Stíny minulosti

XIII. Něco je jinak

Kagami prošla snad celý sál již po několikáté a v pravé ruce držela sklenku červeného vína. Nikde však nemohla svého přítele najít a tato skutečnost ji užírala snad nejvíce. Už uběhlo přes půl hodiny a ona ho naposledy viděla, jak tancuje s nějakou neznámou dívkou. Bohužel si ale nevšimla, kam zmizeli.
Nejhorší na tom všem bylo, že nevěděla, o koho se jedná. Měla svůj typ, ale nebyla si tím jistá. Musela tedy počkat, až se vrátí.
Najednou za sebou uslyšela hlas. Otočila se, aby spatřila mladíka s tmavými vlasy a jasně zelenýma očima. Ne takovýma jako měl Adrien, tyhle měly o dost tmavší odstín. 
,,Ehm...smím...smím prosit o tanec?" zeptal se nervózně, tváře mu zrudly. 
,,Netančím," odpověděla suše Kagami a chystala se k odchodu. Ten plachý mladík ji ale zničehonic chytil za zápěstí a ona se na něj překvapeně podívala.
,,A-ale já jsem vás viděl n-na parketu."
,,To jste si mě s někým nejspíš spletl."
Když ji zmateně pustil, vytratila se co nejdál z jeho dosahu. Uvnitř sebe však zuřila, chtěla strávit krásný večer s Adrienem a místo toho si odběhne někam s jinou.
Napadlo ji jedno místo, kde by mohli být, ale nechtěla věřit tomu, že by tam vzal někoho cizího. Přece jenom, ta střecha pro ně hodně znamenala, tehdy se na ní poprvé políbili a on jí vyznal lásku...když ale zjistila, že jí nejspíše nic jiného nezbyde, povzdechla si a vyšla směrem k východu ze sálu. 
K jejímu překvapení se tam málem srazila s rozesmátou tmavovláskou a jejím přítelem, kteří odněkud přišli. Jakmile si dívky všimli, zarazili se uprostřed pohybu jako by je nikdo přistihl při něčem nezákonném.
,,Jé, ahoj, Kagami," usmál se na ni Adrien a i přestože viděla jeho krásný úsměv, měla v sobě stále zlost. Sice už menší, ale byla tam.
,,Adriene, kam jsi zmizel? Hledala jsem tě snad všude." Nevinně se podrbal na zátylku. 
,,Ehhh...no...já...chvíli jsme tady s Marinette tancovali a už nás to nebavilo, tak jsme se šli projít. Ukázal jsem jí naše místo, jestli nevadí," řekl po chvíli a ona se zarazila. Takže si to myslela správně. 
,,Naše místo?" 
,,No jo. Ale neboj, slíbila, že o něm nikomu neřekne, že Mari?" podíval se na ni a dívka přikývla, její tváře měly od běhu trochu rudou barvu. 
,,Jasně, nemusíš se bát. Ty budeš asi Adrienova holka, že?" zeptala se a natáhla k ní ruku. ,,Jsem Marinette a než něco řekneš - jo, ta slavná herečka a modelka, který Adrien pomohl se na noc uklidit k němu domů a půjčil jí tvoje oblečení. Domluvili jsme se, že mu ho pošlu poštou nebo dám, až se příště uvidíme." 
,,A-aha," vykoktala zmateně a chvíli nataženou ruku hypnotizovala očima. ,,Jsem Kagami," usmála se nakonec na Mari falešným úsměvem.
,,Tak jo, mé dámy, co máte v plánu teď?" zeptal se blonďák, aby zachránil situaci. 
,,Mé dámy?" Kagami na něj vrhla lehce zmatený pohled.
,,No jasně. Ty jsi moje holka a tady Marinette nejlepší kámoška, lepší přezdívka mě nenapadá," zazubil se a pokrčil rameny. 
,,Ty se asi hodně nudíš, co?" uchechtla se. On k ní potom přešel, obejmul ji kolem ramen a dal jí pusu do vlasů. Marinette naproti nim se jen trochu usmívala. Upřímně...jejich štěstí jim záviděla. Ještě pár vteřin sledovala, jak dala dívka Adrienovi letmý polibek na rty a najednou jako by se na to nemohla dál koukat...
,,Lidi, já asi půjdu najít matku nebo Chloé. Ráda jsem vás viděla, tebe nejvíc, Adriene, ale nemůžu s vámi přece strávit celý večer. Určitě jste si ho chtěli užít sami spolu." Podívala se na ně po chvíli a na mladíkově tváři šel vidět smutek z jejich rozloučení. Také to tak cítila, ale nemohla jinak.
,,Klidně bys s námi mohla zůstat, nám by to nevadilo." Bylo hezké, jak se ji snažil zadržet, ale už jenom z výrazu ve tváři jeho přítelkyně pochopila, že dělá správnou věc.
,,Zlato, Marinette má pravdu. Třeba se tady ještě potkáte, ale teď si pojď se mnou prosím zatancovat." Kagami ho pohladila po ruce a sladce se usmála. Povzdechl si. 
,,Tak jo, ale nejdřív bych si dal támhle něco k jídlu, mám docela hlad."
,,Tak teda já půjdu, jo? Zavoláme si, ahoj, Kagami," ozvala se tmavovláska znovu a už se chystala k odchodu, vtom ji ale Adrien pevně obejmul. 
,,To víš, že jo. Mám tě rád, Mari, dávej na sebe pozor," řekl tichým hlasem a ona se musela usmát. 
,,Ty taky." Jejich pohledy se naposledy setkaly. Oba mezitím doufali, že se spolu uvidí co nejdříve a zase si v klidu promluví nebo dokonce někam zajdou. 
,,Tak můžeme?" Obrátil se na druhou dívku mladík a potom se vydali směrem ke stolu na druhém konci sálu.

Měla docela žízeň, ale vzhledem k tomu, že Adrien s Kagami šli momentálně na jídlo, tak se mezi ně nechtěla zase plést. Sice by s ním nejraději strávila celý večer, ale od toho tu byla Kagami, kterou miloval. Při této myšlence si povzdechla. Nevěděla, co to s ní je. 
Od chvíle, co dnes viděla Adriena na té střeše, jako by bylo něco jinak, ale neměla ponětí co. A nejdivnější na tom byl fakt, že i když znala jeho temnou minulost, tak nad ním nezlomila hůl, nezměnila na něj názor. Někdo by se tak třeba zachoval, ale ona ne.
Zbytek večera tedy strávila ve společnosti Chloé, občas ji přišla zkontrolovat Sabine, ale hned na to se opět vytratila. S Adrienem se viděli potom snad jen jednou, což ji trochu zamrzelo, ale na druhou stranu byla i ráda.
Nevěděla, co to je za věci, které cítí a nelíbil se jí ani pocit motýlků v břiše. Nechtěla se s tím pro dnešek svěřovat Chloé. Už jenom proto, že by je mohl někdo slyšet a ona rozhodně neměla v plánu nic riskovat.

,,Tak co Adrien?" Ozvala se blondýnka stojící vedle ní, když se ples blížil ke konci. Lidí se na něm nacházelo už málo, dokonce i Kagami se svým přítelem před několika minutami odešli. Marinette musela počkat na svoji matku, než se rozloučí s tou sebrankou tady. 
,,Proč se ptáš?"
,,Tak strávili jste spolu asi hodinu a jeho holka ho tady celou dobu hledala. Je jasný, že se budu ptát. Mari, Mari, zakroutila pobaveně hlavou a napila se.
,,Adrien...no...Je úžasný. Je to skvělý kamarád a vážně ho obdivuju. Sice s pomocí, ale dostal se z něčeho, co by spousta lidí nezvládla," usmála se, ale pak si uvědomila, že málem prozradila jeho tajemství. Kousla se do rtu. Naštěstí v sobě její kamarádka měla nějaké to promile, takže ji tolik nevnímala, což brala jako jedinou výhodu. Ráno rozhodně bude mít pěknou kocovinu.
,,Marinette, pojedeme domů, ano?" Zaslechla najednou za sebou hlas svojí matky, a tak se na ni překvapeně otočila.
,,Nějak brzo, ne?"
,,Podle mě je to tak akorát, ale jestli chceš tady zůstat, není problém. Zařídím ti odvoz na později, tady táta Chloé by na tebe dal určitě pozor." Dívka trochu nechápala, proč je její matka najednou tak milá, ale pak si všimla vína v její ruce. Že by za to mohl alkohol, který se jí dostal do krve?
,,Eeeh...ne, to nebude nutný, jsem docela unavená, takže ráda pojedu domů."
,,Takže ty už fakt pojedeš?" Zeptala se Chloé, když bylo jasno.
,,Jasně, ale neboj, zavolám ti zítra," usmála se Mari a ona si povzdechla.
,,No tak jo, měj se. Jo a ten Adrien je fakt kus," zašeptala jí do ucha, když se obejmuly. Tmavovláska se začala smát, ale musela uznat, že měla vlastně pravdu.

Když se spolu všichni rozloučili, byla ráda, že dnešní večer končí. Na zítra neměla naplánované žádné natáčení ani focení, mohla si tak v klidu odpočinout. Vypadalo to taky, že její matka bude stejně jako Chloé vyspávat dlouho, což považovala za další dobrou zprávu.
Jakmile dorazila do svého pokoje, sundala ze sebe šaty a šla si dát rychlou sprchu. Moc se nikde už netoulala, dnes toho zažila hodně. Dozvěděla se spoustu nových informací o jejím jediném kamarádovi a myslela na něj skoro pořád. Dokonce i ve chvíli, než se jí podařilo usnout, před sebou viděla jeho krásné smaragdové oči.

Tak a kapitolka, na kterou jste se všichni nejvíc těšili, je konečně na světě. 😇 doufám, že splnila vaše očekávání, protože podle mě bych ji zvládla napsat i líp, ale už to takhle nechám, dlouho jsem to upravovala 😅💜

Dál už nevím, co bych řekla. Kdy bude další kapitolka víte, takže si asi půjdu koukat na anime 😂💜

Less216 😍