Stíny minulosti

XLI. Pro tebe

Marinette s Adrienem využívali toho, že měli ještě týden pro sebe. Trávili spolu veškerý svůj volný čas. Občas dívka nafotila nějaké fotky s Lukou, aby se neřeklo, přestože na něj pořád měla vztek.
Chápala, že Adriena nezná, ale přece mu mohl věřit, když to dělá i ona. Kdyby o všem pořád takhle pochybovala, hrozilo by, že se z toho tak akorát zblázní. 
Dnes byl pátek a spolu s ním přišlo i velké dusno, které vystřídalo horké počasí. Sukni jste si sice mohli vzít, avšak ve vzduchu stále visela předzvěst bouřek.
Tmavovláska se opírala o zeď jejich vily a s obavami ve svých pomněnkových očích pozorovala zataženou oblohu, kde sem tam proletěl nějaký holub. Těch v Paříži žilo nespočet. Stejně tak slyšela i z dálky zvuk motorů aut a houkání sanitky. 
Na její tváři se objevil letmý úsměv, když si vzpomněla, co s Adrienem v posledních týdnech zažili.
Když jeho přítelkyně odjela, myslela si, že spolu budou trávit více času, ale že by se z nich téměř hned stal pár? Navíc chtěl svůj vztah s ní ukončit, až se vrátí, což znamenalo pro Marinette další naději pro šťastnou budoucnost.
Napadlo ji, že by to mohla ukončit i s Lukou, aby s blonďatým chlapcem mohli chodit oficiálně, ale nevěděla, jak by reagoval on a hlavně její matka. Prozatím si nechala tuhle možnost pouze pro sebe.

Požár v lese, kde byli vystaveni nebezpečí a velkému ohrožení života. Adrienovo vyznání lásky hned potom. Ztráta motorky, spousta legrace a také neuvěřitelně krásných vášnivých nocí, kterých bylo více. Kdykoliv se viděli a ona u něj mohla přespat, nechali vyplynout veškeré jejich city na povrch.
V tu chvíli neexistovalo nic jiného, než jen oni dva v malém domku uprostřed Paříže, hlavního města Francie. Tajní milenci doslova jako z románu.
Když ho skoro před půl rokem potkala v té špinavé a mokré uličce, určitě by ji nenapadlo, že se s ním bude cítit tak krásně...
,,Promiň za to zpoždění, princezno, ale měl jsem ještě něco na řešení v práci," ozvalo se u ní, až sebou trhla. Nechápala, proč se vždycky zamyslí tak moc, že nevnímá okolí, avšak momentálně jí to bylo fuk. 
,,Adriene!" zasmála se a přivinula ho k sobě, aby se mohli po pár dnech, kdy se viděli naposled, obejmout.
Nasála mladíkovu vůni a nemohla se zbavit šťastného úsměvu. V jeho přítomnosti vždy jen zářila a když zrovna ne, dokázal ji utišit a dokonce i rozesmát. Nebýt jeho, její život by už neměl smysl, to věděla jistě. 
,,Rád tě zase vidím," pohladil ji po tváři a dal malou pusu na špičku  nosu.
Rychle se ohlédla kolem sebe a když nikoho neviděla, přitáhla si jeho rty do horkého polibku. On jí polibky bez váhání opětoval a přitom hladil v jejích rozpuštěných vlasech.
Neviděli se snad jen nějakých čtyřicet osm hodin, ale chyběla mu tak moc, že to nedokázal ani slovy popsat. 
,,Mám pocit, že jsem na tobě závislej. Celý dny nemyslím na nic jinýho než na tvůj úsměv a tvoje dokonalý tělo," poznamenal a tím Marinette zavedl do rozpaků. Opět byla rudá jako rajče, ale brala to jako pochvalu. 
,,T-tak to jsme na t-tom stejně," vykoktala i přesto, že se snažila mluvit normálně. Donutila ho tím se lehce zasmát. 
,,Nemusíš přece koktat."
,,To jinak nejde," pokrčila rameny a prohrábla mu rukou vlasy, které měl už stejně rozcuchané. ,,Zvlášť, když říkáš takovýhle věci." 
,,No jo, ale jsou pravdivý."
,,N-no, dobrý. Svoje sis řekl, takže teď přejděme k věci," usmála se a on nadzvedl své světlé obočí.
Začal jí zajíždět rukou pod modré tričko. Jeho horký dech ji přitom šimral na tváři a rty byly nebezpečně blízko těm jejím. 
,,Myslíš jako-" sebrala veškerou sílu k tomu, aby se od něj mohla odtáhnout. Šlo to těžko, ovšem přece tady nejsou kvůli tomuhle. 
,,Tamto až večer, Adriene," mrkla na něj a přešla za roh vily. Blonďák se jen uchechtl a založil ruce v bok.
,,Zavři oči!" ozvalo se najednou a on se zarazil. 
,,Proč? Vyskočí na mě nějaká příšera? Nebo tvoje matka? Jestli jo, tak proč jsi mě sem sakra volala, myslel jsem, že je v lázních!!!" panikařil a dívka se za rohem rozesmála.
Její smích ho opět zahřál u srdce, avšak stejně byl nervózní z toho, co přijde.
,,Achjo, já se z tebe fakt jednou zblázním. Ne, ani jedno ani druhý. Prostě se nekoukej a nepodváděj, jasný?!" vykoukla na něj zamračeně a on nakonec přikývl. 
,,Fajn, ale děsíš mě, Mari. Nevim, jestli se mám bát nebo se těšit," zamumlal spíše pro sebe. I tak to znělo dost nahlas, aby ho slyšela. 
,,No to je na tobě, každopádně už můžeš," řekla, když u něj stála blíž. Trvalo sice nějakou dobu, než sem došla, ovšem stálo to za to. 

Jakmile Adrien otevřel oči, vytřeštil je tak moc, až se bála, aby mu nevypadly z důlků, zorničky se mu rozšířily. Chvilku stál na místě bez jediného slova a pak několikrát zamrkal.
Hned poté kmital pohledem mezi Marinette a černou motorkou, která stála vedle ní. Byla podobná té jeho, kterou měl předtím a dokonce na řidítkách visely dvě helmy. 
,,Překvapení!!" roztáhla tmavovláska ruce a přitom se hodně krásně usmála...málem mu z toho úsměvu puklo srdce, stejně jako z jejího smíchu. 
,,T-to...t-to je...m-motorka??!"
,,A pak kdo koktá," uchechtla se pro sebe a ona přikývla. ,,Přesně tak." 
,,Je strašně nádherná, ale... Mari, od kdy ty jezdíš na motorce?" podíval se na ni a ona se zarazila.
Vážně se zeptal na tohle? Někdy o jeho inteligenci opravdu pochybovala, zvláště v takovýchto okamžicích. 
,,Adriene...ta motorka není pro mě." Opatrně k němu přistoupila a jemně ho chytla za ruku. Zmateně se na ni podíval. 
,,Ne? A pro koho teda?"
,,Přece pro tebe," řekla sladce a poslední dvě slova schválně zdůraznila. Adrien se na ni znovu koukal jako kdyby jí na zádech vyrostl pár křídel. 
,,C-cože?" 
,,No. Bylo mi strašně líto, že ti ta původní shořela při tom požáru, proto jsem se rozhodla, že koupím novou a udělám ti taky někdy radost. Sice mi trvalo spoustu času, než jsem ji sehnala, ale myslím, že stojí za to, ne? Je skoro stejná jako tamta, takže nikdo nepozná rozdíl. Kromě tebe," stále se usmívala a sledovala jeho smaragdy.
Přišlo jí, že v nich vidí slzy a opravdu. Musel zamrkat, aby nevytekly na povrch. 
,,M-Marinette..." stále byl v šoku a snažil se celou situaci zpracovat. Skutečně mu koupila věc, po které tak moc toužil a bez které si připadal ztracený?
,,Je opravdu boží, jenom... přece si ji nemůžu od tebe jen tak vzít. Co tě to napadlo pořizovat mi takovou drahou věc, ty blázínku?" smutně se usmál a pohladil ji ve vlasech. 
,,Jak jsem řekla, chtěla jsem ti udělat radost. A musíš si ji vzít, je to dárek. Za to, co pro mě děláš a jak jsem díky tobě šťastná. Opovaž se ještě jednou vyslovit, že si ji nevezmeš," zamračila se a vypadala přitom hrozivě podobně jako Alya, až ní skoro dostal strach. Věděl, že nemá cenu se s ní hádat. 
,,Děkuju, Mari. Taky tě moc miluju," zašeptal dojatě a pevně ji obejmul.
Cítila, jak se celý třese, a proto ho hladila po zádech, aby ho uklidnila. 
,,Vždyť já vím. Tak ji vyzkoušíme, ne?" usmála se.
Po chvilce se natáhla pro jednu helmu a podala mu ji. S úsměvem přikývl a nasadil si ji na hlavu.

Dnešní kapitolka 😁❤

Adrien dostal od Marinette motorku a byl to pro něj celkem šok...no, já se mu ani nedivím, co vy? 😂

Sice to dnes byla trochu kratší část, ale aspoň, že vyšla. Myslela jsem totiž, že to nestihnu... aneb když se dozvíte o úkolu do školy na poslední chvíli 😂😅 ještě, že je zítra to volno 😂❤

Tak teda zase ve středu, guys 😎😍

Less216 💗