává ho tady samotného stát. Chtěl ji znovu zastavit, ale tak nějak tušil, že by vše akorát zhoršil. 

,,Kagami? Můžu dál?" zeptal se, když pootevřel dveře pokoje své přítelkyně. Ta ležela na velké posteli s červeným povlečením a prohlížela si nějakou knihu.
,,Co tady děláš?" zvedla k němu hlavu. Pochopil to jako ano a vešel dovnitř obrovské místnosti sladěné do světlých barev.
,,Pustila mě sem tvoje máma. Právě jsem se sešel s Marinette a vrátila mi to oblečení, který jsem jí půjčil."
,,Bez mýho souhlasu..." doplnila ho a posadila se. Přešel k ní a povzdechl si.
,,Tohle jsme už probírali. Nemohl jsem se tě zeptat, protože jsi tam nebyla a hlavně ona měla mokrý šaty, přece v nich nemohla zůstat přes noc. Tady to máš," řekl a položil na postel svetr a džíny. Svoji bundu mezitím držel v ruce.
,,A co to, jak jsi ji vzal na naše místo a na plese jsi s ní tancoval, byli jste pryč přes hodinu. Hodinu, kterou jsme mohli strávit spolu, Adriene," podívala se na něj. Trochu se zarazil, když si všiml jejích kruhů pod očima. Že by brečela?
,,Kagami...tak jo. Za to se ti omlouvám, možná jsem ji tam nemusel vodit a mohli jsme jít jinam, ale je to moje nejlepší kamarádka. Hlavně jsem chtěl, aby na chvíli zapomněla na svý starosti a mohla si od nich odpočinout." Alespoň doufal, že s Mari pořád přátelé jsou, odešla od něj a nechala ho stát na místě, aniž by mu cokoliv vysvětlila. Dívka před ním si odfrkla.
,,Prosim tě. Jaký starosti ona může mít? Je to přece modelka, tý záleží jenom na tom, aby nesnědla moc pizzy a neztloustla." Adrien zalapal po dechu.
,,Jak tohle můžeš říct? Ona taková rozhodně není, navíc je převážně herečka a hlavně ty ji skoro neznáš, tak se do ní přestaň navážet sakra!!!" Trhla sebou, když na ni začal křičet. Takového ho ještě nikdy nezažila.
,,Co tady na mě řveš v mým vlastním domě?!" zamračila se.
,,Sama sis začala."
,,Prej sama sis začala. Jako malej," zakoulela očima, on si povzdechl.
,,Sama jsi jako malá. Přišel jsem se s tebou udobřit, ale evidentně o to vůbec nestojíš a asi ti na mě...na nás vůbec nezáleží. Chybělas mi, víš? Proto jsem tady, jinak bych zůstal doma." Stál k ní otočený zády a přes rameno se na ni koukal.
Nějakou chvíli nic neříkala, v mysli jí běhalo tolk myšlenek... Adrien neváhal a zamířil ke dveřím. Mrzelo ho, jak se to zvrtlo.
,,Počkej, prosím!" lehce se na ni otočil a překvapilo ho, že došla až k němu. ,,Vážně jsem ti chyběla?"
,,Bože, co je tohle za otázku. Jasně, žes mi chyběla, jsi přece moje holka." Když tohle zaslechla, na tváři se jí vykouzlil úsměv.
,,Ty mně taky, Adriene. Omlouvám se za všechno, jen...mám strach, abys mě s Marinette třeba nepodvedl. Hodně si voláte a jste si blízcí. Nepochybuju o tom, že v posledních dnech jste spolu taky trávili dost času."
,,Párkrát jsme se viděli, to nemůžu popřít. Ale Kagami..." začal a jemně ji chytil za teplé ruce. Nemohl uvěřit tomu, že se jí konečně dotýká a že si jsou tak blízko. ,,Tebe miluju a rozhodně bych tě nikdy nepodvedl," hypnotizoval její oči a snažil se znít opravdu upřímně. Vzpomněl si totiž na své polibky s Mari, ale k ničemu jinému nedošlo a ani nikdy nedojde, nesmí! Sice ji měl moc rád a záleželo mu na ní, ovšem si odmítal přiznat, že by k ní mohl cítit něco více.
,,Slibuješ?" propletla s ním prsty, Adrien přikývl.
,,Slibuju."
,,Taky tě miluju," řekla a obejmula ho. Na nic nečekal a objetí jí oplatil. ,,Jestli chceš, můžeš u nás už zůstat," zvedla k němu po chvilce hlavu a on se usmál.
,,Moc rád." 
,,A ještě jedna věc...nebudeme se vůbec bavit o Marinette, akorát se pak hádáme. Jenom mi řekneš, když jdeš s ní třeba ven a já to pochopím. Věřím ti, že s ní nic nemáš." Takový obrat ho překvapil, ovšem na druhou stranu i potěšil.
,,Opravdu?"
,,No jo. Tahle hádka byla strašná a už nechci nic takovýho zažít..." řekla a vypadala přitom upřímně.
,,Ani já ne, Kagami." Pohladil ji jemně rukou po vlasech a očima si měřil každičký detail jejího obličeje.
,,Tak domluveno?"
,,Domluveno," přikývl a na důkaz svých slov ji políbil. Sice měl v hlavě malinko zmatek, ale byl rád, že se s jeho přítelkyní vše vyřešilo.

Ehm...jak začít tak, abyste mě nechtěli přizabít? 😂😂 mno...asi už je stejně pozdě, takžeeee...😂

Co říkáte na dnešní kapitolku a na usmíření Adriena s Kagami?💗 doufám, že to dává smysl, protože už ani nevim, kdy jsem tuhle část psala 😂 sice nějaká kontrola byla, ale znáte to, přehlídnout se může cokoliv, zvlášť když málem zapomenete, že máte vydávat 😂 naštěstí jsem si na to zázrakem vzpomněla a máte to tady 😂💗

Pokračování v neděli, lásky 😇❤

Less216 💗