Jodan!!
„Jak to vypadáš? Lekla jsem se tě!“
„To je taky účel,“ odpovím spokojeně.
„K čemu tenhle nechutný kostým? Myslela jsem, že si s ním jen chceš promluvit.“
„Taky ano, ale musí ze mě mít aspoň trochu respekt, abych zjistila pravdu. Ty mu budeš koukat do očí a já poslouchat srdce.“
A tak jsem jí vyložila to, co mě napadlo a ona jen s úsměvem přikývla.
„Nevidím důvod, proč se při tom trochu nepobavit.“
„Svatá pravda,“ souhlasí a usměje se.
„A Fio?“
Podívám se na ní vážně a zvednu tázavě obočí.
„Hm?“
„Děkuji.“
Jen se na ní usměju a přitáhnu si jí zdravou paží k sobě do krátkého objetí.
Když jdeme po chodbě, lidi se na mě koukají a já se jim nedivím.
Můj vzhled si prostě oči přitahuje, jako magnet.Připadala jsem si drsně a přišlo mi vše zpomalené, jak v nějakém filmu. Přišla jsem si epicky.
Viděla jsem ho, rovněž na mě koukal. Ani se nesnažil schovat svůj vykolejený výraz.
Nikdy nebude správná chvíle, tak proč ne teď.
Nač čekat.
Když ne teď, tak kdy?„Počkej, jen chci mluvit s tímhle kaktusákem.“
„Dobře.“
Dojdu k Alexanderovi a usměju se na něj.
„Něco bych od tebe potřebovala. Dokázal bys mě naučit sebeobranu? Prostě bránit se, ale beze zbraní…“
Pořád na mě nechápavě koukal a nic neříkal.
Pohledem hodně dlouho zůstal na mé paži.„Budu to mlčení brát jako souhlas,“ odpovím prostě, pokrčím rameny a odejdu pryč.
Tohle bychom měli.Dohodly jsme se s kaktusačkou, že jdeme na mučení a výslech a vůbec jí nevadilo, že jdu taky.
Naopak byla nadšená a ještě řekla: „Jde vidět, že jste se do toho úplně položily a jsem na vás moc hrdá. Přesně takové chování si ty lidi zaslouží.“Sarah do dveří vešla sama a vysvětlila mu, co ho čeká.
Já se mezitím snažila uklidnit a nesmát se.Právě mu říká, že ho čeká něco jako test pravdy a lži a já budu nástroj, který pozná, jestli nelže.
Otevřela mi dveře a já vstoupila, šla jsem pomalu a koukala na vše krom jeho postavy.
Rty jsem měla pootevřené a snažila se uklidnit.Posadila jsem se na pohovku, která tam byla a konečně se mu podívala do očí.
Měl dětskou tvář a vyplašený výraz. Místo Fioletty viděl ducha.
Obočí měl hodně od sebe a rty popraskané.
Vypadal tak nevině.
Snažila jsem se udržet tvrdý výraz.„Sundáme ti tričko Jodane, ano?“ zeptá se Sarah a měla starostlivý výraz.
„Ano, nemám co skrývat,“ poví a já konečně uslyším jeho hlas.
Byl lehce chraplavý a pevný.
Tričko měl dole a já vykulila oči.
Měl horní část těla samou jizvu a dokonce to i vypadalo, jak od bičování.Natáhla jsem ruku a dala mu jí na levé prso, kde měl srdce.
Cítila jsem ho, bilo pravidelně a nebylo zrychlené, zatím.„Takže, jsi obviněn z obchodování s bílým masem, je to pravda?“ zeptá se Sarah.
Dívala jsem se do očí Jodana a poslouchala.
„Ano.“
„Opravdu s ním obchoduješ?“
„Ne, to můj otec.“
„Tak proč jsi tu ty a ne on?“
„Nesnáší mě a všude je napsané mé jméno… Schovává se za mě, jak elektronicky, tak i živě. Jsme si extrémně podobný.“
Ani jednou neopustil náš oční kontakt.
Byl v naprostém klidu, ale nešla z něj arogance, pouze se nás snažil přesvědčit.
Jeho slova byla tak jistá a sebevědomá.„Ty jizvy máš od svého otce?“ zeptám se pro změnu já a on přikývne.
„Proč ti je udělal?“
„Jak jsem už řekl, nesnáší mě… Od smrti mé matky se hodně změnil a začal dělat věci, na které by mamka jistě nebyla pyšná a mě do nich zatahuje, protože se mu líbí mi dělat problémy.“
„Stejně nechápu, proč tě fyzicky trestá, za co?“
„Většinou za neuposlechnutí nějakých jeho blbých rozkazů.“
„Řekl jsi to někdy někomu? Jsi dospělý, proč jsi neutekl?“
„Tak jednoduché to není, můj otec má kontakty všude. Našel by mě.“
„Ale když v tom jede tvůj otec taky, měl by tu být taky, ne?“ podívám se pro změnu na Sarah.
„Ptala jsem se, není tu. Mají stejná jména, možná proto.“
„Ano, ale uznejte, že to má dokonale promyšlené. Pošle si odskákat trest svého syna, co nosí jeho jméno a je mu dokonale podobný. Syna, který na jeho rozkaz se veřejně objevuje a ukazuje. Ten, co dělá špinavou práci,“ poví nám a pokrčí rameny.
Dala jsem od něj ruce pryč a povzdechla si.
Ano, jeho otec to má skvěle naplánované…
Zdravím všechny v tuto pozdější hodinu!
✖✖
Dnešní doba je zajímavá.
Všichni mluví o zavření škol a věci s tímto spojené, tak uvidíme, jak tohle dopadne...
Důležité je, že to nějak dopadne... Bohužel ale netuším jak něco takového skončí 😂😂
✖✖
Doufám, že se vám kapitola líbila❤
Já se jdu vrátit k učení na zítra.
😐😐
Patologie a fyzika to je zabijácká kombinace, která mě zítra podřízne!
:D :D
Mimochodem dneska jsem přemýšlela, jak moc mi přišla, když jsem tehle příběh začala psát, směšná slova - kaktusáci, Lachtan...
A teď už to beru tak automaticky. Je to hrozně zvláštní. Taky jste si na to tak zvykli?
✴✴✴✴✴✴✴
Brzy další kapitola ❤, mějte se nejlíp a zkuste ignorovat, co se ve světě děje a snažte se s tím smířit a hledat v tom nějaké dobré věci a šance.
💫💫💫