Stíny minulosti

IV. Vztek

Sabine stála u velkého okna ve svém pokoji, který také nebyl zrovna malý. Sledovala Paříž probouzející se do nového dne a v očích měla jak zlost, tak i smutek. O své dceři věděla jen to, že ji někdo zahlédl v tmavé uličce kousek od hotelu, jinak nic a to se jí nelíbilo. Nejraději by šla hledat Marinette sama, ale věděla, že by byla stejně bezradná asi tak jako policie. Navíc neměla žádnou stopu, nic čeho by se dalo chytit. Popis typu "ulička" jí nic neříkal. Aby taky ano, takových míst bylo po celé Paříži snad miliardy a většina obyvatel tohoto velkoměsta se jich hlavně bála. Nikdy jste nemohli vědět, co tam na vás čeká. 
Z těchto myšlenek jí přejel mráz po zádech. Na sobě měla upnuté černé šaty a vůbec si jako modelka nepřipadala, což bylo zvláštní. Najednou se ozvalo klepání na velké dvoukřídlé dveře.
,,Dále," řekla skoro bez špetky citu. Dovnitř vstoupila její asistentka Nathalie. Jako vždy na sobě měla kalhotový kostým, vlasy sepnuté do drdolu a brýle na očích. 
,,Nerada ruším, madam, ale před branou zastavila nějaká motorka. Sedí na ní chlapec a s ním dívka s dlouhými vlasy, vypadá to na Marinette." Jakmile svým robotím hlasem vyslovila jméno její dcery, otočila se na ni a tryskem vyběhla z místnosti.

Tmavovláska podala Adrienovi helmu a podívala se na něj. ,,Půjdeš kousek se mnou prosím? Vím, že po tobě chci asi moc, ale bojím se, že bych matky řev nezvládla." 
,,Jasně, že jo. Přece nenechám kámošku v nesnázích," mrkl na ni a to ji donutilo k úsměvu. Pořád nemohla uvěřit tomu, že se s ní chce Adrien kamarádit, zároveň však byla ráda. Kdyby ji včera večer nenašel, kdo ví co by nyní dělala. Nechtěla na to ani pomyslet. Velká brána před nimi se otevřela a oni vešli na prostor před vilou, ze které vyběhla Sabine. 
,,Tak to je poprvý v životě, co ji vidím běžet," pronesla Mari šeptem k blonďákovi, ten jen přikývl na souhlas. Stále byl trochu v šoku z toho, že stál před domem slavné modelky. 
,,Třeba se o tebe fakt bála," dodal po chvíli, ale na to už dívka nestihla nic odpovědět, její matka ji totiž svírala ve svém objetí. 
,,Marinette, ani nevíš, jaký jsem o tebe měla strach! Co jsi to proboha vyváděla, proč jsi utekla z toho plesu?" zeptala se a jemný vítr, který začal foukat, si pohrával s jejími krátkými tmavými vlasy.  
,,Přece víš, že se mi tam nechtělo a udělalo se mi špatně, musela jsem pryč." 
,,A kde jsou ty šaty, co to máš proboha na sobě?!" vyděsila se, když uviděla na dívce koženou bundu a jakési džíny.  
,,Šaty se mi zničily v tom dešti, tak mi tady Adrien půjčil oblečení jeho přítelkyně. On mě totiž našel v té uličce, já tam omdlela a pak mi pomohl...vzal mě k době domů, kde jsem spala až do rána. Kdyby se tam neobjevil, nevím co by se stalo," zalhala Mari trochu zaskočená matčinou náhlou starostí. Myslela si, že ji seřve na dvě doby hned, co ji uvidí. Sabine hodila překvapený pohled na Adriena, který tam dosud stál a jen poslouchal. 
,,Adrien Agreste, moc mě těší, paní Cheng. Rád jsem Marinette pomohl, sice budu mít co vysvětlovat svojí holce, ale ta to pochopí," usmál se blonďák a natáhl k ní ruku. Ta ho jen chvíli sledovala a potom se mu vrhla kolem krku. Adriena s Marinette to šokovalo, oba se na sebe podívali a dívka neměla ponětí, co kdo udělal s její matkou. 
,,Moc ti děkuju, chlapče," řekla a odtáhla se od něj. ,,Kdybys cokoliv kdy potřeboval, tak dej vědět a my ti pomůžeme," usmála se. 
,,T-teda, takovou laskavost jsem upřímně nečekal, ale dobře, budu si to pamatovat. Už budu muset jít, mám ještě něco na práci. Rád jsem vás poznal." 
,,Počkej, už?" podívala se na něj tmavovláska. Přikývl a překvapenou Marinette obejmul. 
,,Neboj, Mari, ještě se uvidíme," usmál se. Ona potom ucítila, jak jí rozepíná kapsu u bundy a něco do ní dává. 
,,Kdyby něco, volej," zašeptal jí do ucha, až z toho dívce přeběhl mráz po zádech. Nechápavě ho sledovala, jak se otáčí a odchází ke své motorce. 
,,Adriene a co to oblečení...nebo aspoň ta bunda?!" rozeběhla se k němu. Sabine ji nejprve sice chtěla zastavit, ale protentokrát nic nedělala. 
,,Tu bundu si nech, vrátíš mi ji když tak příště," řekl jako by nic a ještě se na ni usmíval.
Překvapeně zamrkala a dívala se na jeho vzdalující se záda. Sledovala, jak nasedá na motorku, bere si helmu a postupně se jí ztrácí z očí. Povzdechla si a společně s matkou se vrátila zpátky do domu.

Sundala ze sebe Adrienovu koženou bundu a položila ji na svoji postel s růžovým povlečením. Celý její pokoj byl zbarvený do růžovo bílé, tyhle barvy Mari milovala. Neměla ale náladu nad ničím přemýšlet, Adrien jí chyběl už teď a neměla nejmenší tušení, kdy ho znovu uvidí. Přála si jenom, aby se to stalo brzy. 
Ten kluk se nečekaně rychle dostal k jejímu srdci. Možná to mohlo být tím, že skoro žádné přátelé neměla a kvůli své matce v dětství nechodila ani do školy? Učila se doma a do školy chodila jen na přezkoušení, maturitu už měla taky hotovou, přestože jí ještě ani nebylo osmnáct. Všechno to ale i přes ten nátlak a její problémy zvládla, dokonce byla ráda, že nemusí trávit hodiny času nad učením. To ji ani takhle doma nebavilo. 
Ráda sledovala seriály ze školního prostředí a představovala si, že jedna z těch hlavních postav je ona. Že si na škole taky najde svoji partu, možná lásku a bude žít šťastně...často v noci potom brečela a měla deprese, protože věděla, že se jí tohle přání nikdy nesplní. 
Z přemýšlení ji potom vytrhlo hlasité bouchnutí dveří, až nadskočila. S bušícím srdcem se otočila a pozorovala Sabine, jak jde s naštvaným výrazem v obličeji jejím směrem. A kruci... problesklo jí hlavou. Bylo jasné, že teď přijdou problémy, předtím to jenom hrála. 
,,Můžeš mi laskavě říct, co tímhle vším sleduješ, Marinette? Nejdříve utečeš z plesu, přestože jsem ti jasně řekla, že na něj půjdeš ať chceš nebo ne a teď přijedeš domů s úplně cizím klukem?! Vždyť o něm vůbec nic nevíš a ještě k tomu jsi byla přes noc u něj doma!" Marinette hlasitě polkla. 
,,Ale mami, kdyby mě tam nenašel, kdo ví, co by se mnou bylo. Navíc jsi Adriena objímala a ještě mu říkala, že sem může kdykoliv přijít. To ses jako zase přetvařovala nebo co?!! Zase jsi lhala?!" Tohle ji šokovalo. Sice jí její chování před Adrienem bylo podezřelé, ale v duchu doufala, že se třeba něco stalo, že se změnila. Očividně se mýlila. Její matka se nikdy nezmění...Najednou dívce na tváři přistála facka, až sebou cukla. Chytla se za místo a sykla bolestí. 
,,Tak to by stačilo, mladá dámo!! Už nikdy, ale nikdy na mě takhle nezvýšíš hlas a rozhodně nebudeš říkat, že se přetvařuju!!" Vykřikla a Marinette se nahrnuly slzy do očí. 
,,Jinak co?! Zakážeš mi chodit ven?! To chci vědět, jak se budu dostávat na natáčení a to tvoje focení!" 
,,Jaký moje focení?! Snad tě modeling a herectví baví, ne?" Zamračila se na ni Sabine. Vlastně se mračila celou dobu, ale to dívka moc nevnímala. 
,,Herectví jo, ale modeling je ztráta času!" 
,,Tak tohle odvoláš, modeling je moje a tvoje práce, rozhodně to není ztráta času. To je spíš ten tvůj Adrien, o kterým ty ani já nevíme vůbec nic. Abys věděla, za tohle tvoje chování se k němu nepřiblížíš, dokud já neuznám za vhodné. A abys věděla, že jsi to dneska přehnala, máš domácí vězení! Do odvolání!" Zalapala po dechu.
,,Mami, prosím, to ne!" Nic takového se ještě nikdy nestalo, nikdy jí  nezakázala chodit ven, jen se o ni přehnaně bála. Sabine na její prosby ale nereagovala, místo toho se otočila na podpatku a šla směrem ke dveřím. Tohle na ni bylo moc, ještě nikdy ji takhle nikdo neurazil. Čekala by to od kohokoliv, ale rozhodně ne od vlastní dcery, pro kterou by udělala první poslední. 
Když se za slavnou modelkou zabouchly dveře, Marinette to už nevydržela a pod tíhou nátlaku se sesunula k zemi. Tam klečela jako hromádka neštěstí a nechala své slzy stékat volně po tváři. Věděla, že návrat sem nebude zrovna nejlehčí, ale tohle by ji nenapadlo ani ve snu.

A Mari se nám vrátila zpátky domů, takže si na ní Sabine pěkně smlsla... čekali jste, že nakonec dostane domácí vězení? A jestliže Mari nikam nemůže, jak se bude stýkat s Adrienem? Toť otázka😈😇

Teď vás budu napínat zase až do pátku, ale vy to vydržíte 😂❤❤

Less216 💋