Stíny minulosti

XIV. Vy dva se znáte?

Ode dne, kdy se Marinette potkala s Adrienem na plese a prožila jeden z nejhezčích večerů v jejím životě, uběhly dva týdny. Připadalo jí, že čas neskutečně rychle letí, už byl duben a ona měla v plánu hodně natáčet nebo fotit. Prostě jako vždy se chtěla hlavně hodně věnovat své práci, nebo spíše musela. Ani jí to nevadilo, herectví milovala a focení někdy taky mělo něco do sebe.

Ráno ji probudil budík kolem sedmé. Nesnášela brzké vstávání asi tak jako polovina zeměkoule. S nesouhlasným mručením se natáhla k nočnímu stolku pro mobil, aby mohla ten nesnesitelný zvuk vypnout. Chvíli se ještě válela v posteli a projížděla sociální sítě. Moc tam toho nevykoukala, jen nějaké články o Chloé nebo o ní a její matce. Věci, které se snažila přehlížet a docela se jí to dařilo. 
Už chtěla mobil vypnout a jít do koupelny si udělat ranní hygienu, když vtom se zarazila nad fotografií jednoho mladíka. Adrien tam vypadal úplně magicky, vlasy rozevláté do všech stran a lehce zvlněné. Nejvíce ze všeho ji ale uchvacovaly ty smaragdové oči a úsměv. Zasněně si povzdechla. Sice ještě pořád neměla ani ponětí, co je tohle za pocity, protože nikdy nic takového nezažila, ale nevěnovala tomu moc pozornosti. Ten kluk se jí líbil a civěním na fotku jasně ignorovala fakt, že má přítelkyni. Najednou se ozvalo klepání na dveře. 
,,Dále," vydechla a pro jistotu schovala telefon pod světle růžovou peřinu. 
,,Marinette? Jestli už jsi vzhůru, tak jdi do koupelny. Máš domluvené to focení s Arturem a jedním mladým klukem," řekla Sabine, která vstoupila dovnitř klasicky oblečená v černém upnutém kostýmku. 
,,Focení?" podivila se tmavovláska zmateně. ,,A neměla jsem jít dneska náhodou natáčet seriál? Včera jsem se učila text snad do půlnoci," zamračila se lehce a pohledem zavadila o štos papíru na nočním stolku. 
,,To jsme zrušili, oni si bez tebe nějak poradí. Teď je důležitější tohle," stála si její matka za svým. 
,,Ale přece víš, že hraju jednu z hlavních rolí, nemůžu je jen tak nechat ve štychu. Počítají se mnou." 
,,Řekla jsem, že si poradí, teď se jdi umýt a přijď do jídelny na snídani, musíme sebou hodit." Nenechala ji nic namítnout.
,,Počkej a o jakým klukovi jsi to mluvila?" snažila se zjistit více informací, ale marně. 
,,Nemám čas ti nic vysvětlovat, sejdeme se v autě," ukončila jejich rozhovor jednou větou a otočila se na podpatku. Její kroky se rozléhaly pokojem, dokud za sebou nezabouchla velké těžké dveře. 
Marinette za ní je překvapeně a smutně hleděla. V hlavě se jí toho momentálně honilo spoustu. Včera měla volno, dopoledne se dívala na seriál a odpoledne chvilku hrála na klavír. Teprve k večeru se začala učit text, který měla původně umět na dnešek. To jako nespala půlku noci zbytečně?
Nechápala, proč za ní třeba Sabine nepřišla a neřekla jí, že se plány na další den změnily. Místo toho ji vyděsí ráno hned po probuzení, je tohle normální? Přijde sice jen o jeden den, ale i tak ji to mrzelo. Tohle by normální člověk neudělal...za tím muselo být něco víc, jenže co?
S povzdechem se nakonec vyhrabala z postele. Když před sebou viděla, to, co ji dnes čeká, nejraději by se vrátila zase zpátky. Nakonec pokrčila rameny, ve skříni si vzala nějaké oblečení a vydala se do koupelny. Nic jiného dívce ani nezbývalo.

Po rychlé snídani, kdy měla jen nějaké cereálie s mlékem, zamířila ven z vily. Před branou na ni čekala černá limuzína, na moment se zastavila. Pohledem sjela svůj outfit. Měla na sobě černou koženou bundu, červenou kostkovanou košili a modré kalhoty. Přes rameno si ještě přehodila malou kabelku, do které dala peněženku a mobil.
Sice neměla v plánu nic kupovat, ale jistota je jistota. Nakonec vyběhla směrem k autu, otevřela dveře a po jejím nastoupení se limuzína hned rozjela do centra města. 

,,Mami?" oslovila po chvíli cesty Sabine, která seděla na druhém konci sedadla a dělala něco na mobilu. 
,,No?" podívala se letmo na dceru, ta si jen povzdechla.
,,Proč jsi mi neřekla včera večer, že mám místo natáčení focení? Přece bych měla takové věci vědět, zvlášť když se týkají mě, ne?" musela se prostě zeptat, nemohla celou dobu jen mlčet, když jí matka překazila plány. 
,,Včera jsem byla už unavená, tak se mi za tebou nechtělo chodit a Nathalie měla rozdělanou nějakou práci, nemohla jsem ji zničehonic vyrušit." Jakmile tohle Marinette uslyšela, překvapeně zamrkala. 
,,To si ze mě snad děláš srandu, ne?" 
,,Nedělám, zlatíčko, to je fakt," řekla a Mari nemohla uvěřit svým uším.
,,Takže Nathalie nechceš zbytečně úkolovat a mně klidně bez varování změníš program na další den?! Promiň, ale tohle je trochu moc. Nechápu, jak jsi to mohla udělat." 
,,Jsem tvoje matka, takže můžu všechno a laskavě se mnou nemluv takovým tónem, holčičko. Natáčení máš domluvené na zítra a celý víkend, když toho tolik dneska zameškáš." 
,,Na víkend? Ale víkendy mám přece vždycky volno nebo aspoň sobotu!" zalapala po dechu. 
,,Tak tentokrát ne, za týden si to vynahradíš. Prostě teď to bude náročnější no, je jaro," pokrčila bezstarostně Sabine rameny a Marinette na ni jen v šoku koukala. Už párkrát se stalo, že jí změnila program na následující den zničehonic, ale vždycky ji alespoň varovala. Tohle bylo poprvé, kdy se o ničem nezmínila ani slovem. 
Jak se tak v duchu smiřovala s chováním své matky, nevšimla si, že se nacházejí kousek od budovy modelingového studia. Došlo jí to až tehdy, kdy auto zastavilo.
Sabine vyšla ven jako první a dívka tam ještě chvíli seděla. Snažila se všechno pochopit, ale čím více se tím zaobírala a trápila svůj mozek, tím hůře jí to myslelo. Nakonec s povzdechem vystoupila a společně se obě vydaly dovnitř. 

Když se ocitly v místnosti, kde Mari vždy fotila, přeběhl tmavovlásce mráz po zádech. Měla pocit, že je něco jinak, jen neměla nejmenší ponětí, co by to mohlo být. Z myšlenek ji ale vyrušil Artur, který se k nim přihnal jako voda tradičně s dobrou náladou a úsměvem na rtech. Ten se zvětšil hned, jakmile je spatřil.
,,Marinette, rád tě zase vidím a tebe také, Sabine," řekl a oběma jim políbil ruce. Mari se uchechtla, tohle dělal vždycky, když byla matka s ní. 
,,Ahoj, Arture. Asi víš, že nemám moc čas se vybavovat, přišly jsme na to focení."
,,Ach ano. Je to sice trochu na rychlo, tak jsem se bál, jestli bude Luka moct, ale nakonec souhlasil, máme štěstí." Při vyslovení toho jména se Mari na moment zarazila. Slyšela správně?
,,Luka?" optala se pro jistotu, odpovědí jí bylo přikývnutí.
,,Výborně," usmála se potom její matka. 
,,Tak se běž, Mari, převléknout. V šatně máš ty šaty, které jsi měla na sobě minule. Poprosili mě, abych tě v nich nafotil vedle nějakého chlapce, ale ta nabídka přišla včera a čas máme jen dneska. Omlouvám se, jestli jsem ti nějak překazil plány, jinak to bohužel nešlo," vysvětlil Artur a ona sebou malinko trhla. Další překvapení, kolik jich ještě dnes bude?
,,Takže tohle jsi nezařídila ty?" obrátila se s tázavým pohledem na Sabine, která jen zavrtěla hlavou. 
,,Ne, výjimečně ne. Vím, že to tak mohlo ze začátku vypadat, ale Artur mi zavolal jako první."
,,Tak to potom mění situaci. Jdu se teda převlíknout," řekla dívka a trochu se usmála. 

Když po pár minutách vyšla z šatny v těch barevných šatech, které měla na sobě posledně, ještě si trochu upravila své rozpuštěné vlasy. Povzdechla si a zamířila k matce, vedle které už stál nějaký mladík. Při pohledu na jeho tmavomodré vlasy jí došlo, že je to opravdu ten Luka, se kterým se kdysi srazila na chodbě.
,,Ehm, já už můžu," ozvala se a konečně si jí všimli. Když se její pohled střetl s tím chlapcovým, na moment se jí zatajil dech. Měl své kouzlo podobně jako Adrien, ale věděla, že na něj nebude mít nikdy.
,,Ahoj, Marinette, tak koukám, že se zase vidíme. Mimochodem, moc ti to sluší," zazubil se na ni a ona po dlouhé době zase slyšela jeho melodický hlas. 
,,Ahoj, Luko, děkuju," usmála se na něj, potom se ale ozvala její matka, která nedokázala skrýt svůj šok.
,,Vy dva se znáte?"
,,Jo, když jsem tady byla naposledy, málem jsme se navzájem pozabíjeli na chodbě," přikývla a Sabine s Arturem na sebe nechápavě koukli. 
,,Je to tak," potvrdil Luka, když se k tomu nikdo nevyjadřoval.
,,Jo aha, no bezva, aspoň něco nám ulehčí práci, když jí máme dneska tolik. Tak jo, děti, postavte se támhle k plátnu, já si mezitím doběhnu pro baterku do foťáku," mrkl na ně Artur a pak se vydal kamsi do jedné místnosti. Marinette s Lukou se na sebe jen usmáli a chlapec pokrčil rameny. 

Sice to tak zpočátku nemuselo vypadat, ale všichni si dnešní den užili a dokonce i Sabine se trochu uvolnila. Dívka by zapomněla, že se její matka umí taky hezky smát, jak na ni poslední dobou skoro pořád jen řvala. No asi jí nezbývalo nic jiného, než nad tím dál nepřemýšlet, třeba se taky jen přetvařovala. Na to byla ona expert. 
Když focení skončilo, Mari se rozloučila s Lukou pozdravem a s Arturem jako tradičně objetím. Se Sabine se potom vydaly k limuzíně, která je odvezla k jejich velké vile.

No a po dlouhé době je tu taky Luka, chyběl vám? 😇 zatím nemá v tomhle příběhu velkou roli, ale nebojte, ono to ještě přijde 😂💙 a když už jsme u toho...jakou roli si myslíte, že má? A bude se potkávat s Marinette jen na focení, nebo i někde jinde?^^

Jinak máme za sebou 15 kapitol, to je, co? 😅 ještě zdaleka nejsme u konce a ani s půlkou knížky si jistá nejsem xd vím jen, že rozhodně nebudeme končit cca 30. kapitolou, jak to doteď bývalo 😂💙 uvidíme, kam až se dosteneme, třeba to bude moje nejdelší ff ever, taky možnost 😂

Už radši budu končit, zase melu kraviny, achjo😂💙 tak zase příště, lidi💙

Less216  💙