Stíny minulosti

IX. Bude to zábava

Jak si Chloé myslela, tak se i stalo. Dalšího dne odpoledne, kdy Marinette seděla u klavíru na stoličce a hrála jednu ze svých oblíbených písní, se ozvalo klepání na dveře jejího pokoje. 
,,Dále," pozvala dotyčného dál a dovnitř vstoupila její matka. Dnes měla na sobě kostýmek se sukní do fialové a šedé barvy a na rtech tmavou rtěnku. Kdyby na to Mari nebyla zvyklá, nejspíše by se jí lekla. 
,,Zlato, promiň, že ruším, ale potřebuju s tebou o něčem mluvit...vlastně ti spíš něco říct," začala Sabine a dívka se otočila na stoličce směrem k ní. 
,,Co myslíš ?" Zeptala se. Tušila, co přijde, ale zároveň doufala, že se tomuto tématu vyhnou pořádnou oklikou. K jejímu štěstí se tak nestalo.
,,Když jsme včera byli u starosty, řešili jsme ten ples, který se bude za pár dní konat a chceme, abys tam šla. A ještě, než budeš couvat ti řeknu, že tam bude i Chloé." Na tváři Sabine se objevil vítězný úsměv. Věděla, že tohle je páka na Marinette, takhle ji donutí jít i bez toho, aniž by ji musela přemlouvat. Ozvalo se povzdechnutí.
,,Mami, tak to tě uklidním. Včera mě Chloé nejmíň půl hodiny přemlouvala, abych tam šla, takže jsem nakonec souhlasila. Ale abys věděla, jdu tam jenom kvůli ní." 
,,Tak aspoň jedna dobrá zpráva. Ještě teď odpoledne ti Nathalie přinese návrhy šatů, ty si vybereš a já je nechám ušít. A ne, že dopadnou jako ty minulé...Ani nevím, kde skončily, máš štěstí, že jsem je neviděla."
,,Jo jo," odvětila Mari a otočila se zpátky ke klavíru, chtěla si opět zahrát. Potřebovala se uklidnit. 
,,Kdybys něco chtěla, budu u sebe v ložnici," řekla a vydala se ke dveřím dívčina pokoje. Ta po chvíli zůstala sama.
Nějakou dobu seděla na stoličce a nepřítomně se dívala z velkého okna na zdi. Venku bylo hezky, svítilo sluníčko a Mari by nejraději šla ven, ale nemohla. Včera se na to zkusila matky zeptat, a i když už uběhl více jak měsíc od té události, nepustila ji ven. Mrzelo ji to, protože tohle znamenalo, že jí Sabine nevěří. Vlastně jediný, kdo ji kdy podporoval a věřil v ní byl její táta. Alespoň do toho dne, kdy zemřel.  
Jakmile na to pomyslela, nahrnuly se jí do očí slzy. Nechala je vytéct na povrch, neměla je před kým skrývat. Tady byla sama a dokonale odtržená od lidí, kteří by jí mohli cokoliv říct. A možná i to byl důvod, proč brečela. Chyběla jí společnost a hlavně jeden kluk...Adriena od jejich rozloučení ani neviděla, jen si občas volali, ale taky ne tak často. Kagami by se určitě nelíbilo, že její přítel hodiny volá se slavnou herečkou a modelkou.
Ještě ten den si s pomocí asistentky Nathalie vybrala šaty, které potom nechaly ušít. Většinou měla ve výběru ty v tmavých barvách, protože Sabine prostě chtěla, aby se Mari co nejvíce podobala jí a ona s tím nemohla nic dělat.
Někdy by nejraději vzala svůj život do svých rukou a řídila si ho podle sebe. Jenže se bála. Měla strach z matky a z toho, co by udělala. Však naposledy jí dala domácí vězení a to jenom proto, že utekla z plesu, kam nechtěla a že se jí udělalo špatně. Normální člověk by tohle neudělal, ale nemělo cenu si takové věci říkat. Rodina Marinette totiž normální nebyla a nikdy nebude.

Pár dní uteklo jako voda a nastal den plesu, tedy 20. března. Přestože šla večer na akci, musela na natáčení jednoho seriálu. Naštěstí to netrvalo dlouho, protože hrála vedlejší postavu, ale i tak si k večeru připadala trochu unavená. Učení textů holt člověka potrápí, ale Mari nikdy naštěstí nezabralo moc času. Za ta léta, co se herectví věnovala, měla už svoji techniku a věděla, jak to dělat, aby se naučila věty skoro hned.
Upravovala si své tmavě modré šaty se světle modrými třpytivými hvězdičkami a dívala se do zrcadla. Jako vždy vypadala krásně. Chtěla si sice dnes vzít nějakou světlou barvu, třeba červenou, kterou jí matka kdysi schválila, ale žádné z šatů ji neměly a už nebyl čas navrhnout nové. 
Polovinu svých vlasů jí Nathalie zapletla do drdolu a zbytek měla rozpuštěný, víčka lehce namalovaná a na zase rtech jemný růžový lesk jako vždy. Chvíli jen tak stála a přemýšlela o svém životě, opět. Nedávno se díky Chloé dostala z depresí, ale nyní měla pocit, že to na ni jde zase. Útroby se jí svíraly při představě, že musí na ples se předvádět. Řekla si, že se bude bavit jen s Chloé, ale když bude tancovat, vezme si sklenku vína a půjde někam mimo. To byl její plán na dnešní večer. 
,,Nathalie?" otočila se na asistentku, která už dokončila její účes a chystala se k odchodu. 
,,Ano, Marinette?" 
,,Nevíš, jak dlouho chce matka být na plese?" Nathalie si rukou posunula brýle na nose a lehce pokrčila rameny. 
,,Asi jako vždy, skoro do konce." 
,,No bezva," vydechla dívka ztrápeně, ale takhle to vlastně bylo pokaždé, takže se tomu nemohla divit. Domů se nedostane dříve jak v jednu ráno. 
,,Ale nemusíš se bát, bude to zábava." Podívala se na asistentku s pozvednutým obočím. 
,,Nikdy to není zábava. I když je tam Chloé, stejně se občas nudím..." Na to už ovšem odpověď nedostala, protože si Nathalie vyžádala Sabine, která potřebovala s něčím okamžitě poradit. Mari tak zůstala ve svém pokoji sama a doupravila si pár detailů.