Vím jen, že vždycky přijdou v noci. Když usnu a jsem už skoro pohlcená spánkem.
Začne to kroky po mém pokoji a v tu chvíli už vím, že v něm nejsem sama. Zmocní se mě strach a schovám se pod peřinu, jenže ta bohužel jako štít nefunguje.
Ucítím přes ní pár rukou.
Následně mě cosi odkryje.
Na jeho prstech jsou tisíce ostrých jehel, které se mi vždy zabodnou do těla, při jakémkoli doteku.
Ta odporně nepříjemná bolest společně s nezvladatelným strachem zmizí za chviličku.
Ponořím se do tmy a je konec.
Ráno se normálně probudím v posteli, úplně v pořádku.
Jen s maličkými jizvičky na místech, kde na mě sáhli.
Stalo se mi to už asi po čtvrté a ne, není to sen.
V hloubi duše mám pocit, že vím, co se tu noc dělo, ale nemůžu si to dát dohromady.
Jsou to jen nezaostřené chvilky, ze kterých nejde nic rozpoznat. Nestalo se to jen mně, taky mé bývalé kamarádce a určité mnoha dalším lidem.
Těm jsem ale nevěnovala moc pozornosti a hlavně s nimi moc nekomunikuji.
Ležela jsem ve své posteli doma a cítila se v bezpečí.
Nejhorší pocity a emoce člověk dokáže zapomenout rychle.
Možná proto tak často odpouštíme, zapomeneme na tu bolest, kterou nám někdo, nebo něco způsobilo, až moc rychle.
Já jsem člověk, co neodpouští.
Sice na tyhle emoce zapomenu, ale uvnitř pořád vidím svůj obraz zoufalství.
Pamatuji si na jednu oslavu, která byla pro mě velice bolestivá.
Je to už rok a já pořád nezapomněla. Přišlo na ní opravdu moc lidí, neznala jsem ani polovinu a taky tam byla spousta alkoholu.
Protože v dnešní době se lidi, nebo spíš mí vrstevníci, bez alkoholu očividně bavit neumí…
Byli jsme na chatě u mojí kamarádky a přišel tam i její bratr a jeho kamarádi.
Už od začátku jsem jejího bratra neměla v lásce, koukal na mě povýšeně a měl mě za malou holku. Což ano, možná jsem byla, ale na to, že byl starší o 4 roky se choval ještě méně dospěle než já.
Ten večer ale přiznávám, jsem byla dost naivní a důvěřivá.
Po nějaké době, když jsem já i on byli už trochu přiopilí, začali jsme společně tancovat a povídat si.
A pak to přišlo, políbili jsme se, dost daleko, aby to moje kamarádka a jeho sestra neviděla, protože by nás zabila. Bylo zvláštní, co jsem k němu cítila, ale přitažlivost tam byla obrovská. Každou chvíli jsme se nenápadně ztráceli a líbali se a bylo to krásné. Tančili jsme, pili a smáli se.
Povídali jsme si o vážných věcech, byly k sobě upřímný.
Tolik mi toho nasliboval a krmil mě sladkými řečičky.
Když už bylo ráno a všichni byli v polospánku a většina holek už chtěla jet domů, nebo dokonce už odjela, protože tam nebylo moc místa na spaní, já tam jako jediná holka zůstala.
V ložnici s 3 opilými kluky a ještě k tomu jsem s jedním ležela dobrovolně v posteli.
Ale na obranu, mi dva jsme byli už docela střízlivý.
Neustále jsme se líbali a pomalu to šlo i do něčeho víc, ale to jsem já nechtěla.
Nejen kvůli sobě, to bylo abych pravdu řekla to nejmenší, ale hlavně kvůli mé kamarádce, která o tomhle doteď neví.
Navíc jsem slyšela v hlavě ten hlásek, že to není dobrý nápad, neznám ho. Řekla jsem mu na jeho návrhy jednoduché ne a on mě poslechl, ale líbali jsme se pořád a on neustále doléhal.
Ležel nade mnou a já zavrtila hlavou už asi po třetí.
Přikývl a nakonec jsme oba po nějaké chvíli povídaní usnuli.
Šla jsem spát s pocitem, že možná budu mít přítele a že jsem šťastná. Ráno jsem se probudila první a ihned odjela domů, protože se mi úplně vybil mobil a já nemohla odpovědět mamce na zprávy, které jsem si sice přečetla, ale díky baterce už nemohla odepsat.
Byla jsem rozpolcená a zmatená. Chtělo se mi brečet a doteď si pamatuji ty pocity, které mě řezaly zevnitř do srdce.
A taky výčitky, že jsem něco měla s kamarádky bratrem, který mi nikdy nebyl sympatický.
Chtěla jsem vědět, jak to mezi námi bude dál a tak jsem mu napsala. Hnusně a bez citů mi napsal, že je děvkař a chtěl mě jen na sex.
A samozřejmě mi dost rázně napsal, ať to neříkám jeho sestře.
Bylo to jak z nějakého špatného filmu.
Asi nemusím vysvětlovat, že se mě to dotklo a to dost výrazně.
Pak se můj vztah s ní a naše přátelství zhoršil, protože jsem jí něco tajila a už jsem jí upřímnost dát nemohla. Neřekla jsem jí to, abych ochránila jeho nebo mě, ale jejich sourozenecký vztah, který byl vždycky krásný a neuvěřitelně silný.
Bratr byl hodný, ale k holkám se choval špatně.
Když na chatu jela uklidit, volala mi, že na posteli, kde jsem spala já a on, ale to ona samozřejmě nevěděla, byla krev.
Hrozně jsem se vyděsila, ale naštěstí mi po mém obrovském šoku, že se něco stalo, když jsem spala, došlo, že to bylo z jeho sedřeného kolena, které měl od krve.
Tenhle zážitek mě ovlivnil, nechala jsem si zamotat hlavu, a pak už takovou chybu nikdy neudělala a nenechala si zbytečně ublížit kluky, co mi nestáli ani za pohled, natož můj čas, nebo nedej bože moje slzy.
Jak jsem už napsala, nezapomínám.
Nechci zapomenout.
Písničky ze sluchátek mi řvaly do uší a já létala ve svých představách s úsměvem na tváři.
Teda dokud do mého pokoje nevtrhla má nevlastní matka Monica se slovy, která mě vůbec nezajímala.
,,Večeře!" řekne svým falešně milým hlasem s pěknou dávkou jedovatého úsměvu.
,,Nemám hlad," odvětvím rychle.
,,Tvé poslední jídlo bylo ráno v 8 hodin, musíš mít hlad."
Ve skutečnosti mám plný pokoj jídla, takže mé poslední jídlo bylo před ani ne půl hodinou.
Jelikož na mě ale neústupně a naštvaně kouká, nakonec jsem se radši zvedla a šla dolů do kuchyně. Táta vařil, což znamená, že se stejně nenajím.
Chtěla jsem se vrátit zpět do pokoje, ale cítila jsem za sebou Monicu, která by mě odejít nenechala, navíc si mě všiml i táta.
Můj táta se jmenuje Frank a je to velice důvěřivý a srdečný člověk.
,,Fioletto, celý den v pokoji! Připomínáš mi spíš krtka než člověka," zasměje se táta.
,,Krtka?" zeptám se naoko dotčeně a sednu si ke stolu.
,,Ano, celý den je zalezlý v tmavé noře jako ty."
Při večeři se snaží komunikovat táta jen se mnou a já si to moc užívám, protože Monica z toho rudne vztekem.
Neustále se snaží zapojit do hovoru, ale neudrží se v něm moc dlouho.
Kéž by si zbalila věci a odešla z našeho života stejně rychle, jako se do něj dostala.
Nečekala jsem, že si můj táta někdy někoho najde, ale bohužel se to stalo.
I on zapomněl až moc rychle, a to na mou mamku, která umřela při autonehodě.
Za 2 měsíce a pár dnů už to bude rok od její smrti, neuvěřitelné.
Připadá mi to jako včera, co jsem s tátou seděla na těch nepohodlných židlí v nemocnici zatímco mou matku operovali na sále.
Pamatuji si, kolik slz jsem ten den ztratila, nejdřív to byl šok, když nám to doktor oznámil, pak ty hodiny zoufalství a prosení, aby tohle byl jen špatný vtip, a pak uvědomění, že je to pravda.
Následovalo obviňování se za její smrt, vztek a hněv, a na tohle můj otec dokázal po pár měsících zapomenout. Jak?
To taky nechápu.
Během večeře jsem si Monicu pořádně prohlížela, nebyla mé matce podobná, až na ty hnědé vlasy, které mám i já, jen o něco tmavší než ona a má matka.
Nikdy jsem neviděla nikoho vzhledově podobného mamce, byla prostě unikátní.
Ani já jí nebyla podobná, na rozdíl od ní jsem měla vlasy dlouhé na zadek, to mamka je měla vždy krátké nad ramena.
Tvar hlavy, rysy, oči mám po tátovi.
A to zelené, ona je měla modré.
Už v 14 letech jsem byla vyšší než ona a byla jsem mnohem méně žensky tvarovaná a tak to je i doteď.
Byla jsem spíš po tátovi a to mě mrzí asi úplně nejvíc.
Nechci na její obraz zapomenout. Ovšem máme fotky, ale to není to samé.
Přestala jsem odpovídat tátovi na otázky a zasnila se.
Viděla jsem v našem domě opět svou matku, jak mluví se všemi našimi květinami a ptá se jich, jak se jim daří a jestli nejsou žíznivý.
Byla vždycky tak starostlivá a to nejen k lidem, ale ke všemu v čem dokázala spatřit život.
Taky měla cit ke knihám, který jsem po ní zdědila.
Na půdě pořád jsou její oblíbené, v kterých má napsané poznámky a postřehy.
Bohužel připsaným větám rukou mé maminky moc nedokážu porozumět, jsou to jen zachycené pocity u různých slov, vět, odstavců…
Její šílené nápady k tématu.
Můj táta ale její lásku ke knihám nikdy nepřijal, nechápal, že jí knihy dokážou tak pohltit a nerozuměl tomu.
Mí rodiče se měli moc rádi, ale v nějakých věcech si byli tak rozdílní a cizí.
Dala jsem si vanu s velkou spousty pěny a v ní relaxovala.
Horká voda mě pálila do kůže, ale to mi nevadilo.
Intenzivní bolest se mi líbila. Najednou někdo zaťukal a vešel bez mého pozvání.
Máme tu první kapitolu!!
Jste všichni připraveni?
