Stíny minulosti

XXXVIII. První společné ráno

Ucítila, jak sebou prudce trhnul a jeho dosud klidný dech se změnil na rychlý. Otevřela své pomněnkově modré oči.
,,Co se děje? Jsi v pořádku?" zeptala se ho okamžitě.
V ložnici byla již tma, tudíž výraz jeho tváře neviděla. Proto se natáhla k nočnímu stolku vedle postele, aby mohla rozsvítit lampičku.
Adrien měl hlavu položenou na polštáři a ona se nadzvedla jedním loktem. Přitom si u nahého těla přidržovala peřinu, kterou byli oba z poloviny přikrytí.
,,Promiň, že jsem tě probudil, jen..." odmlčel se, když si obličej projel rukama.
,,Copak?" začala ho hladit ve vlasech, pokoušela se ho uklidnit. ,,Něco se ti zdálo?"
,,Ne, nic. Všechno je v pohodě, neboj," řekl a pohled upřel kamsi na hnědý strop.
,,Netváříš se tak." Stále bylo ticho. Marinette si povzdechla a sklonila se k němu. Dala mu pusu na tvář a skončila u koutku jeho rtů. Překvapeně se na ni podíval.
,,Když mi nepovíš, co se ti zdálo, tak dneska už žádný líbání," zamračila se na něj.
,,Jakože vydíráníčko, jo?" přikývla.
,,Takže?" zaúpěl. Opravdu jí s tím nechtěl přidělávat starosti, oba byli unavení a potřebovali se vyspat.
,,Mari, tohle je jenom můj problém a-" když uviděl její pohled, zasekl se.
,,Jenom tvůj problém? Děláš si legraci, že? Jak mám klidně spát, když kluk, kterýho miluju, se furt budí." Potom si lehla zpátky vedle něj. ,,Chci ti pomoct, Adriene, copak to nechápeš? Vždycky jsme se tomu druhýmu se vším svěřovali, tak proč jseš teď tak nepříjemnej?" k jeho smůle měla pravdu.
Nakonec se s ní přestal dohadovat. Posadil se do sedu a tmavovláska měla opět výhled na jeho vypracovanou hruď. Její tváře se naplnily rudou barvou. Bude trvat, než si na tohle zvykne, ale to, co s ním večer zažila, by si zopakovala kdykoliv.
Ještě v tuto chvíli jí po zádech běhal mráz z toho, jak dokázal být jemný a vášnivý zároveň. Ani se nedivila Kagami, že se ho nechce tak snadno vzdát, prostě Adrien byl prostě úžasný. Rychle zatřásla hlavou, aby se probrala. Nechápala, proč myslí zrovna na tohle.
Najednou ji z myšlenek vytrhl mladíkův hlas.
,,Víš, od tý doby, co shořel ten les, mám noční můry. Už dva dny nemůžu v klidu spát, nejde to. Doufal jsem, že to přejde, jenže nic se neděje. Pořád před sebou vidim, jak jsem tě nedokázal zachránit, jak na tebe spadne kus stromu a kdo ví co ještě. Někdy mám ten sen klidně i víckrát do noci...třeba se mi zdá něco jinýho, ale furt se to točí kolem toho podělanýho požáru." Zaklel a složil si hlavu do dlaní. Marinette překvapeně zamrkala.
,,Adriene..." vydechla a chvilku ho sledovala. Opravdu vypadal docela unaveně. ,,Proč jsi mi to neřekl už dřív, když jsme si volali?" zeptala se nechápavě.
,,Nepřišlo mi to jako důležitý, navíc jsi měla svých starostí dost. A vážně by mě nenapadlo, že se mezi náma dvěma stane tohle."
,,Já si myslím, že tě to napadlo stejně jako mě, ale doufal jsi, že když budeš se mnou, tak se ti to zdát nebude," pochopila správně a on přikývl.
,,Vlastně máš pravdu. Jako vždycky. Vážně nevim, co bych měl dělat." Byl opravdu zoufalý.
Dívka se na to nemohla dívat, opět se posadila a pevně ho obejmula rukama, tvář si položila na jeho rameno.
,,Neboj, všechno bude zase dobrý," zašeptala. Po chvíli ji taky obejmul a takhle tam spolu ještě seděli.
,,Myslíš?" usmála se. Většinou on utěšoval ji.
,,Nemyslím. Já to vím," řekla, podívala se mu do jeho krásných smaragdových očí a spojila jejich rty.

Dalšího dne se Marinette probudila jako první na Adrienově hrudi. Po zbytek noci spal klidně, za což byla ráda. Usmála se pro sebe a sklonila se k němu, aby mu mohla vtisknout malou pusu na čelo. Ulevilo se jí, když se neprobudil a dál spokojeně oddechoval.
Ona se potom zvedla z postele a oblékla do svých bílých šatů, které se válely na druhé straně místnosti. Rozpuštěné vlasy si jen pročísla rukou, protože nikde neviděla hřeben. Napadlo ji, že Adrien zřejmě žádný nepoužívá, a tak to dál neřešila.
Co nejtiššeji se vydala do koupelny, kde si opláchla studenou vodou obličej. Pak zvedla hlavu a podívala se na sebe do zrcadla. Všimla si kromě menších kruhů pod očima také šťastného úsměvu, kterému se nedokázala ubránit, vlastně ani nechtěla.
Bylo by krásné, kdyby se takhle probouzela vedle Adriena každé ráno, ale věděla, že to ještě nebude možné. Věřila však, že se blonďák s Kagami rozejde a jim dvěma již nebude nic stát v cestě ke štěstí.
Po chvíli postávání před zrcadlem se vydala do kuchyně. Měla už docela hlad, a tak se podívala do lednice, zda tam nenajde něco, z čeho by mohla udělat snídani. Sice vaření moc nerozumněla, ale z televize měla nakoukaných pár receptů.
Jakmile uviděla v lednici vajíčka, v očích se jí výtězně zablesklo. Okamžitě je popadla do rukou a přešla k lince, kam je položila. Sklonila se ke skříňce a začala hledat pánev.
,,Tak tenhle výhled bych si nechal líbit," ozvalo se ode dveří, až sebou Marinette cukla. Jak se lekla, upustila přitom na zem několik plastových misek, které zrovna držela.
,,No to věřím," zasmála se.
,,Ukaž, pomůžu ti," přihnal se k ní a pomohl jí misky sebrat a uklidit zpátky.
,,Díky."
,,Jestli hledáš pánev, tak je tady, ale nic dělat nemusíš. Můžeme si něco objednat nebo zajít na snídani někam ven," pokrčil rameny, když ve druhé skříňce našel věc, kterou dívka potřebovala. S úsměvem si ji od něj převzala.
,,Já vím, ale ještě nikdy jsem nic nevařila. Nemáš tušení, jak mě láká si to vyzkoušet."
,,To jsi nikdy nic nevařila?" zamrkal překvapeně.
,,Ne," zakroutila hlavou. ,,To víš, musela jsem všude chodit s matkou a na podobný věci nebyl čas..." povzdechla si a začala do hrnku rozbíjet vajíčka.
,,Jasně no. Kdybys potřebovala pomoc, tak řekni," mrkl na ni a obejmul ji rukama ze zadu kolem pasu. Přitom ji zasypával polibky na krku.
,,Neříkej, že se v tom vyznáš," usmála se a divila se, že může normálně mluvit. Jeho rty ji totiž nikdy nenechávaly klidnou a jinak tomu nebylo ani nyní.
,,Nejsem úplnej šéfkuchař, ale uvařit vajíčka ještě zvládnu," zašeptal jí do ucha.
,,Jsem netušila, že jsi tak šikovnej."
,,No jo, talent od přírody."
,,To teda," začala se smát a přitom dál dělala snídani. ,,A jak ses potom vyspal? Nezdálo se ti už nic?" zeptala se, když si vzpomněla na to, jak se v noci probudil.
,,Ne ne. Vedle tebe se mi spalo jako v bavlnce," usmál se a dál ji líbal na krku, tentokrát od spoda nahoru. Nevynechal ani její tvář.
,,Takže ti pomohlo promluvit si o tom, svěřit se."
,,Asi jo. Jak říkám, bez tebe bych byl ztracenej."

,,Na to, že jsi vařila poprvý v životě, se ti to povedlo dokonale, princezno," poznamenal Adrien a dál přitom hltal snídani, kterou společně připravili.
,,Díky, ale kdybys mi nepomohl, tak bych to nejspíš připálila," uchechtla se.
,,Neměla jsi k tomu daleko, pravda," souhlasil a ona se zamračila.
,,Hej!"
,,Co? Sama jsi to řekla," pokrčil rameny a ona ho jemně plácla po rameni. Seděli u stolu v kuchyni vedle sebe. Pobaveně zakroutil hlavou.
,,Víš, že by mě bavilo takhle s tebou snídat každý ráno?" usmál se na ni po chvíli.
,,Mě taky. Rozhodně bych měla hned důvod k úsměvu."
,,Musíme to nějak udělat. Prostě...s Kagami se rozejdu a hotovo. Sice mi říkala, že bych mohl o všechno přijít, ale pořád mám Alyu, Nina a tebe. Chvíli budu když tak u nich a potom si najdeme něco společně." Malinko se zarazila. Netušila, že přemýšlí takhle do budoucna, ovšem nemohla lhát. Ten nápad se jí líbil a brala by ho hned všema deseti.
,,Jsem ráda, že o nás takhle přemýšlíš."
,,Jestli s tebou chci žít, tak o nás musim přemýšlet, ne?" položil vidličku, aby se mohl dotknout její ruky položené na stole. Usmívala se a on taky.
,,Máš pravdu. Ale bude to těžký, pokud se budu chtít odstěhovat. Všude se o tom bude psát a paparazzi nám nedají pokoj." Smutně si povzdechla.
,,Můžeme to udělat nějak tajně," navrhl Adrien a znovu se pustil do jídla. Už mu toho moc nezbývalo, zato Marinette měla talíř z poloviny plný.
,,S mojí matkou to tajně nepůjde."
,,Nějak to vymyslíme, uvidíš," chlácholil ji a potom nechal jejich rty, aby se spojily v jedno.
,,Doufám."

Eeeeh...ano, já vím, že tahle kapitola měla vyjít už včera, jenže bylo hodně učení a o dnešku ani nemluvím. K příběhu jsem se dostala až teď a vlastně můžete poděkovat Hela003, která mě trošku popostrčila 😂😂❤

Jinak dnešní část asi nic moc, ale být váma, tak si toho klidu užívám, protože se to může kdykoliv změnit 😈😇😂❤❤

Musím končit, tak se mějte a pokračování v neděli (pokud teda zítra díky roušce v tý škole neumřu xd) ❤

Less216 💗