Stíny minulosti

Epilog

Stála u okna ve svém velkém pokoji a pozorovala, jak na Paříž dopadají sluneční paprsky. V mysli stále měla věci, které se nedávno odehrály, a nedokázaly zmizet. Musela si je pořád připomínat, protože to byly události, které se jen tak někomu nestávají. A pravda, ona také nebyla jen tak někdo.

Před pár dny

,,Adriene, chtěla bych ti moc poděkovat," přistoupila Sabine k blonďákovi poté, co se dostali ven z policejní stanice.
Tam před několika hodinami odvezli Luku, který měl nový záznam ve svém trestním rejstříku, a bude si odpykávat trest ve vězení.
Údajně zničil prodejem drog život více jak pěti lidem a ještě k tomu se pokusil znásilnit Marinette. To, včetně Adrienovy výpovědi, přispělo k jeho vyššímu pobytu za mřížemi. Samozřejmě musí ještě proběhnout soud, ale to je také pouze otázka času.
Mladík překvapeně zamrkal a zmateně sledoval výraz ve tváři Sabine.
,,Poděkovat? Za co?"
,,Za to, že ses objevil na tom mostě včas a zachránil mojí holčičku. Ani si neumím představit, co by se stalo, kdyby se mu podařilo udělat to, co plánoval. A nejhorší je, že za celou tuhle situaci můžu já."
Tmavovláska s Adrienem po sobě hodili zmatené pohledy. Ani jeden z nich nechápal, co se to se slavnou, a dosud arogantní, modelkou děje.
,,Nemohla jsi vědět, co se stane." Prolomila ticho dívka a upoutala tak její pozornost.
,,Ale mohla jsem tomu zabránit. Když se na to podívám zpětně, je vážně úplná pitomost nastěhovat si domů neznámého kluka a chtít ho dát dohromady se svou dcerou. Opravdu jak z nějakého patnáctého století," uchechtla se.
,,No, minulost už nezměníte," pokrčil rameny Adrien.
,,To je pravda. Ovšem... můžu změnit budoucnost," usmála se mile. Obrátila pohled na Mari stojící naproti ní. Jemně ji chytila za ruce a propletla s ní své prsty. Dívka cítila z jejích rukou příjemné teplo a oči, kterými se na ni dívala... ten pohled byl tak jiný.
,,Marinette, už vím, že to, jak jsem se k tobě od smrti táty chovala, byla chyba. Nedovolovala jsem ti pomalu nic a kvůli mně jsi mívala i deprese. Opravdu se za to hrozně stydím a budu si to vyčítat do konce života. Tohle nejde jednoduše odpustit a ani po tobě odpuštění nežádám. Chci, abys věděla, že si uvědomuju, co jsem ti provedla a že nyní už budu tou matkou, jakou sis vždycky přála mít...tedy, alespoň se o to pokusím. A slibuju, že ti už nikdy nebudu dohazovat kluky."
Marinette pozorovala Sabine a nemohla zastavit slzy, co ji štípaly v očích. Dovolila jim stéct na povrch a dokonce se i lehce zasmála poslední větě, kterou obsahoval matčin monolog.
I Adrien se na obě zubil. Byl rád, že po tom všem nakonec získala Mari to, po čem snila takovou dobu.
,,Mami..." zamumlala dojetím a přitáhla si ji k sobě do objetí. Sabine se usmála a vychutnávala si tuto nezapomenutelnou chvíli. ,,Jsem ráda, že ses změnila, opravdu," zašeptala.
,,Já vím, holčičko, já vím."
Když se od sebe odtáhly, dívce na tváři stále pohrával úsměv. Potom se obě otočily na Adriena.
,,Adriene... tobě se taky omlouvám. Za to, že jsem o tobě měla předsudky a neviděla, jaký doopravdy jsi. Myslela jsem, že Luka je lepší než ty, ale už vím, jak šíleně jsem se spletla. Jestli chceš s Marinette žít, nebudu vám v tom vztahu bránit."
Adrien znovu zaskočeně zamrkal, další šok. A zároveň ho opět přepadl smutek za to, co bude muset udělat.
,,Měli jsme v plánu spolu s Mari žít, to ano, jenže..."
,,Jenže co?"
,,Moje bývalá... současná přítelkyně je těhotná a budeme se stěhovat do Japonska, kde zdědila vilu. Marinette sice miluju, ale teď je v tom to dítě a prostě nemůžu... nemůžu ji opustit. Nebylo by to správný," řekl se slzami v očích a potom se podíval na tmavovlásku. Ta se smutně usmívala a Sabine na něj zaskočeně hleděla. Tohle nečekala.
,,Je to sice smutné a budete mi to muset víc vysvětlit, ale máš pravdu. Věc, kterou se chystáš udělat, je těžká, zároveň však správná. Dítě by mělo vyrůstat s oběma rodiči, pokud je to možné."
,,Já vim... jenže slíbil jsem, že se s ní rozejdu a snažím se své sliby plnit."
,,Občas jsou i sliby, které split nejdou, Adriene, a tohle je jeden z nich. Nevyčítej si to, na to je už stejně pozdě a jak jsi říkal, minulost nezměníš."
,,Teda, kde se tohle v tobě bere," zamumlala Marinette a nechápavě poslouchala Sabine, kterou jako by někdo vyměnil. Začínala si dokonce myslet, že ji unesli mimozemšťané a přeprogramovali jí mozek.
,,Sama nevím," zasmála se.