Stíny minulosti

XXI. Duo

,,Vážně ti ještě jednou děkuju, Luko," řekla Marinette, když zavřela dveře svého pokoje a i s mladíkem se ocitla uvnitř. Srdce jí pořád bušilo jako splašené, protože tohle bylo něco, co nečekala a musela se nejprve uklidnit. ,,Nemusel jsi mě vytahovat z průšvihu a stejně jsi to udělal, přestože se tě o to nikdo neprosil...spíš jsem na tebe byla většinou hnusná."
,,To je v pohodě, Mari, opravdu. Takhle by se zachoval každý, komu na tobě záleží." Jakmile tohle uslyšela, překvapeně zamrkala.
,,T-tobě na mně záleží?"
,,No jo, jsi přece moje kamarádka," usmál se na ni a jejich pohledy se setkaly. Chvíli trvalo, než se vzpamatovala, ty jeho oči na ni měly taky velký účinek. Sice ne tolik, jako Adrienovy, protože toho milovala, ale nějaký přece jen. Nakonec se usmála.
,,Takže kamarádi?" Zeptala se a on přikývl.
,,Ti nejlepší," mrkl na ni, zahihňala se.
,,Asi se teď musíš učit, co?" Podívala se na něj, pokrčil rameny.
,,Tak většinu toho už umím a ještě se na to kouknu, než půjdu spát. Proč se ptáš?"
,,No já jen, že jsi říkal, že hraješ na kytaru a máš pár fanoušků...víš, nikdy jsem na pořádném koncertě nebyla, občas jsem chodila na tátova vystoupení, když hrál na klavír, ale jinak nic. Nechtěl bys třeba...?"
,,Jako zahrát ti něco?" Zajiskřilo mu v očích, dívka přikývla.
,,Jestli teda můžeš samozřejmě," usmála se na něj.
,,Jasně, ta chvilka mě nevytrhne. Dojdu si vedle pro kytaru, tak tu chvíli počkej." Lehce se zasmála.
,,Neboj se, po dnešku už nejmíň dva dny nikam nepůjdu," řekla a myslela to opravdu vážně. Nakonec se se smíchem vytratil z pokoje. Za chvíli se vrátil s černobílou kytarou v ruce.
,,Můžu?" Ukázal hlavou na postel, Mari přikývla a oba se posadili na kraj. ,,Sice to nebude úplně jako někde na koncertě, ale budu se snažit, aby se ti to líbilo."
,,Jsem si jistá, že se mi to líbit bude," usmála se na něj.
,,Máš nějakou písničku, kterou bys chtěla zahrát?"
,,Zrovna teď mě nic nenapadá," přiznala se po chvíli zamyšlení. ,,Tak třeba nějakou, co jsi sám složil?"
,,Něco by se našlo," usmál se a začal hrát první tóny. Už jenom to, s jakým citem se strun dotýká, dívku také donutilo zvednout koutky svých rtů. Šel na to tak jemně...Bylo jí jasné, že ona by tohle nikdy nedokázala, ani kdyby se kytaru učila několik let. Najednou se k hudbě přidal i Luka, který začal zpívat. Ten hlas ji okouzlil snad ještě více než jemnost, kterou hrál. Kdyby nemilovala Adriena, jistě by tomuhle mladíkovi propadla a nikdo by ji o to nemusel prosit.

I've been reading books of old
The legends and the myths
Achilles and his gold
Hercules and his gifts
Spiderman's control
And Batman with his fists
And clearly I don't see myself upon that list

But she said, where'd you wanna go?
How much you wanna risk?
I'm not looking for somebody
With some superhuman gifts
Some superhero
Some fairytale bliss
Just something I can turn to
Somebody I can kiss

I want something just like this
Doo-doo-doo, doo-doo-doo
Doo-doo-doo, doo-doo-doo
Doo-doo-doo, doo-doo-doo
Oh, I want something just like this
Doo-doo-doo, doo-doo-doo
Doo-doo-doo, doo-doo-doo
Doo-doo-doo, doo-doo-doo
Oh, I want something just like this

I want something just like this

I've been reading books of old
The legends and the myths
The testaments they told
The moon and its eclipse
And Superman unrolls
A suit before he lifts
But I'm not the kind of person that it fits

She said, where'd you wanna go?
How much you wanna risk?
I'm not looking for somebody
With some superhuman gifts
Some superhero
Some fairytale bliss
Just something I can turn to
Somebody I can miss