Už uběhl týden ode dne, kdy byla Marinette s Adrienem naposledy venku. Během těch dní se skoro ani neviděla s Lukou, měl toho hodně do školy a chodil na brigádu. Sice se domluvili, že spolu půjdou každý víkend někam ven, ale bohužel nebyl čas. I Mari často natáčela nebo fotila, s Adrienem si volali a s Chloé taky. Ostatně, jejich hovor probíhal zrovna teď, volaly spolu přes počítač.
,,Ty se učíš hip hop?!" Vykřikla Chloé, až sebou dívka cukla.
,,Pssst, neřvi tak, nemusí tě nikdo slyšet. S Adrienem jsme se domluvili, že to bude tajemství, ale ty jsi moje nejlepší kamarádka, pomáháš mi s matkou, takže bys o tom podle mě měla něco vědět."
,,Páni, holka, ty se nezdáš. A už umíš nějakou chorošku?"
,,Jo, jednu jo a podle videa jsem se začala učit další, chci Adriena něčím překvapit a hrozně mě to baví." Usmívala se, když mluvila o tanci. Ten blonďák ji doslova nakazil a dokázal to i na dálku.
,,Hele, nemluvíš o něm nějak často?" Zeptala se Chloé podezřívavě.
,,Ne, prosím tě, to se ti zdá."
,,Ale nezdá, dneska jsi jeho jméno řekla nejmíň desetkrát. To je Adrien tohle, Adrien támhleto...moment, ty ses do něj zamilovala!!! Aaaaaa, no to je skvělý!!" Vypískla nadšeně a Mari zrudla.
,,To ne, určitě se pleteš, nemůžu se do něj zamilovat. Jsme přátelé, navíc on má holku."
,,No a co, že má holku? Tak jí ho prostě přebereš no, okouzlíš ho tak jak to umíš jen ty."
,,Ale Chloé, víš, že já taková nejsem! Nedokázala bych někomu přebrat kluka...to se nedělá."
,,Prosím tě, takhle se dalo dohromady milion párů a ty tady takhle vyvádíš, seber se trochu. Však jsi modelka."
,,Jsem hlavně herečka," zdůraznila Marinette a už chtěla tento rozhovor ukončit, téma se jí vůbec nelíbilo.
,,No ale to nemění nic na tom, že se ti z jeho pohledu podlamují kolena, že před ním rudneš, buší ti srdce, jsi nervózní...Však jsi to sama říkala. Nedělej, že to není pravda." Povzdechla si, Chloé nelhala. Dokonce se i často dívala na fotky, které spolu dosud pořídili, a myslela na něj taky hodně.
,,Když to takhle vyjmenuješ....Jo, Adrien je úžasný, ty jeho oči, prostě awww. A kdybys viděla, jak tancuje," rozplývala se už jenom, když o něm mluvila.
,,Tak ty seš v tom pěkně namočená, zlato." Uchechtla se Chloé a Mari se na ni jen koukala. Pak složila hlavu do dlaní.
,,Asi máš pravdu...Doprdele, já ho fakt miluju!!"
,,Konečně sis to přiznala, to je pokrok." Mari chtěla něco namítnout, když vtom začal zvonit její telefon. Vzala ho do ruky a usmála se hned, jakmile uviděla jméno volajícího.
,,Adrien..." vydechla zasněně a hovor přijala. ,,A-ahoj." Nechápala, proč koktá, Chloé se uchechtla. Tmavovláska ji jen spražila pohledem.
,,Ahoj, Mari, máš teď čas?"
,,No asi jo, proč se ptáš?"
,,Jen tak. Víš, jsem v parku a mám tu i pár kamarádů, tak jestli sem nechceš přijít. Můžeme zase tancovat."
,,Tancovat? To by bylo super, tak jo, přijdu. Jen to musím říct matce, tak snad nebude dělat problémy."
,,No jestli se bavíš s Lukou, jak jsem ti radil, tak by neměla."
,,J-jo, bavíme se spolu, teda poslední dobou jsme spolu tolik nemluvili, má toho hodně, ale máme mír."
,,To je bezva, takže jsi mu dala šanci."
,,Jo. Jak jsi říkal. Jestli si to pokazí, jeho chyba."
,,Tak fajn, uvidíme se za chvíli," ukončil hovor a Mari nestihla ani odpovědět, protože zavěsil. Pár vteřin jen hypnotizovala telefon s úsměvem, Chloé ji pozorovala.
,,Tak povídej, přeháněj. Co říkal?" Byla napnutá jak struna.
,,Prý je v parku a mám za ním přijít, že mi chce představit pár kamarádů."
,,Wow, tak to už je vážný, holka," zasmála se. ,,Dobře ty."
,,Chloé, prosím, už dost. Jasně, Adrien se mi fakt hodně líbí a asi ho i miluju, ale nebudeme to tak hrotit, jo?" Usmála se na ni.
,,Tak fajn, jak chceš. Užij si rande," mrkla na ni svýma modrýma očima. Tentokrát už to Mari nevydržela a popadla polštář, který dopadl na monitor. Blondýnka vyprskla smíchy.
,,Není to rande!" Křikla a zaklapla notebook.
Vstala z postele a přeběhla k zrcadlu. Na sobě měla červenou mikinu přes hlavu a černé legíny, vlasy si rychle stáhla do vysokého culíku a sama pro sebe se usmála. Jako vždy byla dokonalá. Popadla mobil, sluchátka si dala za krk a vydala se pryč z pokoje. Nyní si musí promluvit s matkou, ale vzhledem k tomu, že Luku vzala na milost, by nemusela mít žádné poznámky.
Zhluboka se nadechla a zaklepala na dveře matčina pokoje. Když se ozvalo "dále", vešla dovnitř. Sabine zrovna seděla u stolu a něco dělala na počítači.
,,Mami, promiň, že ruším, ale chci ti jen říct, že jdu ven." Dostala ze sebe a byla nervózní.
,,S kým a kam?" Zeptala se, aniž by se na svoji dceru podívala.
,,Eeeh...no jdu s Chloé na procházku," dostala ze sebe lež, kterou si narychlo vymyslela.
,,A co Luka?"
,,L-Luka? Nic, co by s ním mělo být?"
,,No jestli jde s vámi. Říkala jsi, že se s ním budeš bavit a zatím vás spolu vždycky vidím jen na snídani."
,,Ale...My už jsme s Chloé domluvené, navíc jsi neříkala, že se mnou musí hned všude chodit." Snažila se z toho vyvlíknout, věděla, že je zle. ,,A taky mám pocit, že zrovna teď se učí na nějakou zkoušku, kterou zítra dělá." Podrbala se na zátylku a čekala, co jí na to Sabine odpoví.
,,Učí se tak hodinu, co já vím, za tu dobu už něco umět musí. Prostě za ním jdi a běžte spolu ven. Chloé ho jistě taky ráda pozná."
,,A-ale..."
,,Zapomněla jsi na naši dohodu? Když se s ním nebudeš bavit, nebudeš ani chodit nikam." Sabine ji měla pěkně na mušce, Mari si povzdechla a sklopila hlavu poslušně jako pejsek.
,,Fajn, dojdu za ním." Ustoupila nakonec a pak odešla z jejího pokoje. Nějakou chvíli váhala, rozhodně nechtěla vysvětlovat Lukovi, kam jde a navíc už teď neměla čas se zdržovat. Stála na chodbě a dívala se směrem k pokojům.
Bojovala sama se sebou a ten boj byl strašný. Vtom jí přišla zpráva. Podívala se na ni, Adrien se po dívce už sháněl a ptal se, jestli teda může. Uvědomila si, že se zdržela tak deset minut, za tu dobu mohla být v půlce cesty.
Povzdechla si a rychle mu odepsala. Hned na to si nasadila sluchátka na uši, pustila hudbu a zamířila ven z vily. Jen doufala, že se Sabine během té doby, kdy bude pryč, nestaví za Lukou. To by pak měla problém.
ČTEŠ
Stíny minulosti
FanfictionStalo se vám někdy, že jste museli odněkud utéct, protože jste věděli, že tam nepatříte? Ne? Tak to máte štěstí, protože přesně tohle zažila Marinette Dupain-Cheng, dcera slavné modelky, která to se svou matkou nemá v životě vůbec lehké. Tento útěk...