Stíny minulosti

XL. Opustil mě

,,Hodil bych tě domů, princezno, ale bohužel nemám jak," řekl blonďák a ve smaragdech se mu mihl smutek, když si vzpomněl na svou motorku, která mu shořela v lese při požáru. Od té doby chodil většinou všude pěšky. Jen ve výjimečných případech si zavolal taxi, aby ho dopravilo tam, kam potřebuje.
,,Já vím. Nedělej si s tím starosti, už jsem si nechala zavolat limuzínu," mrkla na něj a ukazováčkem mu přejela po hrudi, na které měl z poloviny rozepnutou světle modrou košili.
,,Jsem vlastně zapomněl, že chodím se slavnou osobností," mrkl na ni svůdně a ona se usmála.
,,To víš, musíš si zvykat. Ještě pár týdnů a bude to oficiální. Teda pro nás, na venek budu muset hrát to divadlo s Lukou."
,,Už aby to bylo. Ovšem...mám trochu strach z toho, jak zareaguje Kagami, až zjistí, že se s ní chci rozejít. Bude řvát, že jsem porušil slib a že ji podvádim. Jako bych ji slyšel," uchechtl se potom a v mysli si druhou tmavovlásku skutečně představil.
,,Mám pocit, že bude hlavně smutná. No vem si, že ti umře děda a pak se s tebou rozejde kluk, kterýho miluješ a pro kterýho by ses byla schopná i rozkrájet. Jestli na místě neomdlí, bude mít můj obdiv. Abych se přiznala, je mi jí trochu líto." Na chvíli se odmlčela a dala mu ruku na rameno. ,,Měl bys bejt na ni trochu citlivej, nijak nevyjíždět a...prostě abyste si promluvili v klidu a hlavně opatrně. Možná je silná, ale tohle by zamávalo s každým."
,,Vždyť mně je to jasný. Jenže ty mluvíš, jako bys něco podobnýho zažila," poznamenal Adrien, když si všiml jejího pohledu. ,,Nebo se pletu?"
,,Nepleteš," zakroutila hlavou a on překvapeně zamrkal. Tohle pro něj byla novinka.
,,Co se stalo?"
,,Kdysi jsem chodila s jedním klukem a ano - dohodila mi ho matka. Ale tady šlo o něco jinýho, milovala jsem ho a všechno nasvědčovalo tomu, že on mě taky. Chodili jsme spolu, tehdy mi bylo čtrnáct a jemu patnáct. Já herečka a on herec, dokonalý pár. Rozuměli jsme si prakticky ve všem a byli spokojení. Jenže jednoho dne se něco stalo...napsal mi dopis, že se mnou nemůže chodit, protože potkal někoho jinýho. Už před delší dobou, takže mi došlo, že mě podváděl. Pak jsem ho nikdy neviděla. Ale...nejhorší byl fakt, že mi jen napsal, že se se mnou rozchází a neřekl mi to osobně. Těžce jsem to nesla. Matka mi tehdy věřila, akorát si myslela, že jsem v tom vztahu něco musela pokazit. Nepokazila jsem nic, on opustil mě. Zjistila jsem, že se odstěhoval s rodinou do Švýcarska, kde žije asi doteď, nevím, dál jsem po tom nepátrala. Jakmile si na něj vzpomenu, mám chuť něco rozmlátit a zároveň se mi chce brečet. Je to strašný..." vydechla, když domluvila.
Adrien ji mezitím sledoval a pak si dívku přitáhl k sobě do objetí. Stáli před dveřmi jeho domu, kdy spolu opět strávili noc.
,,Je mi moc líto, co ti udělal. Sice nemám tušení, o koho jde, ale kdybych mohl, rozmlátim mu držku tak, že by ho ani jeho matka nepoznala," zamračil se a Marinette se zasmála.
,,Jsi hodnej, Adriene, nemusíš nic řešit. Už je to dávno za mnou, dobře?" pohladila ho po tváři a dívala se mu přitom do očí. Přikývl.
,,Dobře, Mari," usmál se.
Položil jí palec na bradu a přitáhl si tak její obličej k sobě. Jejich rty se setkaly a ona si mezitím pohrávala s jeho vlasy.
,,Už budu muset jít, za chvíli přijede k hotelu Grand Paris limuzína. Nakecala jsem Nathalie, že jsem přespala u Chloé, ona to když tak potvrdí." Odtáhli se od sebe a Adriena opět překvapila.
,,Ty jsi ale liška mazaná," ušklíbl se a přejel jí po dolním rtu palcem. Jen pokrčila rameny.
,,Učím se od nejlepších," mrkla na něj, dala mu poslední pusu a pak se k němu otočila zády.
Adrien se jen opíral o furta a zasněně ji sledoval, jak běží, aby stihla odvoz.

Zabouchla za sebou těžké dveře vily, o které se opřela, když dorazila domů. Hlavu zaklonila dozadu a na tváři dívce pohrával zamilovaný úsměv. Viděla před sebou dnešní vášnivou noc s Adrienem, kdy jim oběma nestálo nic v cestě a mohli si se sami sobě věnovat opět naplno. 
Dnes spolu spali už po třetí a stále se jeden druhého nemohli nabažit. Vypadali jako zamilovaní puberťáci, kterými vlastně i byli. Z myšlenek na dokonalého blonďáka a jeho smaragdové oči ji vyrušil až známý hlas.
,,To jste musely mít s Chloé asi hodně divokou party, když už několik minut čučíš do toho jednobarevnýho stropu," poznamenal Luka, co se tu zničehonic objevil. ,,By mě zajímalo, co tam vidíš, protože nebudu ti lhát, já nic."
Marinette sebou trhla a srdce se jí rozbušilo strachy. Po chvilce se zklidnila, když uviděla tmavovlasého mladíka, jak si to ležérním krokem míří k ní. Pohledem sledoval vršek místnosti stejně jako ona.
,,Uff, to jsi jenom ty, Luko. Jak to děláš, že se vždycky zjevíš ve chvíli, kdy tě nejmíň čekám? Chodíš jako duch!" zasmála se nervózně a narovnala si své růžové tričko a krátkým rukávem, které měla dnes na sobě.
,,Před chvílí jsem dorazil od ségry, tak jsem se stavil za Nathalie, aby mi řekla, co je nového. No a dozvěděl jsem se, že poslední dobou trávíš nějak moc nocí s Chloé. Říkám si, co se stalo, že má na tebe furt čas a pak mi to došlo: musíš bejt s Adrienem!" lehce se zamračila. Nelíbilo se jí, kam tenhle rozhovor směřuje.
,,No a co je na tom divnýho, že trávím čas se svým klukem?" Luka se zarazil, tohle nečekal.
,,Se svým klukem? Vy spolu chodíte? Neříkala jsi, že má náhodou tu...jak se jenom jmenuje..." kousl se do rtu a sklonil hlavu k zemi. Přitom mu pár obarvených konečků spadlo do obličeje. Najednou luskl prsty. ,,Kagami, jo, to je ona." Dívka si povzdechla.
,,Ano, Luko, má Kagami. Ale taky plánuje se s ní rozejít, protože mu došlo, že mě miluje a že k sobě my dva prostě patříme. Kagami je teď v Japonsku a vrátí se za týden a půl, tudíž máme ještě nějakou chvíli pro sebe."
Tmavovlasý chlapec byl pár vteřin zticha a poté se uchechtl. Mari překvapeně zamrkala. Nechápala, čemu se směje, protože jí se na její situaci nezdálo vtipného vůbec nic, spíše naopak.
,,Marinette, Marinette. Skutečně jsi tak naivní a myslíš si, že se s tebou ten kluk rozejde, když pro něj Kagami znamená hodně? Navíc jsi říkala, že ho vydírá, ale on to nevidí. Proč by si měl najednou všimnout, že je to pravda a že vlastně miluje tebe? Tu holku zná roky, Mari, ale tebe jenom několik měsíců!" Na konci mladík trochu zvýšil hlas. Zalapala po dechu.
,,Neřvi na mě, Luko!! Vůbec nemáš tušení, jak to mezi mnou a Adrienem je. Neznáš ho a neznáš ani Kagami, tak se do toho nepleť, buď tak hodnej!" už chtěla odejít, jenomže on ji chytil za ruku, aby ji zastavil.
,,Do vašeho vztahu se nepletu. Je mi fuk, jak to mezi sebou vy dva ve skutečnosti máte. Já mám hlavně strach, abys mu nenaletěla. Takový typy znám. Ujišťujou tě, že pro ně znamenáš všechno a pak tě nechají na holičkách. Vážně chceš, aby ti potom zbyly pouze oči pro pláč?" propaloval ji pohledem, vypadal u toho až děsivě. Tmavovláska na něj zírala ve snaze pochopit, proč to dělá, proč jí ničí i poslední kapky naděje.
,,Doteď jsem nevěděla, jakej je mezi tebou a Adrienem rozdíl, ale teď už to vím. Adrien je aspoň trochu optimista, ale ty? Ty všechno vidíš špatně!! Vůbec se nedivím, že sis ještě nenašel přítelkyni!" křičela na něj a její hlas se rozléhal v místnosti jako ozvěna.
Luka stiskl čelist a zatnul ruce v pěsti, až mu zbělaly klouby. Držel se, jak mohl, aby neudělal nějakou pitomost, které by později litoval.
,,Nevidím všechno špatně a ani nejsem pesimista. Prostě mám nějakou intuici, která se většinou neplete a snažím se jí věřit. Nic víc, nic míň. Je pro tvoje dobro, Mari, aby ses probrala ze snu a spadly ti růžový brýle. Navíc jsme spolu dlouho nikde nebyli a začíná se spekulovat o tom, že jsme se rozešli." Celou dobu pečlivě volil svá slova, avšak tady měl pocit, jako by přestřelil.
,,Jo tak o tohle ti jde," ušklíbla se. ,,Ty jenom žárlíš, protože Adrien má něco, co ty nikdy mít nebudeš...no mohli jsme spolu někam vyrazit, pravda, ovšem to bys nemusel odjet za sestrou, že?"
,,Do háje, Marinette! Ty vůbec nic nechápeš! Vážně si myslíš, že spolu budete do konce života?! Tohle není pohádka!"
,,Nejsem blbá, Luko a vím, že žijeme ve skutečném světě. Ale jsem zamilovaná a šťastná, myslela jsem, že mi to přeješ, že jsme přátelé!"
,,Samozřejmě, ale-"
,,Fajn, ale nevěříš tomu, že nám to vydrží..." pokrčila rameny. ,,Tak si nevěř, nenutím tě do toho. Koneckonců...nejsem moje matka."
A s těmito slovy nechala stát zaskočeného Luku u hlavních dveří vily. Sama potom odešla do svého pokoje.

Středeční kapitola, už s číslem 40...nemůžu uvěřit tomu, že tohle je můj nejdelší příběh a na začátku jsem si myslela, že nebude 😂.

No nic, jak se vám líbila? Původně tady mělo být něco trochu jinýho, ale pak jsem si řekla, co kdyby se Luka s Mari pohádali? No a vzniklo z toho tohle...jsem zvědavá na vaše názory a teorie, co by se mohlo stát dál. 😊😇❤❤

Má Luka pravdu a Marinette vidí všechno jen růžově, nebo se plete? Toť otázka...ale nebojte, i na ni dostanete jednou odpověď. 

Pokračování bude opět v neděli 💗

Less216❤