Věděla jsem, že odejde a já ho už nikdy neuvidím.
Něco z jeho výrazu mi o tom vypovídalo, a tudíž jsem si byla jistá.
Krev se mi valila z paže, ale to už mi bylo stejně jedno.
Další jedna jizva a bolest.
Ale mohlo být i hůř...
Byla to dlouhá rána, naštěstí ale ne moc hluboká.
V pokoji jsem našla tenkou látku a pevně si ránu zaškrtila.
Najednou mi došlo, že Lachtan na mě nejspíš pořád ještě čeká ve společenské místnosti.
Uklidila jsem rychle pokoj, v kterém se toho dnešní noc tolik stalo a vyrazila ven z jeho spárů.
Po cestě se mi chtělo brečet a věděla jsem, jestli se mě Lachtan bude snažit nějak utišit, tak se složím ještě víc. Proto jsem se snažila zůstat silná.
Seděl tam, jeho postavu jsem ihned poznala.
„Jdeš trochu později,“ poznamená.
„Promiň, stala se mi nehoda.“
Vysvětlila jsem mu, že jsem si omylem rozřízla ruku o jeden ostrý roh a na kousku světla mu ukázal látku promočenou mojí krví.
Vykuleně se na mě podíval.
„Budeme muset jít k doktorovi.“
Nehádala jsem se, asi to bude potřebovat lékařskou pomoc.
A tak jsme společně šli k doktorovi.
„Vy mi jste nějaká povědomá,“ řekne se smíchem doktor, jakmile vstoupím do jeho ordinace.
Měla jsem chuť po něm něco hodit.
„To je blbost, vidím vás dnes poprvé.“
Což byla pravda, dneska jsem ho opravdu viděla poprvé.
Nechala jsem, aby mou přítomnost tady vysvětlil Lachtan a já se mezitím posadila na lehátko.
Když tu byl i on, tak jsem si připadala více v bezpečí.
Doktor chápavě přikývl a já se jen modlila, aby mé zranění nepodezíral a nemyslel si, že se stalo nějak jinak, než mu Lachtan vysvětlil.
„Sundejte si mikinu. Podíváme se na to, jestli to je třeba zašít, nebo jen dát silnou mast.“
Mikinu jsem si opatrně vysvlékla a Lachtan mi mile pomohl, dokonce mi i podržel tričko, aby se mi náhodou taky nevysvléklo.
Ruka mě extrémně pálila po takovém náročném pohybu.
Prosáklou látku odsunul a pečlivě si řeznou ránu prohlížel.
„Myslím, že pár stehů budeme muset udělat.“
Bylo mi to jedno, nepotřebovala jsem utěšovat, ani nic na bolest.
Prostě jsem mu pokynula, aby to zašil. Jehla se mi zarývala do kůže a já si snažila zapamatovat, proč jsem nechtěla nic na umrtvení.
Prostě jsem potřebovala zase něco začít cítit.
Silně a opravdově.
Protože po jeho smrti už mi skoro nic nepřipadalo natolik silné, abych to cítila.
Ještě mi dal hojivou mast a řekl, ať za pár dní přijdu na kontrolu.
Obvázal mi lehce paži a pak už nás jen doprovodil ke dveřím.
Neměla jsem v plánu se sem vracet, takže na žádnou kontrolu opravdu nepřijdu.
✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴
✴✴✴✴
✳✳
✳
