Stíny minulosti

XXVI. Dělej si, co chceš

Venku bylo oproti neděli docela hezky. Vítr nefoukal, na jasně modré obloze se nenacházely téměř žádné mraky, avšak ani to nemohlo Marinette s Lukou zastavit od jejich práce.
Museli pomoct Arturovi nafotit tu novou kolekci jarního oblečení. Všichni pracovali tvrdě, skoro bez přestávky po celý den. Z budovy modelingového studia se dostali až o půl páté odpoledne. Limuzína tady ještě nebyla, a tak museli chvíli čekat. 

,,Mám toho dost," řekl Luka, když vyšli na chodník a protáhl se.
,,No tak to já taky, takovou dřinu jsem už dlouho nezažila...jasně, na place taky kolikrát strávím hodně času, ale snad nikdy jsem si nepřipadala tolik unavená." Utáhla si svůj vysoký culík, který si zrovna udělala na hlavě.
,,No jo, jenže hraní a focení je něco jiného," pokrčil chlapec rameny a vyndal z krabičky cigaretu, kterou si zapálil zapalovačem. Dívka překvapeně zamrkala, když ucítila kouř, jehož vůně stoupala vzhůru k oblakům.
,,Ty kouříš?!" podivila se, tohle pro ni byla naprostá novinka. Ještě nikdy neviděla svého kamaráda s cigaretou.
,,Jo."
,,Jak dlouho? Proč? Víš, jak je to nezdravý?!" zasypala ho hned tolika otázkami. Usmál se a vyfoukl z úst další vlnu kouře.
,,Ani nevím, odjakživa. Proč? Zbavuje mě to stresu, cígo je pro mě něco jako úleva...těžko se to vysvětluje někomu, kdo nikdy nic podobnýho neměl."
,,Asi víš proč jsem to nikdy nezkusila, ale nechtěla bych, ani kdybych mohla. Copak chceš mít v budoucnu rakovinu plic, problémy s dýcháním, nebo jak si to představuješ sakra?!" svraštila obočí, Luka se začal smát. Nechápavě dala hlavu na stranu.
,,Co je na tom k smíchu? Jenom mám strach o tvoje  zdraví."
,,Mari, ty všechno bereš moc vážně, v klidu. Však si dám maximálně tři za den. Jsou i lidi, kteří jsou schopní vykouřit celou krabku, dvě by jim rozhodně nedělaly problém. Já osobně bych nikdy do takového extrému nešel, takže se o mě bát nemusíš." Položil jí ruku na rameno a jejich pohledy se setkaly, což způsobilo, že mu uvěřila.
,,Tak jo, dobře, ale dvě krabky za den?! Děláš si legraci, že?!" Nemohla uvěřit tomu, co slyší. Tato informace na ni působila jako z nějaké jiné planety, doslova.
,,Nedělám, i s takovými jsem se už setkal."
,,No tak to je vrchol..." zamumlala dívka spíše pro sebe, ovšem přesto to mladíkovi neuniklo.
Koukla se na hodiny na displeji. Už měla docela hlad, ale limuzína ještě stále nedorazila. Zřejmě byl ve městě velký provoz nebo se vyskytly jiné problémy.
,,Chceš taky?" Nabídl jí najednou Luka a před ní se objevila tyčinka, ze které pomalu stoupal dým.
,,Blázníš?! Dej to ode mě pryč, okamžitě!!" Podívala se na něj, zase se začal smát. Přišlo mu, jako kdyby před ní místo tyčinky dával pavouka.
,,Jak myslíš."
,,Kdyby matka zjistila, že kouříš, přišel bys o bydlení, ona to nesnáší." Ušklíbla se, on jen pokrčil rameny, bylo mu to totálně fuk. Marinette na něj jen vyjeveně hleděla, neměla slov.
,,Nikdy se o tom nedozví." Děsilo ji, s jakou jistotou mluvil, až jí z toho přeběhlo po zádech mrazivé chvění.
,,Teď mě napadá...bojíš se pavouků?"
,,Proč se zrovna v tuhle chvíli ptáš na pavouky?"
,,Jen tak, Mari. Rozhodně nemám v plánu ti je dát pod postel, neboj," začal se smát a ona zakroutila hlavou.
,,Nediv se, až tě jednou zastřelim."
,,To bych chtěl vidět teda..."
,,Neříkej dvakrát," mrkla na něj a přitom se usmívala.
Než pro ně přijela limuzína, sledovala dívka koutkem oka Luku, který si vychutnával už druhou cigaretu. Snažila se pochopit, co na tom vidí, protože jí to i přes jeho výklad nedocházelo.

Když se oba dostali domů, měli chuť si lehnout do postele a už se z ní nezvednout, jenomže jako vždy jim jejich plány někdo překazil. A kdo jiný než Sabine, která se k nim přihnala hned, jakmile se za jejich zády zabouchly dveře vily.
,,M-mami?" vykoktala Marinette v šoku, že svoji matku vidí tak brzy. ,,C-co tady děláš?! Chci říct...neměla ses z té soutěže vrátit až v sobotu?" Luku to taky překvapilo, ovšem nic neříkal, jen stál vedle Mari a ruce měl v kapsách svých černých džín.
,,Taky měla, ale to byste se nemuseli hned někde předvádět, že? Naštěstí vyhlásili výherce už dřív, můžete být jen rádi, že jsem to já," usmála se, dívka byla totálně zmatená.
,,A-a co jsi vyhrála?"
,,Pobyt v lázních pro dva na tři měsíce, na tom nezáleží, chtěla jsem-"
,,Tři měsíce?!" vykulila Mari své pomněnkové oči a dokonce i Luka sebou trhl, tohle rozhodně nečekal.
,,Neskákej mi do řeči, Marinette Dupain-Cheng!!" zamračila se, tmavovláska polkla.
Jakmile ji oslovila takhle celým jménem, tak to nedělalo dobrotu nikdy. Luka mezitím těkal očima z jedné na druhou, nelíbilo se mu, jak se to tady začíná opět vyhrocovat.
,,Eeeh...tak já vás tu asi nechám, mám rozdělanou ještě nějakou práci," ozval se a už chtěl jít do svého pokoje. Zarazil ho ale hlas Sabine, která na něj vrhla svůj děsivý pohled.
,,Nikam nechoď Luko, tebe se to týká taky." Promluvila na něj přísným hlasem, až mu po zádech přeběhl mráz, raději se rozhodl poslechnout a zůstat na místě. Věděl, že nemusí, že to není jeho matka a mohl by klidně jít, nechtěl ji ještě více rozzuřit. Už jenom kvůli jeho kamarádce.
Všiml si, jak se na něj Mari omluvně dívá, trochu se na ni usmál, čímž ji na chvíli uklidnil.
,,Provedli jsme něco, paní Cheng?" zeptal se opatrně, ona se uchechtla.
,,On se ještě ptá...samozřejmě, že ano, jinak bych se přece nemusela vracet dřív!!" Oba se na sebe rychle koukli a ve svých myšlenkách se snažili najít věc, která by mohla způsobit její vztek. Napadala je jen jediná, jenže zároveň se každý snažil doufat, že se mýlí.
,,Podívejte se na tohle!" Sabine jim ukázala tablet, který měla celou dobu schovaný za zády, ani jeden si toho nevšiml. Na displeji se nacházel nějaký článek s jejich fotkou, už jenom to nevěstilo nic dobrého...nebo snad ano?
,,T-to jsme...my?" Zeptal se Luka, když to uviděl.
,,Dcera slavné modelky Sabine Cheng není jen výborná modelka a herečka kráčící v jejích stopách, ale také skvělá pianistka po svém otci. Ukazuje to toto číslo, které předvedla v neděli v poledne v restauraci Le Grand Restaurant. Jak na plátně, tak i tady, si hned získala svůj obdiv a nechyběl ani mladík, který ji doprovázel. Že by její nový přítel? No, možné je všechno." Pod tímto článkem se nacházelo video z jejího hraní a také fotografie s Lukou, když ho na konci obejmula. Jakmile dočetla poslední slova, na čele se jí objevily kapičky potu. Tohle je zlý...
,,Proč, Marinette? Copak jsem ti přesně tohle nezakázala?" Zamračila se na ni matka, stále měla v očích hněv, no už alespoň nekřičela.
,,J-já...chtěla jsem si jen splnit sen, nic víc..." přiznala se statečně a sklopila hlavu.
,,Splnit sen?! Copak jsem ti neříkala, abys nehrála nikde na veřejnosti?! Jsi přece modelka, ne nějeká klavíristka nebo co!"
,,Ale táta taky hrál na klavír a nikdy jsi mu to nezakazovala, proč?! Proč jsi od jeho smrti taková? Proč se o něm nebavíme, proč na něj nevzpomínáme, hm?! Zasloužil by si to!!" Tentokrát se už Mari neudržela a nechala na povrch vytéct své slzy, nedokázala je dál skrývat. Luka mezitím položil dívce ruku na rameno. Věděl, že Sabine umí být krutá.
,,Mari..."
,,Tvého otce jsem milovala a on miloval mě, nikdy bych mu nic nezakázala a on taky. Nechápu, co si o mně vůbec myslíš a jak se opovažuješ tohle vyslovovat?!"
,,Milovala jsi ho tak jako mě, že? Proč jsi na mě taková?! Jsem přece tvoje dcera a celou dobu trvdíš, že mě máš ráda..."
,,Taky, že ano, tohle všechno dělám pro tvoje dobro, snažím se tě chránit." Ta odpověď zněla docela přesvědčivě, ale stále nutila tmavovlásku pochybovat.
,,Nemůžeš mě ochránit před celým světem a už vůbec ne navždy tak, jak bys to chtěla ty."
,,Marinette..." Sabine zalapala po dechu, Mari chtěla odejít, ale Luka ji zarazil, když si všiml, že má její matka ještě něco na srdci.
,,Řekni mi aspoň, že je pravda, že spolu s Lukou chodíte. Slibuju, že už ti dám pokoj, nebudu po tobě nic chtít a plést se ti do cesty, prostě dělej si co chceš. Tohle přesně jsi vždy chtěla, ne? A já zase chci to, abys měla...někoho, o koho se můžeš opřít a mít ho ráda, když už nemáš ráda mě." Zarazila se uprostřed kroku a pomaličku se otočila, slyšela správně?
Trvalo dlouho, než dokázala promluvit. Hodiny na zdi tikaly a ona nevěděla, co by měla říct.
,,J-já...já..."
,,Tak? Jak to je?"
,,Ano, chodíme spolu." Ozval se najednou Luka tím svým melodickým hlasem.
Všechny oči se na něj obrátily a v hale nastalo ohlušující ticho, že by bylo slyšet i padat špendlík.

Trocha šoku nakonec 😂😂💗. Jestli někdo chtěl nějaký drama, tak tady ho máte 😂 zpočátku se tahle kapitola zdála, že bude klidná, ale jak je veřejně známo, zdání klame 😂❤

Ale už dost keců😂. Jak myslíte, že Marinette zareaguje na to, co Luka řekl? A co Sabine? Jste rádi, že je zpátky? Myslíte, že dá Mari opravdu pokoj?😂❤

Pokračování v neděli ❤ taky vás miluju 😂😘

Less216 💗