Stíny minulosti

XXIX. Více než přátelství

Uběhlo pár dní od jisté události. Adrien se Marinette ani jednou neozval a ona z toho byla celá špatná. Jejich přátelství zřejmě pokazila více, než si vůbec myslela. Neměla sice deprese, ale jestli to takhle půjde dál, neuteče jim.
Ležela na posteli, poslouchala hudbu a snažila se nemyslet. Bohužel se jí to nedařilo a nevěděla, co by v tuto chvíli měla udělat, co by bylo správné. Už ani nebrečela, nemohla.
Najednou někdo zaklepal na dveře, ale jelikož se nacházela v jiném světě a do uší jí vyhrávala hudba, neslyšela nic.

,,Marinette? Můžu dál?" zeptal se Luka, když pootevřel a strčil dovnitř hlavu. Pohled na dívku schoulenou v klubíčku jej překvapil. Povzdechl si a pomalu přešel k ní, ona si mezitím sundala sluchátka z uší.
,,Co potřebuješ, Luko?" nejprve nechtěla, ale nakonec se posadila a naznačila mu, aby udělal to samé vedle ní.
,,Jen jsem tě už dlouho neviděl a nikde jsme spolu nebyli venku. Navíc i Sabine se po tobě ptala, vůbec nevycházíš z pokoje a jídlo si necháváš nosit sem. Máme o tebe strach." Zastrčil jí pramen rozpuštěných vlasů za ucho a pak ji jemně pohladil po rameni.
,,Co se děje? Jsi taková přešlá..." starostlivě si ji prohlížel a zaskočilo ho, když mu padla kolem krku. Usmál se pro sebe a položil si ruce na její záda.
,,Hlavně jsem úplně pitomá," zabořila si obličej do jeho ramene. Nadzvedl obočí a začal ji hladit po zádech.
,,Ne, nejsi, Mari. Jsi ta nejchytřejší, nejkrásnější a nejlepší holka, kterou znám." Překvapeně se na něj podívala, jejich pohledy se setkaly.
,,To si opravdu myslíš? Protože já si tak teď vůbec nepřipadám. Všechno jsem pokazila."
,,Ale co všechno? Mluvíš v hádankách, vůbec ti nerozumím..." pohladil ji po tváři a ona si povzdechla. ,,Co tě trápí? Mně se můžeš svěřit, třeba ti pomůžu."
,,A co když ne?"
,,Tak schválně. Můžeš začít, poslouchám." Pohodlně se posadil na kraj postele a hlavu měl otočenou na stranu, kde Marinette přemýšlela.
,,A nemáš náhodou svých starostí dost? Nemusíš se třeba učit nebo tak?" zvedla k němu pohled, lehce se usmál.
,,No pár zkoušek mě čeká, ale není to nic náročnýho. Kdybych neměl čas, tak sem přece nechodím." Povzdechla si.
,,Vážně to chceš slyšet? Jsou to jenom moje problémy..."
,,Kolikrát ti to mám ještě opakovat, co? Jsem tvůj kamarád a jsem tady pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat." Jemně ji chytil za ruku, kterou měla položenou na svém klíně. Nakonec se rozhodla, že mu všechno poví.

Minuty ubíhaly a Marinette vyprávěla Lukovi veškeré detaily vztahu s Adrienem od setkání po její neplánované vyznání. Vynechala podrobnosti o jeho minulosti, jen řekla, že to neměl vůbec lehké a obdivuje ho, jak se dokázal se svým životem za pomoci Kagami poprat.
Tmavovlasý mladík vedle ní ji celou dobu beze slov poslouchal, tím jí Adriena taky hodně připomínal.
Když domluvila, jako by jí ze srdce spadl balvan. Normálně by se s tím svěřila třeba Chloé, ale na tu neměla vůbec náladu. Navíc si vzpomněla, že je zase na nějakém výletu se školou, tentokrát někde v zahraničí a užívá si. Věděla jen o tom jejich prvním polibku.
,,Pak jsem omylem řekla, že ho miluju. Neměla jsem to v plánu, vypadlo to ze mě tak...tak rychle a samo. Uvědomila jsem si, že to byla chyba, a tak jsem mu vrátila to oblečení a utekla. On mě sice nejdřív chytil, ale nemělo to smysl. Od té doby se mi neozval, asi to s Kagami urovnal, což je vlastně dobře. Aspoň se nebude tak trápit...byl z toho opravdu špatnej."
,,Asi tak jako ty z něj." Doplnil ji Luka a ona smutně přikývla.
,,Nevím, co bych měla udělat, víš? Nechci ho otravovat, ale zároveň mi strašně chybí. Nechci se mu ani omlouvat za svoje city, to ne. Jenom mu třeba říct, že by mi nevadilo, kdybychom se dál kamarádili."
,,No jestli ti nebude vadit, že je mu dobře s jinou a s tebou se jen kamarádí, proč ne." Pokrčil Luka rameny.
,,Tak víc, než přátelství, si dovolit nemůžeme, i kdybychom to chtěli oba. Už jenom kvůli Kagami."
,,Ale neříkala jsi, že ho ta Kagami vydírá?" zeptal se Luka zamyšleně a pozoroval ji.
,,Ano, jenže taky jsem říkala, že on to nechce vidět a já se s ním nechci pohádat. Už proto se o tom nebudu zmiňovat..." dívala se na něj, on přikývl.
,,Asi tě chápu, Mari. Máš to těžký, ale kdybyste se sešli a ty mu vysvětlila, že jsi to tak nemyslela a že ti chybí, třeba byste se spolu mohli zase bavit. Podle všeho mu na tobě taky záleží."
,,Tak to já vím. Ale bojím se, co když nebude chtít, nebo zase plácnu nějakou blbost?"
,,Jestli chceš, můžu za ním jít s tebou jako podpora," nabídl se, Marinette překvapeně zamrkala. Takovou nabídku rozhodně nečekala, ale vykouzlila jí malý úsměv na tváři.
,,Jsi milý, Luko, jenže tohle musím zvládnout sama, když jsem to sama i pokazila."
,,Chápu. A zavoláš mu teda?" vyzvídal ještě a ona pokrčila rameny.
,,Mám?"
,,No jestli chceš váš vztah urovnat, měla bys. Ovšem jestli ne, nikam nevolej..." podrbal se ve vlasech.
,,Tak dobře, zavolám mu. Budeš tady se mnou?" poprosila ho a on se kousnul do rtu. Moc se mu nechtělo, i když věděl, že to pro jeho kamarádku znamená hodně.
,,Tak jo, budu tady." Kývl hlavou a ona se usmála.
Pak se natáhla pro mobil, který se válel na posteli. Po dlouhé době si zapla internet, ten si předtím vypla, aby ji nikdo nerušil. Hned na ni vyskočilo milion upozornění hlavně z instagramu, ale to neřešila, její prioritou bylo něco jiného.
Mrzelo ji, že mezi těmi upozorněními nenašla zprávu nebo hovor od kluka, kterého milovala, ale to se rozhodla teď napravit s pomocí Luky.

Ještě se na něj podívala, svým úsměvem jí dodal odvahu a chytil ji za ruku. Propletla si s ním prsty a vytočila Adrienovo číslo.
Nějakou dobu se ozývalo jen zvonění, tak to vzdala. Povzdechla si.
,,Nebere to...asi se mnou nechce mluvit."
,,Tak to zkus znovu, třeba ti to vezme, nebo mu napiš krátkou zprávu třeba," navrhl Luka a ona se kousla do rtu.
,,Myslíš, že to má cenu?"
,,Určitě," přikývl a ona si chvíli pohrávala s mobilem. Nakonec mu ještě jednou zavolala a když to nevzal ani teď, napsala SMS, jak jí Luka radil.
,,Dává to smysl? Poslouchej:
Ahoj, Adriene. Promiň, že tě furt otravuju, ale potřebovala bych s tebou nutně mluvit o té naší poslední schůzce, ráda bych ti všechno vysvětlila. Zavolej, až budeš moct a někde se sejdeme. Vím, že je to teprve pár dní, co jsme se viděli naposledy, jenže mi strašně chybíš.
Marinette."
,,Jo, je to v pohodě, prostě mu to pošli." Souhlasil Luka.
,,Co když mi neodepíše? Nebo ještě hůř, nebude se mnou už chtít nic mít..."
,,Mari, zbytečně plašíš," položil jí ruku na rameno a jemně ji po něm pohladil. ,,Odešli to a uvidíš."
,,Tak jo..." vydechla nakonec a zprávu poslala. Sice se jí prst klepal tak jako ještě nikdy a bála se, aby ten mobil neupustila, ale i přesto svůj úkol úspěšně zvládla.
,,Vidíš, je to. Ani to nebolelo, že?" Usmál se Luka a dívka přikývla.
,,Děkuju, že jsi tu byl se mnou." Opět chlapce obejmula kolem krku a on si ji k sobě lehce přivinul stejně jako na začátku. Nasál její vůni a vychutnával si tuhle chvíli už jenom proto, že nevěděl, kdy ho zase obejme.
,,Pro tebe všechno, Marinette."

Dneska je to taková kapitolka trochu o ničem, ale...proč myslíte, že se Adrien Mari neozývá? Opravdu se s ní už nechce vidět, nebo je v tom něco víc? Budou spolu někdy opět Marinette s Adrienem mluvit? A co Luka? Bude pořád pro Mari "jen kamarád" nebo se něco zvrtne?😇💙

Ano, zase přibyly další otázky, na které nemáme odpovědi, ovšem tak to už bývá. Musíme jen doufat, že všechno dobře dopadne 😁❤.

Jo a ještě vám chci moc poděkovat za 304 komentů a 286 votes, jsou to neuvěřitelný čísla a vy hrozný lásky ❤.
Další díl jako vždy ve středu 😍.

PS.: Překvapili jste mě s těmi komenty u minulé části, fakt jsem tolik nenávistných reakcí nečekala 😂😂 no, aspoň vim, na čem jsem 😂❤