Stíny minulosti

XXXIX. Uvědomění

Uběhly dva týdny od odjezdu Kagami. Byl pátek, Marinette i Adrien měli volno a venku stále panovalo horko. Sice o něco menší, avšak pořád si mohli vzít plavky a jít plavat do bazénu. To měli dnes ostatně v plánu a nic jim nemohlo jejich nadšení překazit, až svému okolí připadali jako malé děti.
,,Já se tak strašně těším!!" vypískla tmavovláska nadšeně, když šli směrem do budovy, kde se nacházel bazén.
,,To já taky, nemáš ani nejmenší tušení, jak moc tě chci vidět v plavkách," ozval se vedle ní Adrien. Ruce měl v kapsách svých černých kraťasů a na zádech batoh s pár důležitými věcmi. Ani Marinette nechyběla taška přes rameno, ale jeho poznámka jí neunikla, musela se začervenat.
,,T-to tě zajímá jenom tohle?" zeptala se a raději sklopila hlavu k zemi. Někdy toho Adriena skutečně nechápala.
,,Tak proč si myslíš, že do toho bazénu jdu?" zamrkal blonďák a snažil se přitom vypadat jako neviňátko.
,,Snad aby sis zaplaval, ne, osvěžil se?" podívala se na něj konečně a zastavila se na chodníku. Mladík si teprve po chvíli chůze všiml, že ho nenásleduje, a tak se na ni otočil. Usmál se a přešel k ní.
,,To samozřejmě taky, princezno, ale chápej. Komu se stane, že uvidí slavnou modelku v plavkách? Teda naživo samozřejmě."
,,Nikdy jsem se v plavkách a jiným spodním prádle nefotila, matka nechtěla, abych se takhle ukazovala. Tohle bylo v životě jediný, v čem jsem s ní souhlasila!"
,,Však já vím, Mari, klídek," zasmál se. ,,Jenom si dělám srandu, nic víc."
,,On tě ten humor brzo přejde," uchechtla se a vydala se znovu směrem na koupaliště.
,,Co tím myslíš?" doběhl ji Adrien, ona neodpovídala a dál se smála.

Marinette vyšla z šatny. Okolo těla měla omotaný bílý ručník a pod ním své plavky. Vlasy si spletla do dvou dlouhých roztomilých culíků a nyní se na chodbě málem srazila s Adrienem.
,,Teda..." vydechl a zkoumavě si ji prohlížel. Dívka se usmála.
,,Radši pojď, prosím tě," chytla ho za ruku a chvíli ho táhla chodbou směrem k hale, kde se nacházel prostorný bazén plný čiré vody.
Bylo tu docela dost lidí, ale skoro nikdo si slavné modelky a jejího společníka nevšímal. Dospělí většinou v klidu plavali, nebo něco pokřikovali na své ratolesti. Kolem kraje bazénu pobíhalo pár dětí, spousta jich byla i ve vodě nebo na skluzavkách, které tu také nesměly chybět. Marinette  napočítala celkem čtyři různě od sebe.
Rozhlížela se kolem a oči jí jen zářily, Adrienovi taktéž. Potom se usmál a jen ve svých plavkách, které tvořil pouze černý spodní díl, se rozeběhl přímo k bazénu.
Těsně před krajem odhodil ručník a skočil šipku do rovnou vody. Potom se na tmavovlásku otočil, vlasy už měl mokré a přilepené k čelu, na jeho vypracované hrudi nechyběly kapky.
,,Tak honem, Mari! Voda je strašně teplá, nemusíš se bát, že by se z tebe stal ledovec!" křikl na ni a nezapomněl cáknout jejím směrem. Přistála jí na ručníku a trochu i na lehce odhalené hrudi.
,,J-já...n-najednou mám strach, Adriene," přiznala se a on zpozorněl. Připlaval blízko ke kraji a opřel se o něj rukama. Musel zvednout hlavu.
,,Proč, Marinette? Co se děje, vždyť ses těšila," pohladil ji jemně po lýtku a snažil se ji uklidnit. Viděl, jak váhavě sleduje okolí.
,,Bojím se. Nevím čeho, ale mám divnej pocit. Jako by nás někdo sledoval," řekla a blonďák se otočil. Svým smaragdovým pohledem probodnul snad každého v hale, avšak neviděl, že by jim někdo věnoval příliš pozornosti. Všichni si hleděli svého, až se to mohlo zdát poněkud divné.
Najednou uslyšel šplouchnutí vody a něco mu i vletělo přímo do obličeje. Trhnul sebou a promnul si oči, aby se mohl opět pořádně dívat.
,,Hej?! Co to sakra děláš?" zamračil se, když si všiml, že Mari vedle něj plave a její tvář zdobí krásný široký úsměv.
,,Vážně by mě nenapadlo, že na to fakt skočíš," začala se smát, až si musela utřít slzy, které se jí v koutku ola objevily. Adrienovi až teď došlo, že to byla pouze léčka, aby si tmavovlásla mohla sundat ručník a skočit do bazénu. Překvapeně zamrkal.
,,Takže tohle jsi myslela tím, že mě ten humor brzo přejde..." Marinettin smích jen potvrdil chlapcovu domněnku.
,,No počkej, ty mrško jedna!" ušklíbl se, ale to už dívka mířila co nejdál od kraje.
Chvilku ji obdivoval, jak je rychlá, a potom se vydal za ní. Začala tak honička po celém bazénu. Netrvalo dlouho a přidali se k nim i jiné děti, takže zábava tu opravdu nechyběla.