Stíny minulosti

XXIV. Pojedeš se mnou

Minuty ubíhaly, Adrien s Marinette stále stáli na místě a vyměňovali si polibky. Chvíli se líbali dravě, šla jasně vidět všechna ta touha a vášeň, chvíli zase jemně a pomalu. Dívka si stále připadala jako ve snu, konečně se jí její přání splnilo a mohla zjistit, jak chutnají jeho rty.
Mladík ji najednou přestal líbat a hladit rukou po zádech, místo toho si opřel čelo o to její. Oba rychle dýchali a hypnotizovali se navzájem.
,,Tohohle jednou budeme litovat," řekl a prolomil tak ticho, které mezi nimi dosud panovalo.
,,Tak to nekaž, prosím. Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle věc čekala..." zašeptala, protože na nic hlasitějšího se nezmohla. 
,,To pro tebe znamená tolik?" Pohladil ji po vlasech, které jí visely podél tváře. Přikývla.
,,Ani nevíš jak moc." Trochu se usmál a kousl se do rtu, pak si ji nějakou dobu prohlížel. V hloubi duše věděl, že dělá špatnou věc, ale nemohl si prostě pomoci. Před ním stála dívka, která někdy vypadala jako anděl a dokonce se i tak chovala.
Nakonec se sklonil k jejímu krku, ruce položil na boky a začal ji zasypávat dalšími polibky. Marinette slastně zavřela oči a zaklonila hlavu dozadu. Užívala si tenhle moment a protože nevěděla, kdy a jestli vůbec přijde další, snažila se vrýt si jej co nejvíce do paměti. Byla si ale už nyní jistá, že na tohle jen tak nezapomene, to by se muselo stát něco opravdu vážného.

Po nějaké době ticha jí v kapse párkrát pípnul mobil, Adrien sebou prudce škubnul a odtáhl se od ní. Když zjistil, že dívce jen někdo napsal, oddechl si, málem dostal infarkt. 
,,Jsi v pohodě?" Zeptala se honem, blonďák přikývl.
,,Jo a fakt by mě zajímalo, kdo ti může v takovou chvíli psát...asi ho zaškrtim, až ho uvidim." Marinette se zasmála.
,,To je Luka," řekla, když se podívala na displej. Nechtěla to řešit, ale přišla jí další zpráva, a tak s povzdechem odemkla displej. ,,Prý máme jít domů, volala mu Sabine, že s náma potřebuje něco probrat..."
,,To jako vážně?" Nadzvedl Adrien obočí, tmavovláska přikývla.
,,No jo, vypadá to docela naléhavě, koukni," ukázala mu tu telefon a on si povzdechl.
,,Bezva, takže se zase uvidíme kdo ví kdy."
,,Ještě u mě máš ty věci, asi by bylo dobrý, kdybych ti je příště donesla. Ale zítra už jsem domluvená s Lukou, že mu vynahradím to, jak jsem dneska utekla za tebou..."
,,Tak pozítří?" Naklonil Adrien hlavu na stranu, Mari se zamyslela.
,,Mám pocit, že to zrovna jdu na natáčení, snad až do čtvrtka něco mám, pak by měl být zase klid..."
,,Sakra, to je skoro týden, tak dlouho čekat nemůžu," povzdechl si. ,,Musím to s Kagami vyřešit co nejdřív, jinak mě už fakt nebude chtít nikdy vidět."
Dívka se kousla do rtu, trochu ji zabolelo u srdce, že ji takhle řeší, jenže na druhou stranu spolu chodili. Pak ji najednou něco napadlo, bylo to jako blesk z čistého nebe.
,,Promiň mi tu troufalost, Adriene, ale neměla by se ti omluvit spíš ona, když se začala hádat jako první? Pokud vím, tak ty ses jenom bránil..."
,,Jasně, jenže co myslíš, že udělá, když jí to takhle řeknu? Strhne se další hádka a to vážně nepotřebuju. Kagami není zlá, jenom máme prostě občas na věci jinej názor, to lidi mívají." 
Povzdechla si a mlčela, netušila, co by mu měla odpovědět, aby se třeba nenaštval. To, že s ním Kagami manipuluje a vydírá jej, nepřicháelo v úvahu. Tušila totiž, že by tahle věta přinesla další konflikt, což ani jeden z nich nechtěl. 
,,Už bych měla jít, Luka mi zrovna zase píše, kde jsem," povzdechla si, když se podívala na mobil, který se znovu ozval.
,,Jasně, tak si ještě zavoláme, jo?" Usmál se na ni a Mari přikývla. Rychle se objali, on ji ještě pohladil po tváři.

Dorazila do jedné uličky nedaleko jejich vily, kde čekal Luka, bylo pěkně pozdě. Hodiny ukazovaly něco kolem sedmé večer.
,,Kde sakra jsi, Marinette?!" Podíval se na ni chlapec, který už vypadal taky nervózně. 
,,Luko, promiň, moc se omlouvám.
S Adrienem jsme řešili něco opravdu naléhavýho, musela jsem tam zůstat ještě o něco déle..." omluvila se honem. Byla to pěkná lež, ovšem co se dalo dělat. Přece mu neřekne, že se tam spolu líbali, akorát by z toho pak měla problémy.
,,Jasně, no ale aspoň, že jsi dorazila, Sabine mi potom volala nejmíň třikrát..."
,,Asi to hodně spěchá," vydechla Marinette a Luka přikývl.
,,Asi jo, tak pojďme." Usmál se a vydal se na cestu, Mari šla vedle něj se sklopenou hlavou. Stále nemohla zapomenout na to, jak ji ještě před chvílí Adrien líbal...
,,Jsi v pohodě?" Optal se Luka, když si všiml, jak jí rudnou tváře. Nevěděl, co si o tom myslet, vždyť neřekl nic, čím by dívku mohl uvést do rozpaků.
,,J-jo, neboj," ujistila ho, jenže jemu se to moc přesvědčivé nezdálo. Nakonec jen pokrčil rameny a rozhodl se tuhle podivnou situaci neřešit.

Ocitli se v hale, Sabine už stála nad schody zády ke dveřím a prohlížela si obraz jí s Marinette, který visel na zdi. Nechala ho namalovat před několika lety. Jakmile si Mari vzpomněla na to pózování, doslova vystřižené jako ze středověku, přeběhl jí mráz po zádech. Už nikdy nechtěla stát několik hodin v kuse v jedné poloze, vždyť pomalu nesměla ani mrknout.
Ulyšela kroky a otočila se k nim, oba se na sebe podívali. Poté však sebrali odvahu a šli za ní. Na sobě měla jeden ze svých fialových kostýmků se sukní dlouhou ke kolenům.
,,Tak co jsi potřebovala, mami?" 
,,Myslela jsem, že dorazíte dřív, ale aspoň, že jste tady. Chci vám říct, že zítra musím odjet na druhý konec Paříže, kde budu mít v jednom studiu módní přehlídku. Vlastně to bude taková soutěž, hlavní cenou pro výherce jsou lázně," pronesla jako by slavnostně, aniž by si všimla, že je to oběma ukradené. Jak Mari, tak i Luka spíše čekali, co přijde v následujících vteřinách.
,,Zdržím se tam týden a Marinette, ty pojedeš se mnou." Dívka se zarazila. V hlavě jí to najednou začalo šrotovat.
,,Mami, teď toho mám přece hodně naplánovaného, navíc ve čtvrtek musíme s Lukou na to focení..."
,,Focení?" Nadzvedla Sabine své tmavé obočí a oba si je prohlížela nedůvěřivým pohledem.
,,No ano...Luka mi venku říkal, že mu volal Artur, prý potřebuje, abychom tam tentokrát přišli oba."
,,Je to pravda," přikývl chlapec. ,,Má toho poslední dobou nějak moc, nestíhá a my mu můžeme dost pomoct, tak Mari souhlasila. Ovšem jestli vy nechcete, aby tam šla-"
,,Ne, ne, to je v pořádku. Jestliže jde o focení, můžu udělat výjimku. Sice jsem ho původně chtěla zrušit jako všechno ostatní, abychom mohly v klidu odjet, ale nevadí," řekla nakonec, což tmavovlásku i Luku překvapilo.
,,Takže můžu teda zůstat doma?" Zeptala se ještě pro ověření.
,,Ano, akorát tady bude s vámi Nathalie, aby na vás dohlídla. S sebou si vezmu jinou asistentku, nebudu riskovat, že vyhodíte celý dům do povětří."
,,Tak dobře, děkuju moc," usmála se Marinette a v duchu si oddechla.
Byla ráda, že matka své plány nakonec přehodnotila, už jen kvůli Adrienovi. 

Dnes tu máme o něco kratší kapitolku, tak snad jste si ji užili 😁. Chtěla jsem ji vydat někdy odpoledne, ale nějak se mi to nepovedlo xd.

Jak myslíte, že se bude vztah Marinette a Adriena vyvíjet dál? Stane se z nich někdy oficiálně pár? ❤ A co Luka, bude do toho nějak zasahovat? 😅

Jinak vám chci poděkovat za tu hromadu komentářů u minulé kapitoly, hrozně mě to potěšilo 😏💗 hmmm, že bych psala takových částí víc? 😈😂😍

Less216 💗