Stíny minulosti

XXVII. Vztahy jsou komplikované

Sabine se na Luku chvíli překvapeně dívala a vypadalo to, jako by se snažila zjistit, jestli nelže. Aby mladík dokázal svá slova, vzal Marinette kolem ramen a dal jí pusu do vlasů. Rychle zamrkala. Na tváři její matky se objevil spokojený úsměv.
,,Tak aspoň něco. Jsem ráda za vás oba," řekla a pak se otočila na podpatku. Vydala se nahoru po schodech, Mari jen nehybně stála u Luky a sledovala ji, oči se jí leskly.
,,Proč jsi to říkal?" podívala se na něj a udělala od chlapce pár kroků.
,,Abych zachránil situaci, viděla jsi ten její pohled. Sice tvrdila, že si můžeš dělat co chceš, ale byla by schopná všeho. Navíc mi to přijde rozumné. Prostě teď na nějakou dobu budeme dělat, že spolu chodíme...alespoň než odjede do těch lázní."
,,Ale ona neříkala, jestli pojede. Podle mě mě tady tak dlouho nenechá, bude chtít mít můj život pod kontrolou tak jako doposud," zamračila se.
,,Jak jste se tady hádaly, vypadala, že ji to opravdu ranilo. Já myslím, že do těch lázní odjede, aby si mohla pročistit hlavu a kdo ví. Třeba se pak k tobě bude chovat líp," pokrčil rameny.
,,Tomu přece sám nevěříš, Luko. Takhle to chodí možná jen v pohádkách, ale tohle je realita, skutečný svět. Budu ráda, když to s tím, že mě nechá, myslela vážně."
,,Jak myslíš, Mari...ale s tím vztahem bych to zkusil, dá nám pokoj, uvidíš."
,,Nejsem si vůbec jistá, jestli zvládnu jen tak předstírat, že k tobě něco cítím. Já...miluju někoho jiného, nebylo by to správný." Obejmula se rukama a povzdechla si.
,,A co je vlastně správný, Marinette?" zeptal se tím svým melodickým hlasem, to ji donutilo k němu zvednout hlavu. Na moment se zase ztratila v jeho akvamarínových očích, které ji uchvacovaly. Pohladil ji rukou po tváři.
,,A-asi máš pravdu..." vykoktala, když si vzpomněla, že ji Adrien nedávno políbil, i když má přítelkyni. Ještě teď jí z toho bušilo srdce.
,,Takže hraný vztah před tvojí matkou a celým světem?" usmál se a dívka chvíli mlčela a přemýšlela.
Tohle se jí vůbec nelíbilo, měla z toho akorát špatný pocit a na zátylku jí vyskočila husí kůže. Nejraději by vrátila zpátky čas a udělala všechno proto, aby nemusela nic takového řešit. Luka byl její kamarád a nedokázala si představit, že by se s ním musela na veřejnosti líbat. Nakonec ale zjistila, že jí asi opravdu nezbyde nic jiného, než předstírat lásku k tomuto mladíkovi.
,,Hraný vztah," souhlasila po nějaké době ticha.

Další den ráno se potkala se Sabine u snídaně. Luka už byl tu hodinu ve škole a vrátit se měl až někdy k večeru.
,,Marinette, chci ti jenom říct, že jsem to včera myslela vážně."
,,A co?" zvedla k ní dívka hlavu a zastrčila si neposedný pramen rozpuštěných vlasů za ucho.
,,Všechno to, co jsem řekla. Že ti dám pokoj, když už konečně máš nějakého pořádného přítele, protože přesně tohle jsem pro tebe chtěla."
,,Aha," řekla skoro bez zájmu Mari a kousla do toastu, který byl připravený na talíři.
,,Od teď budeš své pracovní záležitosti řešit s Nathalie, ne se mnou. Na plesy si taky můžeš chodit, jak chceš a my dvě se budeme potkávat převážně jen tady u jídla. Nebudu tě nutit nikde se mnou chodit, ostatně za nedlouho ti bude osmnáct..."
,,To je pěkná změna," zamumlala si tmavovláska pod nosem.
,,Příjemná, ne?"
,,Asi jo. Když už jsme u těch pravidel co můžu a nemůžu...chození ven se taky počítá?" podívala se na ni a upravila si svá růžová sluchátka, která měla daná kolem krku.
,,Jak to myslíš?" zamrkala Sabine a napila se kávy, kterou měla v malém šálku.
,,No jestli můžu chodit ven sama a ne jenom s Lukou," zakoulela očima.
,,Ach ano, to samozřejmě taky. Jak jsem řekla, dělej si co chceš."
Ta změna dívku přímo šokovala, nikdy by ji nenapadlo, že bude takhle volná.
,,Tak to jsem ráda, d-děkuju," usmála se trochu a pak rychle dojedla svou porci jídla.
Dnes byl pátek, neměla naplánovanou žádnou práci a i zítra měla volno. V neděli už musela jít natáčet, ale nevadilo jí to.
Když se vrátila do svého pokoje, na tváři dívce pohrával úsměv a začala vesele poskakovat. Občas i dělala, že tančí a poté jako by si něco uvědomila. Rychle popadla mobil a vytočila číslo Adriena. Od té doby, co ji venku políbil, si spolu nevolali a ani neměli možnost se vidět. Naštěstí jí to vzal skoro hned.
,,Ahoj, Adriene," pozdravila a zazubila se. Sice byla nervózní stejně jako vždy, když s ním mluvila, jenže mu musela zavolat.
,,Čau, Mari. Copak je? Něco se stalo?"
,,No uhodl jsi. Taky jak jinak, že? Ale neboj, jsou to dobrý zprávy...teda napůl," podrbala se na zátylku.
,,Tak to jo, mohla bys za mnou přijít do města? Jsem v jedný cukrárně, pošlu ti adresu."
,,Jasně, budu tam." Už chtěla zavěsit, když vtom ji zarazil jeho hlas.
,,A vem mi prosím to oblečení, rád bych to už s Kagami uzavřel...od tý naší hádky se mi ani jednou neozvala, což mě trochu děsí."
,,Podle mě by za tebou měla přijít ona, ale dobře. Myslím, že už by to chtělo vrátit ti ty věci možná víc jak po třech měsících," zasmála se nervózně. Adrien se uchechtl.
,,Jo, to teda. Tak fajn, těším se na tebe," rozloučil se s ní a ona se usmála.
Položila si telefon k srdci, které jako by se tímto snažila sklidnit. Nakonec sebou hodila, vzala si vak na záda, do kterého dala Adrienovu koženou bundu a svetr s džínami Kagami. Ještě se podívala do zrcadla a upravila si své bílé šaty, které měla na sobě.
Venku bylo hezky a teplo, takže si vzala jen nějaké baleríny, na hlavu nasadila sluchátka a vyrazila ven z vily.