Stíny minulosti

XXV. Sny se plní, Marinette

Sabine v neděli opravdu odjela někdy v brzkých ranních hodinách. Marinette i Luka si ještě tu dobu nechávali zdát krásné sny o svých tajných láskách, ať už dřívějších nebo těch reálných.
Dívka stále pořád nemohla uvěřit tomu, že ji matka nechá doma jen kvůli nějakému focení, i když na něj šla s Lukou. Přemýšlela, jak může využít svého volného času, než půjdou odpoledne ven. Věděla, že Adrien bude nyní v práci, tak nemělo cenu mu ani volat, stejně by ten hovor nevzal.
Jakmile se její myšlenky zatoulaly k blonďatému mladíkovi, okamžitě se tmavovlásce vybavilo včerejší odpoledne strávené v jeho společnosti. Kousla se do rtu a na tváři měla zasněný úsměv.
Nejprve si myslela, že to byl jen další z takových snů, který se jí poslední dobou zdával často, ale pravda je jiná. Byla to skutečnost, z čehož se Marinette rozbušilo srdce ještě více.
Vzpomínala, kde všude na jejím těle se ocitly jeho rty, až ucítila na zádech mrazivé chvění. Přála si tyto pocity zažít znovu, přestože věděla, že Adrien má přítelkyni a nejspíše si tento čin zrovna vyčítá.
Včera mohla udělat správnou věc, mohla ho odstrčit, ale nešlo to. Ona byla proti němu krátká, na rozdíl od něj vypadala jako loutka, se kterou si mohl pohrávat jak chtěl, protože jeho kouzlu totálně propadla.
Povzdechla si a podívala se na hodiny. Displej na mobilu ukazoval něco kolem deváté, nejvyšší čas vstávat. Promnula si oči a vylezla z postele. Udělala si ranní hygienu, na sebe hodila červené lehké šaty dlouhé po kolena, vlasy si svázala do dvou culíků a zamířila do jídelny.

V čele stolu seděl Luka, který měl k snídani croissanty a kakao, Marinette se ušklíbla.
,,Užíváš si toho, že ti to tady na nějakou dobu patří?" Zeptala se a šla si zabrat místo po jeho pravém boku, zarazil se. Nakonec se taky usmál.
,,No to víš, musím využít příležitosti, když její výsost Sabine Cheng není doma," pokrčil rameny a Marinette se zasmála. ,,Mimochodem, moc ti to sluší." Sjel dívku pohledem a ona lehce zčervenala.
,,Díky."
,,Kam bys chtěla dneska jít?" Podíval se na ni, když se napil ze svého bílého hrnku.
,,Nevím, nějak jsem nad tím nepřemýšlela. Procházka by byla fajn, ale na ní jsme byli včera..." Podrbala se na zátylku a Luka přikývl.
,,To jo, ale mně by to nevadilo," usmál se a Marinette také.
,,Takže teda po obědě?" Zeptala se pro jistotu a strčila si do úst kus lívance.
,,Jasně a nebo víš co?" Zakroutila hlavou a na rameni ji zašimraly její vlasy svázané stužkami. ,,Dáme si oběd někde v restauraci, co říkáš? Tohle jídlo je sice skvělý, ale změna občas neuškodí," zazubil se a pokrčil rameny.
,,Asi máš pravdu, dlouho jsem nejedla někde venku," souhlasila.
,,Bezva, takže domluveno. Jo a zvu tě," mrkl na ni.
,,Neblbni, vždyť jsi náš host, pozvala tě sem matka, tak ať taky platí," zatrhla to hned Mari a koutky úst se jí lehce zvedly.
,,No ale teď bych šel na oběd s tebou, ne s tvou matkou."
,,Ty si nedáš pokoj, že?" Zvedla k němu hlavu a jejich pohledy se setkaly. On si ji zkoumavě prohlížel, měla pocit, jako by o ní chtěl všechno zjistit.
,,Proč bych měl, Marinette?" Když vyslovil její jméno tím svým pronikavým podmanivým hlasem, pootevřela pusu. Nechápala, jak může takový hlas vůbec mít...najednou mezi nimi to ticho prolomil. Jak to nečekala, lekla se.
,,Jestli chceš, můžeš si sem sednout, já ještě musím udělat něco do školy," řekl a postavil se, na talíři měl polovinu nedojedené snídaně.
Na to mu neodpověděla a jen vyjeveně hleděla na místo, kde předtím seděl. Nedokázala se ani pohnout. Bylo to, jako by na ni stále ještě účinkoval jeho pohled.

Dopoledne, kdy poslouchala hudbu a tancovala, uběhlo strašně rychle. Luka se mezitím učil na nějakou zkoušku a ona ho nechtěla rušit, proto zůstala jen ve svém pokoji.
Když se pro ni pak mladík stavil s tím, že už má docela hlad a měli by pomalu vyrazit, zamířila ke skříni. Pohled jí nejprve sklouzl k oblečení Kagami a bundě Adriena, kterých si všimla teprve včera a kvůli čemu zažil vztah jejích přátel vůbec první hádku.
Bylo jí z toho trapně, nejraději by jim ty věci hned vrátila, ale nevěděla, kde Adrien pracuje. Navíc, kdyby se včera nepohádali, nestaly by se ty polibky. 
Překvapeně zamrkala. To jsem opravdu takhle škodolibá? Raději nad tím už nepřemýšlela, popadla svoji černou bundu a hodila si ji na šaty.