Stíny minulosti

X. Večer začíná

Jakmile Marinette vstoupila do osvětleného prostoru hotelu, kde se ples konal, opět ji přepadl ten známý pocit úzkosti. Začala se potit a chtěla pryč, znovu se jí tady vůbec nelíbilo a chvíli nic nevnímala. Přemýšlela nad tím, jestli má utéct nebo to risknout a zůstat, z těchto myšlenek ji ale vyrušil hlas, který okamžitě poznala. 
,,Mari, ahoj, konečně jste tady!!" vykřikla nadšená Chloé.
Tmavovláska si ji honem prohlédla. Na sobě měla světle žluté šaty a blond vlasy rozpuštěné, na čele byly jen sepnuté sponkou ve tvaru včely. Jako vždy vypadala úchvatně, ale dívka jí záviděla jen barvu těch šatů a to, že si na akce může vybírat oblečení podle sebe.
Nebyla modelka ani herečka, prostě se narodila do správné rodiny a to stačilo. Mohla také chodit do školy a jezdit na výlety. Zkrátka měla dokonalý život, nikdo ji do ničeho nenutil a často si dělala, co sama uznala za vhodné. 
,,Ahoj," zasmála se Marinette, když se vzpamatovala, a obě se rychle obejmuly. 
,,Dobrý večer, paní Cheng," pozdravila ještě blondýnka Sabine, která stála vedle Mari v černých dlouhých šatech se stříbrný náhrdelníkem kolem krku. Vypadala trochu jako by šla na pohřeb, ale nikdo se jí na to neodvážil nic říct. 
,,Ahoj, Chloé. Kde je tvůj otec, potřebovala bych s ním nutně něco probrat," dodala a Mari jen zakoulela očima. 
,,Šel někam k orchestru něco zařídit, já nevím, neposlouchala jsem ho. Zkuste to tam, třeba budete mít štěstí," zazubila se na ni a ona beze slova odešla. 
Tohle bylo normální. Na začátku večera se její matka vždycky někam vytratila a svoji dceru nechala napospas nudě. Někdy ji vzala s sebou za těmi lidmi, aby se pochlubila, jaká je z ní krásná mladá dáma. To Mari občas nevydržela a místo toho, aby tam zůstala, šla někam jinam. Sabine jí to potom doma někdy vyčítala, ale nemohla s tím už nic dělat.
,,No a co my, Marinette? Máme pro sebe celý večer, jdeme si to užít?" usmála se a vzala kamarádku kolem ramen. 
,,Když už jsem tady...co bys chtěla dělat?" 
,,Pro začátek si dáme víno. Támhle zatoč!" ukázala rukou na větší stůl u zdi, kde se nacházelo všemožné občerstvení. 
Marinette se musela smát, víno bylo to, co Chloé milovala nejvíce a hlavně bílé. Nebyla sice žádný alkoholik, ale jelikož už před pár měsíci oslavila své osmnácté narozeniny, mohla si to dovolit. Navíc tady nikdo nic nekontroloval, každý se obsloužil sám podle svého. 
Když se dostaly ke stolku, nikdo u něj nestál. Většinou všichni zamířili po příchodu rovnou na taneční parket nebo za přáteli, kteří někde stáli a povídali si. Dívky si vzaly sklenky a Marinette popadla lahev bílého vína. Ta už byla odšroubovaná a rozdělaná, tak si nalila sobě a hned potom i Chloé. Přiťukly si. 
,,Tak, ať si to tady dneska užijeme, Mari," usmála se blondýnka a ona přikývla. 
,,Rozjedem to, Chloé, slibuju," mrkla na kamarádku a rozhodla se dát na její rady. ,,Sice jsem tady z povinnosti, ale proč si to neužít, když už si to užívá i moje matka. Třeba se mi tyhle šaškárny začnou i líbit," uchechtla se a trochu se napila. 
,,Správnej přístup, holka. Achjo, docela bych si chtěla trsnout na něco normálního, ale oni prostě musí hrát tyhle odrhovačky," ukázala dívka rukou na druhý kout místnosti, kde stál orchestr a zrovna hráli nějakou pomalou skladbu pro párové tance. 
,,Třeba nic jinýho neumí," pokrčila rameny Mari a pohrávala si se sklenkou vína v ruce. Chloé už ji měla skoro vypitou a lila si tam další várku. 
,,Nechceš se doufám opít, že ne? Co bych tady pak dělala?" vyděsila se tmavovláska na oko, když viděla, jak jede. 
,,Prosím tě, myslíš, že se po dvou sklenkách opiju? Nejsem ty!"
,,Tak promiň no, už jsem zticha," uchechtla se Marinette a pobaveně zakroutila hlavou. 
Taky se napila a pozorovala dění před sebou. Někteří lidé přicházeli i půl hodiny po začátku plesu, sice tohle byl jeden z největších sálů v hotelu, ale nepochybovala, že se brzy zaplní.
Evidentně si každý chtěl večer užít a ani ona dnes nebyla výjimkou. Sice to bylo vůbec poprvé, co si tohle kdy říkala, ale nerada by Chloé zklamala.
Už už se chtěla otočit s tím, že si vezme něco k jídlu, protože měla docela hlad, ale v tom se zasekla uprostřed pohybu.
Ve vchodu do sálu totiž zahlédla někoho, o kom si myslela, že ho dlouhou dobu neuvidí...překvapeně zamrkala, když se snažila zahnat slzy, které se jí zničehonic objevily v očích. 
S pusou otevřenou dokořán sledovala blonďatého mladíka s vlasy trčícími do všech stran, jak přichází do místnosti. Na druhé straně vedle něj stála nějaká dívka, měla tmavé vlasy a rudé šaty dlouhé až na zem se stříbrnými odlesky. Byla k němu docela přitisknutá. Marinette netrvalo dlouho, aby si domyslela, že to je Kagami.
Ty dva by tady rozhodně nečekala, však Adrien nevypadal jako nějak hodně bohatý člověk. Ale zase o jeho přítelkyni jí toho moc neřekl, je tudíž možné, že to díky ní sem mohl přijít.

Když se Adrien dostal do sálu na jeho vkus až moc přeplněného lidmi, rozhlédl se kolem sebe. Chvilku trvalo, než spatřil u jídelního stolu na druhém konci místnosti dívku v šatech tmavěmodré barvy. Stála tam a v ruce držela sklenku vína, vedle ní se nacházela jakási blondýna, kterou neznal. Nejprve si myslel, že se snad přehlédl, ale pak se jeho smaragdové oči setkaly s těmi jejími lesklými oceány.
To snad není možný, je to ona...pomyslel si a tvář se mu hned roztáhla do velkého zářivého úsměvu. Nejraději by se za ní okamžitě rozeběhl, objal ji, políbil na tvář, prostě cokoliv. Opravdu dlouho se neviděli a dnes měl možnost s ní mluvit a zjistit, jak na tom je psychicky. Fyzicky vypadala v pohodě, ale přece jenom, nyní od sebe byli daleko a první pohled není někdy úplně ta nejspolehlivější věc.
Vzájemně si hleděli do očí, svět jako by se pro ně zastavil. Ani Marinette nebo Adrien nevnímali nic jiného než přítomnost toho druhého v této místnosti. Sice to ostatním mohlo připadat jako vteřiny, ale pro ně se tyhle vteřiny staly nejdůležitější chvílí dnešního dne.

,,Haló, Adriene, vnímáš mě vůbec?" zaslechl najednou hlas své přítelkyně, která pořád postávala vedle něj a pozorovala ho. Trhl sebou, když jím zatřásla. 
,,J-jo," vykoktal, ale jeho pohled i tak patřil jeho kamarádce. 
,,No to vidím. Na co tam koukáš?" zeptala se a zamávala mu rukou před hlavou, musela ještě k tomu lusknout prsty. Když se totiž podívala k onomu samému místu, nikoho neviděla. Tmavovláska i s blondýnkou už odešly, takže si jich všimnout nemohla. 
,,Ehm...jen...jen se mi zdálo, že někoho vidím, ale asi jsem se spletl, nikdo tam není," zasmál se nervózně Adrien. Kagami se na něj nedůvěřivě podívala a v hlavě se snažila přijít na to, proč jí jeho chování přišlo divné. Chlapec věděl, že je zle, a proto začal mluvit. 
,,Eeeh, hele, zrovna začala hrát další písnička a není tam tolik lidí, nechceš si jít zatancovat?" Tyto tance sice k smrti nesnášel, ale z takové trapné situace se naskytly jako jediná rozumná možnost úniku. Bohužel i to Kagami prokoukla. 
,,Vím, o co se snažíš, Adriene, ale když si chceš trsnout, bránit ti v tom nebudu." Zazubila se, chytla ho za ruku a už ho táhla kamsi na taneční parket mezi další neznámé postavy.

Tak a máme tu ples, konečně jste se dočkali, že? Zatím spolu Marinette s Adrienem neměli možnost mluvit, ale už o sobě vědí a to je hlavní. Co myslíte, že bude dál? Zatančí si třeba spolu? 😇❤

Doufám, že se vám kapitolka líbí a dává smysl, protože mě už to dneska moc nemyslí 😂❤

Less216 💋