Stíny minulosti

XXXII. Není všem dnům konec

Adrien byl po celý další den docela zamlklý. Mluvil jen tehdy, kdy to po něm někdo výslovně chtěl, jinak se držel raději stranou veškeré společenské konverzace.
V noci toho s Kagami moc nenaspali, navíc se mu svěřila s tím, že ho bude muset nejspíše na měsíc opustit kvůli rodinným záležitostem. Chápal to, ale zároveň tady nechtěl zůstat sám, nikdy bez sebe nebyli tak dlouho. 
Nyní bylo odpoledne, něco okolo páté a venku stále hezky. Adrien, Marinette a dokonce i Alya s Ninem spolu opět tancovali v parku, aby se nějak odreagovali.
Všem se dařilo dobře, sice občas někdo spletl kroky, ale ne tolik jako právě blonďák. Musel myslet na svoji přítelkyni a na to, že nejspíš v tuhle chvíli někde brečí.
Vůbec mu to nedělalo dobře a nejraději by trávil čas s ní, aby ji mohl utěšovat. Sice rád tancoval, ovšem dnes jeho nálada klesla na bod mrazu, i přes přítomnost Marinette.

,,Kurva!" Hlasitě vykřikl, když při zkoušce jednoduché choreografie zakopl o svoji nohu a spadl na zem. Upoutal tak pozornost svých přátel, kteří se na něj otočili. Nino vypl hudbu.
,,Kámo, jsi celej?" zeptal se a šel k němu, aby mu pomohl na nohy.
,,Jo, jenom jsem se chvíli nesoustředil a podařilo se mi zakopnout, nic víc." Mávl rukou, Marinette i Alya ho obě se zájmem pozorovaly.
,,Můžeme pokračovat, ne?" nadzvedl obočí a chtěl něco zkusit, brunetka ho však zarazila. 
,,No to teda nemůžeme, dokud nám neřekneš, co je s tebou, Adriene. Vůbec se nesoustředíš a co je nejhorší, všem nám to kazíš!" vyjela po něm, až sebou trhnul. Tmavovláska položila svojí kamarádce ruku na rameno a lehce se na ni zamračila. 
,,Vždyť o nic nejde, Alyo, jenom zkoušíme! Není to přece žádný trénink na nějakou soutěž nebo co." 
,,Mohl by bejt..." svraštila hnědé obočí tentokrát i ona. Adrien i Nino po sobě hodili nechápavé pohledy.
,,Jak to myslíš?" odvážil se nakonec zeptat její přítel. 
,,Víte, nechtěla jsem o tom začínat, ale už mám dost těhlech zkoušek jen tak, pro nic za nic! Sice se možná lepšíme, jenže kdyby se na nás někdo díval a řekl, co děláme špatně, šlo by nám to líp." 
,,Ale o to přece jde," začala Mari a založila si ruce v bok. ,,Děláme to pro sebe, pro zábavu... nebo se pletu?" podívala se na Adriena, který dosud nic neřekl. Zakroutil hlavou. 
,,Nepleteš, Mari. Souhlasím s Alyou, že by bylo fajn, kdyby nám někdo řekl, jak na tom jsme, jenomže to nejde, když jsme tady jen my čtyři." Nevěděl, co to brunetku zase napadlo.
,,Tak se aspoň jednou přihlasme do nějaký soutěže, ne? Však furt říkáte, že o nic nejde, takhle by se to potvrdilo. Co říkáš ty, Nino?" otočila se na chlapce, který celou jejich hádku zatím pozoroval. Původně neměl v úmyslu se do ní přidávat, měl z toho tak akorát špatný pocit. 
,,Já jsem se teda nechtěl do toho plíst, ale podle mě je to pitomost. Všichni máme spoustu vlastní práce a domluvili jsme se, že tanec pro nás bude jen hobby, ne povinnost. Však se podívej, Marinette má modeling a herectví, navíc matku, která se o tomhle nesmí dozvědět. Adrienova Kagami by s tímhle taky určitě nesouhlasila, nebo ještě hůř- chtěla by se k nám přidat a to by si nepřál ani jeden z nás. Pak je tady ta tvoje vysoká, chceš bejt přece novinářka...prostě každej máme něco, co nám v tomhle brání." 
Když Nino dokončil svůj monolog, všichni ho se zájmem pozorovali a dívali se na něj trochu vyjeveně. Nikdo netušil, že je tak dobrý řečník. 
,,Páni..." vydechla překvapeně Marinette a Adrien uznale pokýval hlavou.
,,Díky Nino," usmál se lehce a on mávl rukou.
,,Však jsem zas tolik neudělal." 
,,Jasně, takže jseš na jejich straně," odfrkla si Alya a Nino si povzdechl. 
,,Nejsem na ničí straně, Al, jenom... tohle jsou fakta, nic víc." Přešel k ní a pohladil ji lehce po tváři. Ve svých očích, do kterých se díval přes silné brýle, měla náznak hněvu. 
,,Vážně si myslíš, že by to nemělo cenu a bylo by to riskantní?" zeptala se po chvilce už klidnějším hlasem. Když chlapec přikývl, oddechla si.
,,Tak fajn. Omlouvám se, nechtěla jsem vyvolat hádku," podívala se na Adriena, který postával vedle Marinette v šedém tričku a černých kalhotách.
,,Jenom jsem si říkala, že by možná bylo dobrý se po takový době trénování někam posunout, ale už vidim, že je to prostě zbytečný." 
,,V pohodě, Alyo," usmála se Marinette a objala ji. 
,,My víme, že to myslíš dobře," dodal ještě Adrien a přidal se k nim, vzniklo z toho tak skupinové objetí, které si všichni čtyři vychutnávali. Tmavovlásce se z toho zaleskly slzy v očích, proto několikrát zamrkala. Ještě nikdy nezažila takové přátelství a velké objímání už vůbec ne.
,,Mari? Jsi v pořádku?" podíval se na ni blonďák starostlivě, ona přikývla a usmívala se na něj.
,,Jsem, Adriene."  Když se přestali objímat, všechny pohledy se upřely na něj.
,,A teď to vyklop." Zamračila se Alya znovu, až mu začaly po čele stékat kapičky potu, jak byl nervózní. Potily se mu dokonce i dlaně, až si je musel otřít o kalhoty. Z Alyi šel prostě někdy strach.
,,A co jako?"
,,Proč jseš dneska tak divnej, co asi?" zakoulela očima a Marinette s Ninem se začali smát, když uviděli její výraz. 
,,Jo, tohle...totiž, víte...stala se jedna taková nepříjemná věc-" začal a podrbal se rukou ve vlasech.
,,Kagami předevčírem umřel děda v Japonsku, byli si celkem blízký a ona je z toho celá špatná. V noci skoro furt brečela, takže jsme se moc nevyspali. Sice se snažila, ale nemohla se zastavit, ani jsem ji nenutil. Nakonec mi řekla, že bude muset nejmíň na měsíc odjet pryč a vyřešit spoustu věcí. No a já kvůli práci nemůžu jet s ní." 
,,A tohle tě celou dobu trápí?" ozvala se Mari starostlivě, on přikývl. ,,Pocem," šla k němu, aby mu padla kolem krku. Překvapilo ho to, zároveň však byl rád.
,,Děkuju, Mari. Nevim, co bych bez vás dělal..." usmál se, až se mu z toho chtělo brečet.
,,Hele, o Kagami si tady každej myslíme svoje, ale možná bys měl bejt teď s ní. Ocenila by to," začal Nino a on se na něj podíval.
,,Jo. Sice je to zlá mrcha, měla by chcípnout sama někde v koutě a tady Marča se k tobě hodí líp -" Alya se zasekla, když si všimla vražedného pohledu Adriena. ,,To bylo myšleno ze srandy samozřejmě...heh...no prostě chci říct, že dneska se bez tebe obejdeme, zlato." Mrkla na něj.
,,Vážně?"
,,No jasně. Navíc ty tady toho stejně už moc nevykoumáš." Přikývla brunetka. ,,Ten tvůj jeden pád nám všem stačil."
,,A co ty, Marinette?" trhla sebou, když zaslechla své jméno.
,,Co já?"
,,Jestli jsi s tím v pohodě, když půjdu."
,,Na mě se neohlížej, jo?" smutně se usmála a položila mu ruku na rameno, z kterého jí spadlo ramínko od růžového topu. Potom ho pohladila po paži a jemně chytla za zápěstí.
,,Tvoje holka tě potřebuje a měl bys s ní bejt." Potvrdila Ninova slova.
V duchu si ovšem přála, aby neodcházel a nenechával ji zase samotnou. Konečně se před pár dny usmířili, vše si vyříkali a on ji musí opustit... nesnášela loučení a v jeho případě ji bolelo snad nejvíce.

Topil se v jejím pohledu stejně tak, jako ona v tom jeho. Vteřiny ubíhaly, avšak pro ně jako by se zastavil čas a svět kolem utichl, ztratil se kdesi v temnotě. Stál tam v transu a jediným bodem v okolí byly její pomněnkové oči, u kterých si už dříve uvědomil, jak jsou nádherné.
,,Ehm... nerada ruším, ale Kagami čeká,"  ozvala se Alya kousek od nich a přerušila tak tuhle chvíli. Oba sebou trhli a dívka ho okamžitě pustila.
,,P-promiň," začala Mari opět koktat a udělala od něj okamžitě krok dozadu.
,,Jasně, tak já padám. Mějte se, lidi." Sebral si rychle svůj černý batoh a mířil ven z parku. Tmavovláska se za ním jen zaskočeně dívala, tohle bylo poprvé, co od ní odešel bez toho, aniž by se obejmuli. Povzdechla si.
,,Kočko, to bude dobrý. Jednou pochopí, jak jsi skvělá," řekla Alya, když se postavila vedle ní.
,,Já myslím, že už to ví."
,,Co?" tentokrát se ozval Nino. ,,Jak by to mohl vědět?"
,,Víte, nedávno jsem mu omylem řekla, že ho miluju a pak jsme se spolu týden nebavili, nezvedal mi ani mobil, nic. Nakonec se ukázalo, že byli někde na dovolený. Když jsme se potkali ve městě, promluvili jsme si. Domluvili jsme se, že budeme jen přáteli, ale ještě před tím mým nečekaným vyznáním jsme se několikrát líbali. A začal s tím on...bylo to po tý hádce s Kagami, chudák z toho byl úplně mimo. Dokonce mi řekl, že jsem skvělá a že ho to ke mně táhne. Jenže asi to už vyprchalo, protože teď je pro něj prioritou jeho holka."
Alya a Nino si vyměnili překvapené pohledy a dívka si otočila tu druhou k sobě.
,,Tohle je nesmysl, Marinette a ty to víš. Jestli ti jednou řekl, že jsi skvělá a i přes všechny rizika se s tebou líbal, tak to něco znamená a rozhodně to přes ten tejden nezmizelo. Pamatuješ, jak jsme se o tom tady bavily? Tak takhle to prostě nefunguje."
,,Ale co mám dělat? Vždyť jsi ho viděla, radši uteče!"
,,Chce to jen čas, nic víc. Není všem dnům konec, tvoje šance ještě přijde, Mari, uvidíš. A při ní musíš ukázat, kdo je lepší." Usmívala se na ni a tmavovlásce tyto věty pomalu zůstávaly v hlavě. Úsměv jí oplatila a snažila se zůstat pozitivní.

Tak jsem tu zase s další kapitolkou a tentokrát tam nechybí ani Alya s Ninem. 💗
Z toho, že původně neměli být v tomhle příběhu vůbec, je sem dávám celkem často a mám s nimi ještě jednu část navíc 😂❤. Ale oni k tomu už prostě patří a příběh bez nich by se psal asi těžko, teda aspoň já to zatím ještě nezkoušela 😅❤.

Jinak, co říkáte na to, že Marinette s Adrienem jsou přátelé a Adrien se věnuje spíš Kagami? Změní se to někdy? 😏❤

Pokračování opět v neděli ❤

Less216 💗