Stíny minulosti

II. Od toho kamarádi jsou

Ačkoliv se to zdálo nemožné, podařilo se Marinette i Adrienovi dostat k němu domů, aniž by si jich někdo všiml. Trvalo to ale dlouho, po dívce pátrali snad všichni policisté v Paříži a jemu to přišlo jako v nějakém špatném filmu. Když se pak ocitli v bezpečí jeho domova, hlasitě vydechl.

Nacházeli se ve velké místnosti, kde naproti dveřím stál gauč se stolkem a za ním zase šel vidět vstup do kuchyňky. Dům byl takový malý, vypadalo to tu útulně a tmavovlásce se zde líbilo. Nepůsobilo to na ni alespoň jako vězení, ze kterého není úniku. Nyní stáli vedle dveří, kousek od nich i věšák s koženou bundou a skříňka s bílo fialovou vázou. 
,,Vážně si toho vážím, Adriene," začala Marinette, když se rychle rozhlédla kolem sebe. ,,Nechtěla jsem tě původně do toho zatahovat, jsou to přece jenom moje problémy, ale nebyla jiná možnost," podívala se na něj. Byla sice unavená a měla toho za celý den dost, ale jemu to nějak rozumně vysvětlit musela. 
,,Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že je u mě doma ta slavná modelka, kterou jsem chtěl vždycky poznat," řekl najednou Adrien, stále v šoku. 
,,No jsem spíš herečka, ale občas taky něco nafotím, to jo."
,,Jsem myslel, že je to spíš naopak."
,,To sis asi spletl s mojí matkou, ona je hlavně modelka. Ale vlastně to asi vyjde na stejno," pokrčila rameny. 
,,Jasný no...hele, nechceš si vzít něco jinýho na sebe než ty šaty? Vypadají hrozně," upozornil Adrien a Mari se usmála.
,,Máš pravdu, jsou hrozný. Ale přece si nemůžu vzít nic tvého, navíc by mi to určitě nebylo."
,,Možná tady něco nechala Kagami, občas u mě přespí, tak bych ti to mohl najít," řekl a šel kamsi do místnosti za dveřmi po její levici. 
,,Kdo je Kagami?" Zeptala se Mari se zájmem. 
,,Moje holka," odpověděl jednoduše Adrien a dívka na moment zesmutněla. Tak on má holku, pomyslela si a povzdechla si. Aby ji taky neměl, když je to takový fešák. 
,,Nevěděla jsem, že s někým chodíš," řekla, když Adrien přišel z té místnosti s červeným svetrem a modrými džínami v rukách. 
,,Jo, jsme spolu...sakra, jak dlouho?" Zamyslel se a Mari se usmála. ,,Půl roku to už bude."
,,To není moc dlouho."
,,Jo i ne," pokrčil rameny. ,,Tady máš ty věci, abys nebyla v tom mokrém, když tak se můžeš jít převléknout do ložnice," ukázal hlavou k místnosti, ve které byl předtím pro oblečení. 
,,Tak jo, díky," poděkovala a s věcmi v ruce šla do pokoje.

Trvalo jí docela dlouhou dobu, než že sebe dostala ty promočené a špinavé šaty, ale ta úleva za to stála. Za chvíli už měla na sobě svetr a džíny, které jí padly jako ulité. Ještě trochu mokré vlasy si nechala rozpuštěné a vyšla z ložnice. První, co uviděla, byl Adrien sedící na gauči. Trochu ji to překvapilo.
,,Zatímco ses oblíkala, udělal jsem nám kakao, jestli máš-" Zasekl se uprostřed, když ji uviděl. ,,Páni. Hrozně ti to sluší, Mari," usmál se.
,,Díky. A kakao se taky hodí, vypiju si ho s tebou, ale pak bych si šla lehnout, jestli nevadí? Jsem docela unavená po tom dnešku..." 
,,Jasně, ale to zní, jako by dnešek byl nejhorší den vůbec. Nebo se pletu?" Povzdechla si, Adrien měl pravdu.
,,Nepleteš, dneska to stálo fakt za starou belu. Poslední dobou to je ale pořád."
,,Vážně? Jsem myslel, že vy slavní si žijete krásně a bezstarostně," usmál se a napil se ze svého hrnku, ve kterém měl stejně jako Marinette kakao. Ta si vzala svůj šálek do ruky a posadila se na gauč naproti němu. 
,,Kéž by..." zamumlala a taky se napila. ,,Je výborný."
,,Viď?"

Mari chvíli mlčela a pohledem sledovala svůj hrnek. Přemýšlela, co Adrien potřebuje vědět a co ne. Nechtěla mu říkat úplně všechno takhle na začátku, přece jenom se vůbec neznali. Jen jí vlastně svým způsobem zachránil život, protože ji vzal sem k sobě domů. Kdyby ji našli ještě dnes, matka by ji pořádně seřvala. To hrozilo samozřejmě i zítra a ona s tím počítala, ale dnes opravdu neměla na další hádky náladu. Blonďákovi, který byl o hlavu vyšší jak ona, věřila, ale i tak mu kvůli jeho bezpečnosti nemohla říct úplně vše. Alespoň ne dnes. 
,,J-já nevím, jak začít. Nemůžu ti říct všechno hned teď, což asi chápeš, ale taky chci, abys věděl pravdu." 
,,Tak to řekni jednoduše," pokrčil rameny. 
,,Prostě...Já a moje matka máme mezi sebou takový divný vztah už dlouho. Ona chce, abych byla jako ona, chodila na plesy, tančila s kde kým, i když mě to vůbec nebaví. Kdybych tam kolikrát neměla Chloé, moji nejlepší a jedinou kamarádku, unudila bych se tam k smrti."
,,Počkej, ale co jsem taky slyšel, někdy jsou ty plesy super. Že si pokecáš s lidma a tak," zamračil se lehce.
,,To možná, ale jenom když tam někoho máš že jo. Moje matka se baví s kde kým, hlavně se starostou Paříže. Ona tyhle věci miluje, když může tancovat a předvádět se, je v sedmém nebi. Zkrátka mě často nutí do věcí, které vždycky chtěla dělat nebo dělá ona a já mám z toho pak akorát deprese...často mi není dobře jenom kvůli ní a kvůli tomu, jak se chová, ale to si neuvědomuje." Adrien během jejího monologu dívku pozoroval, mrzelo ho to a chtěl jí nějak pomoct. Bohužel ho ale nic nenapadalo. 
,,Tak to je mi líto. Vždycky, když jsem tvoji mámu někde viděl, vypadala mile a sympaticky. Člověk by řekl, že se tak i chová."
,,Hmmmm a ono ne," usmála se Marinette smutně a napila se kakaa. 
,,No ale pořád mi nedává smysl, jak se dostala do té uličky a proč tě hledají."
,,Před plesem jsme se s matkou pohádaly. Hlavně kvůli tomu, že mi nebylo dobře, byla jsem unavená po natáčení a ona mě stejně nutila tam jít. Sice jsem mohla stát někde v rohu a nic nedělat, ale přiznejme si, komu by se chtělo někde ztrácet čas, když má doma velkou postel."
,,Tak to chápu," přikývl Adrien a prohlížel si ji. Až nyní si všiml, jak je unavená a má kruhy pod očima. Nenapadlo by ho, že za všechno může její matka. 
,,Nakonec mě teda slušně seřvala a já tam pak stejně musela jít. Ale když už jsme dorazily na místo, udělalo se mi ještě víc špatně a já odtamtud prostě utekla." Zkrátila to, už se jí o dnešku nechtělo vůbec mluvit, ale na jednu stranu byla ráda, že se konečně někomu může svěřit se svými problémy. 
,,Wow, ze slušný holčičky se stává rebelka. " Uchechtl se blonďák. Nechtěl nějak zlehčovat situaci, která byla náročná pro oba, ovšem tuhle poznámku si odpustit nemohl. 
,,Prosím tě. Jednou jsem zdrhla z plesu," zakoulela očima. 
,,Já vím, ale přiznejme si, kolik lidí by to na tvým místě udělalo, i když by věděli, co se bude dít pak? Máš můj obdiv, Mari, fakt."
,,Tak díky no," podívala se na něj s úsměvem a podrobněji si prohlédla jeho tvář. Byl opravdu krásný, klidně by mohl dělat nějakého modela. Úplně ji uchvacovaly ty jeho smaragdové oči, kterými se vpíjel do těch jejích. Kdyby stála, určitě by se jí podlomila kolena.

Chvíli tam v tichosti seděli a popíjeli ze svých hrnků. Hodiny na zdi tikaly, mohlo být něco kolem desáté večer. Adrien by si s Mari nejraději povídal dál, cítil se s ní dobře, ale taky na ní viděl, jak ji ten dnešní den zmohl. Když už věděl, co se stalo, tak se jí na nic dalšího nevyptával, na to bude čas později.
,,Ráda bych tady s tebou ještě seděla, Adriene, a povídala si, ale už si fakt potřebuju jít lehnout..." prolomila ticho a podívala se na něj.
,,Jasně, klidně běž, prospi se. Jo a Mari, vím, že se ti to nebude líbit, ale ráno mi dáš adresu a já tě hodím domů. Nemůžeš tady přece být dlouho, navíc by tě dřív nebo později našli a já si taky nemůžu dovolit mít nějaký problémy." 
,,Chápu tě a vlastně jsem s tím i počítala. Nechtěla jsem tě dlouho otravovat, máš i svůj život. Ale i tak ti děkuju, hodně to pro mě znamená," usmála se lehce, když už stála. 
,,Nemusíš mi pořád děkovat," řekl taky s úsměvem. ,,Tohle by udělal každý."
,,Každý ne."
Kousl se do rtu, když si vzpomněl na to, jaká je její matka. Trochu ho děsila myšlenka, že až zítra Marinette poveze domů, tak ji pozná. Ale s tím už se nedalo nic dělat, musel dohlédnout, že se jeho nové kamarádce po cestě nic nestane. 
,,Kamarádi si přece pomáhají," dodal nakonec a ona se zarazila uprostřed pohybu. Otočila se na něj, ale její zaražený výraz hned vystřídal úsměv. Přesně toho chtěl Adrien dosáhnout. Sice měla možná špatnou náladu, ale tohle ji docela dost zlepšilo.
,,My jsme...kamarádi?" zeptala se pro ověření, ale byla si jistá, že se nepřeslechla.
,,Jo. Ať chceš, nebo ne. Vím, že to máš v životě těžký a už jenom proto potřebuješ někoho, o koho se můžeš opřít. Pochopil jsem, že moc takových lidí kolem sebe nemáš, tak jsem tady aspoň já. Kdykoliv budeš potřebovat, ozvi se, pokusím se ti pomoct, protože od toho kamarádi jsou."

No a další kapitolka je tu 😇 doufám, že se vám líbila. Je taková trochu netradiční, ale to vlastně bude asi celý tenhle příběh, uvidíme jak se to bude vyvíjet ❤❤

Původně jsem ji vám sem chtěla dát večer, ale jelikož jdu za chvíli ven na celé odpoledne a mám pak v plánu koukat na Modrý kód, tak ji tady máte už teď xd💙💙

No nic, užijte si pátek a víkend a uvidíme se zase v neděli 💙❤

Less216 🐞