Stíny minulosti

XV. Špatný sen

Měla za sebou náročný víkend plný natáčení. Všechno bylo přesně tak, jak plánovala Sabine, ostatně jako vždy.
S povzdechem vystoupila z limuzíny, která zastavila před branou jejich vily, a na moment si promnula oči. Přišla si unavená a ze všeho nejvíce se těšila, až ze sebe sundá tohle oblečení a půjde do horké sprchy, potom do postele. Ovšem to netušila, že své plány bude muset trochu přehodnotit.

Vstoupila do domu a i když na sobě měla lehkou riflovou bundu, přeběhl jí mráz po zádech. Hlasitě polkla. Před schody v hale totiž spatřila dvě postavy a slyšela smích své matky. Ovšem ten falešný, který znala až moc dobře. Její pohled padl na neznámou osobu, evidentně mužskou. Zezadu jí nebyla povědomá, ale jakmile se na ni oba otočili, málem se dívce zastavilo srdce. 
,,Zlatíčko, konečně jsi zpátky!" usmívala se Sabine a Mari jen pohledem hypnotizovala toho chlapce před sebou, vůbec nechápala, kde se tady bere. A to byla jen část jejích otázek, další jí vířily hlavou, až ji z toho rozbolela. 
,,L-Luko? C-co tady děláš?" vykoktala, na nic dalšího se momentálně nezmohla. Pozorovala pohledem Luku, kterému obarvené modré konečky padaly do obličeje, jak se na ni díval ze shora. 
,,Ahoj, Mari, rád tě vidím," usmál se hezky, ale dívčinu otázku přešel.
,,No t-to já tebe taky, ale řekne mi prosím někdo, co se tady děje? Proč máš ten vážný pohled?" nenechala se odbýt a své pomněnkově modré oči hodila na svou matku. Ta si povzdechla. 
,,Beruško, neděs se, ale Luka tu s námi bude nějakou dobu bydlet." Jakmile to dořekla, svět okolo jako by se zastavil. Klesla jí spodní čelist.
,,Cože??!!" skoro vykřikla, jak byla v šoku. Čekala by cokoliv, jen ne to, že u nich ubytuje naprosto cizího kluka. 
,,Je to tak. Jak jsi byla naposledy na focení a zkoušela sis šaty, hodili jsme spolu řeč. On se zmínil, že začal studovat vysokou školu a momentálně si hledá byt blízko ní, protože se chce trochu osamostatnit. No a jelikož je to dobrý známý Artura a my máme v našem domě několik volných pokojů, rozhodla jsem se mu jeden nabídnout. Viděla jsem, že si docela rozumíte a přišlo mi to jako dobrý nápad. Nebo se ti něco nezdá?" Překvapeně zamrkala a pak se podívala zpátky na Luku. Tohle je snad špatný sen, doufala, že se z něj brzy probudí. Bohužel se tak nedělo a ona musela odpovědět.
,,Jestli se mi něco nezdá? Děláš si ze mě srandu nebo co?!" Vykřikla a Sabine se zamračila.
,,Jak to se mnou mluvíš?!" 
,,Ty tady ubytuješ úplně, ale úplně cizího kluka, víš o tom několik dní a mně neřekneš ani slovo? Je tohle normální?!" do očí se jí nahrnuly slzy. Jistě, už několikrát v minulosti se talo, že jí Sabine někoho představila a pak chtěla, aby spolu chodili, ale ještě nikdy nikoho nepřivedla přímo domů.
,,Už jsem si pomalu začínala myslet, že se trochu měníš, jak jsi mi řekla, že jsi to focení nezařídila ty, ale tohle je moc. Koho mi sem přivedeš příště, hm? Nějakýho šedesátiletýho dědka a budeš chtít, abych si ho vzala?!" Na nic nečekala, oběhla Luku a mířila k sobě do pokoje, kde se zavřela. V návalu zoufalství se o dveře opřela a sklouzla se k zemi, na které zůstala sedět.

,,Luko, omlouvám se ti, opravdu vůbec nemám tušení, co to do Marinette vjelo. Vždycky je na každého taková milá..." začala Sabine potom, co zůstali v hale sami.
,,To je v pořádku, paní Cheng, jenom jsem myslel, že o mně ví a jsem trochu zmatený z toho, co říkala o nějaké svatbě," podrbal se Luka na zátylku.
,,Obávám se, že za to můžu já. Kolikrát jsem takhle před ní postavila nějakého kluka v jejím věku, seznámila je a přála si, aby spolu začali chodit. Ať už kvůli jeho postavení ve společnosti nebo vzhledu. Vím, že je to asi na tuhle dobu směšné, ale pro mě docela důležité. Jenže moje dcera to asi vidí jinak..."
,,No podle všeho určitě. Já docela rozumím, proč Marinette na vás takhle vyjela. Jestli chcete, můžu si s ní promluvit a uklidnit ji, že to není tak, jak si myslí a že mi jde skutečně jenom o to, abych měl kde bydlet." Podíval se Sabine do očí a na její tváři se vykouzlil upřímný úsměv.
,,To bys byl hodný, ale asi to nebude nutné." Luka překvapeně zamrkal.
,,Nebude?"
,,Ne. Víš, jsi mladý a hezký kluk a pro moji dcerku bys byl jistě vhodná partie. Byla bych moc ráda, kdybyste se dali dohromady." Přejela mu prstem po hrudi.
,,No Marinette je taky strašně krásná a bylo by mi ctí mít takovou přítelkyni, ale...mám pocit, že po tom představení se mi bude chtít spíš vyhýbat," řekl Luka a sledoval, jak mu zapíná černou mikinu až ke krku. Pokrčila rameny.
,,Tak když jí trošku zalžeš a řekneš, že jsi tu skutečně kvůli škole, myslím, že by ti po nějaké době mohla přijít na chuť..." usmála se významně.
,,No uvidíme," vydechl a ona nadzvedla obočí.
,,Jenom uvidíme? Luko, vím, že máš svoje plány, ale taky vím, že momentálně nemáš kde bydlet. Uděláme dohodu, ostatně tím jsme možná měli začít, než jsem tě sem pozvala. Ty si získáš srdce Marinette, budeš jí dokonalým přítelem a milencem, mezitím já tě nechám žít v našem domě. Tak domluveno?" Zašeptala mu do ucha a on měl v hlavě úplně vymeteno. Tahle ženská byla šílená, ale zřejmě proto měla své důvody. Nakonec si povzdechl, musel souhlasit, protože neměl na vybranou.
,,Tak dobře. Pokusím se přesvědčit Mari, aby se mnou byla proto, že to chcete, ale i proto, že se mi líbí. Jenom...můžu mít dotaz?" Sabine se škodolibě usmála, až mu z toho naskočila na zátylku husí kůže.
,,Záleží na tom jaký," pronesla svůdným hlasem, kterému by i za jiných okolností možná podlehl.
,,Proč chcete, abych to udělal? Vždyť je dvacáté první století, rodiče už dávno nevybírají svým dětem partnery, to se dělalo kdysi. Navíc o Marinette musí být jistě velký zájem, je to mladá, krásná a talentovaná dívka...tak proč zrovna já?"
,,Proč to dělám? Protože nechci, aby moje dcera byla pořád sama jako kůl v plotě, chci aby měla o koho se opřít, když se cítí nejhůř a chci, aby se brzo vdala a měla děti. Už jenom kvůli sobě. Ale pamatuj, tohle je tajemství, o kterém nikdo neví, dobře?" Chvíli mlčel jako by přemýšlel kdo ví o čem.
,,Dobře, slibuju, že nikomu nepovím ani slovo."
,,Výborně, chlapče. A teď jdi za Marinette přesvědčit ji o tom, že tu jsi skutečně jenom kvůli sobě a že tě nezajímá. Okouzli ji svým pronikavým pohledem, zabrnkej pár not na kytaru a kdo ví, třeba se do tebe nakonec i zamiluje."  

Ehm...no...co k tomu dodat...čekali jste to? Asi ne, takže...překvapení!! 😂🎉😇💗

Ano, Luka bude bydlet u Mari a Sabine. Myslím, že je to dobrý a originální nápad, nikde jsem nic podobného neviděla a hrozně mě lákalo něco takového napsat. Aspoň to není takový typický klišé, že se k nim nastěhuje hned na začátku atd. víte co myslím, ne?😂😅💙

Budu jen ráda, když mi na to napíšete své názory a pocity, kterých máte po téhle kapitole určitě mraky😂💗 můžete třeba i nějakou teorii, jak to bude podle vás dál, jak chcete 😇

No už asi přestanu kecat a půjdu si něco pustit, tak se tu mějte 👋

Less216 💙