Stíny minulosti

III. Strach a obavy

,,Tak co? Našli jste ji?" Zeptala se Sabine s nadějí v očích, když se ve dveřích její vily objevil řidič a člen policejního sboru.
,,Bohužel ne. Prohledali jsme nejbližší zákoutí okolo hotelu Grand Paris, každou zastrčenou uličku a každý roh domu, ale nikde jsme vaši dceru neviděli." Prohlásil policista s pohledem upřeným na ni. 
,,To snad není možný tohleto. Člověk vám dá instrukce, popíše vám všechno přesně do detailu, dá vám dokonce i nějaké peníze a vy za to nejste ani schopni vypátrat toho jediného člověka na celé planetě, na kterém mu záleží! Co jste to za policajta proboha?" Podívala se se zuřícími plameny v očích a nikdo z lidí, co tam byli, se neodvážili nahlas nic říct. ,,Tak řekne mi už někdo konečně něco, nebo jste všichni úplně nemožný?!" Zvýšila hlas.
,,Podívejte," ujal se slova policista. ,,My děláme vše, co je v našich silách, ale zatím se nám opravdu nepodařilo Marinette najít. Je mi to líto, samozřejmě se budeme snažit dál, už máme dokonce i svědka, který ji viděl. Může nám tak pomoct s pátráním, více vám prozatím slíbit nemůžu."
,,To je fakt skvělý." 
,,Sabine, nerozčiluj se tak, Marinette bude určitě v pořádku," řekl starosta Paříže André Bourgoise, její dobrý přítel a otec Chloé. Dal jí ruku na rameno a snažil se ji uklidnit. 
,,A tohle víš zase jak, André? Neznáš ji tak dobře jako já, nevíš, co se jí honilo hlavou v tu chvíli, kdy utekla z hotelu. Nevíme, kde teď je a dokonce ani, jestli je v pořádku. Co když se jí něco stalo? Co když je teď někde venku tam ve tmě, sama a úplně vystrašená k smrti?!" Panikařila vesele dál. 
,,Hele, pokud vím, Mari je sedmnáct, za pár měsíců jí bude osmnáct, je to skoro dospělá holka. Podle mě je v bezpečí, jenom potřebuje být někdy sama. Zbytečně se tady nervuješ, ona se objeví." Na pohled si byl tak jistý, že by to uklidnilo každého, ale v hloubi duše se starosta o dceru své známé také bál. Jen to nedával tolik najevo. Mlčela a v hlavě se jí honilo spousta myšlenek. 
,,Paní Cheng, potřebuji vědět, jestli máme nějak rozšířit pátrání, ale chci vás upozornit, že už teď prohledáváme polovinu města."
,,Polovinu?! Vy ho máte prohledávat celý, do háje! Pak se divíte, že takhle vyvádím! Co když Marinette někdo unesl a je teď někde v podzemí na druhém konci Paříže?!" Ozvalo se povzdechnutí.
,,Dobrá, takže pátrání rozšíříme, pokud už nemáte žádné přání, potřeboval bych odejít a všechno zařídit."  Sabine kývla hlavou na souhlas, ale nejraději by teď něco rozbila. Měla strach o svou dceru, bála se o ni. Věděla, že si s sebou dívka nevzala mobil, takže bylo zbytečné jí volat nebo hledat pomocí GPS. 
,,Jsi v pořádku? Nemám ti nechat udělat čaj na uklidnění?" Zeptal se starosta, který měl nyní strach nejenom o Marinette, ale i o ni.
,,Ne, jsem úplně v pořádku," řekla ironicky a André si povzdechl. ,,Ale ten čaj bych si dala," usmála se a on přikývl. Objal ji kolem ramen a společně se vydali nahoru po velkých schodech.

,,Kurva!!" z vedlejší místnosti zaslechla nějakou ránu a křik. To ji probudilo z dosud tvrdého spánku a trhla sebou. 
Otevřela svá pomněnková kukadla. Na malý moment se vyděsila, že není u sebe doma, ale potom si vzpomněla, co se předchozího dne stalo. Rychle se vyhrabala z postele, její vlasy byly rozcuchané, ale to pořádně nevnímala. Vystrčila hlavu ze dveří a rozhlížela se po obývacím pokoji. 
,,Co se stalo?" zeptala se, když uviděla Adriena, jak sbírá střepy ze země u skříňky stojící u věšáku. Na sobě měl už tmavé kalhoty a šedou mikinu přes hlavu, i tak mu to nehorázně slušelo. 
,,Ale, nějak jsem zakopl tady o koberec a omylem strčil do vázy," povzdechl si a klečel na zemi jako hromádka neštěstí. ,,Promiň, jestli jsem tě probudil," podíval se na tmavovlásku, která k němu přešla. 
,,V pohodě, stejně bys mě asi za chvíli vzbudil, ne?" 
,,Jo, asi jo, budeme muset jet k vám..." řekl Adrien, ale jí se zdál nějaký skleslý. 
,,Ta váza pro tebe znamenala hodně, že?" optala se opatrně, chlapec přikývl. 
,,Byla to poslední věc, která mi zůstala po mámě." 
,,Ach promiň, to jsem nevěděla, nechtěla jsem..." nějak neměla ponětí, jak dokončit větu. 
,,V pohodě, už je to dávno, co mamka zemřela.'' Marinette přemýšlela, co by na to mohla říct, aby Adriena ještě více nerozhodila. Jeho život ji zajímal, ale měla tušení, že stejně jako její, není úplně sluníčkový. Nakonec mu jen položila ruku na rameno, to stačilo.