,,Jmenuji se Lahtam.“
Jakmile tohle řekl, vyprskla jsem smíchy do tiché místnosti.
Všichni se na mě podívali, včetně muže, který už opět seděl vepředu. Když já si nemohla pomoc, jeho jméno zní jak lachtan a já to nevydržela a rozesmála.
Nemůže se mi divit, když má směšné jméno.
„Nech mě hádat, teď kdybych se tě zeptal, proč ses rozesmála, řekla bys, že moje jméno zní jak lachtan,“ řekne hlasitě, abych ho slyšela.
To umí číst myšlenky?
„Jak jsem řekl, hned vše vysvětlím. Ale ještě k mému jménu, preferuji spíš přezdívku, kterou používají mí přátelé – Tam. Tak tohle jsme si vyjasnili a teď to řeknu úplně jednoduše, každá z vás tu už byla čtyřikrát, jen si to nepamatujete. Pokud nezvládnete zkoušky, které tu dnes dostanete už právě po páté, tak na to opět zapomenete. Tohle je váš poslední pokus, abyste uspěly. Jestli to nedokážete, tak se vrátíte zpět k vašemu normálnímu životu a my vás už nebudeme otravovat. Každý člověk věku 17 let je pětkrát zkoušen v 6 úkolech. Tam zjistíme, jestli jste vhodný pro naše účely. Vy jste to už čtyřikrát nezvládly, takže vám přeji hodně štěstí,“ dořekne svou řeč a já i když jsem dostala něco jako vysvětlení, tak stejně nic nechápu.
„Takže stačí jen ty zkoušky neudělat a máme od tohohle pokoj?“ zeptá se jedna dívka kousek ode mě.
V očích jí šel vidět vzdor.
Lahtam se usmál a šel blíž k ní.
„V tu chvíli, co tu zkoušku děláte, vám jde prakticky o život, takže se nedokážete vzepřít, protože na to nebude čas. Budete mít v hlavě jen dvě možnosti. Buď umřu, nebo splním všechny úkoly.“
„Ale neumřeme teda doopravdy?! Jen v tu chvíli si to budeme myslet, že?“ zeptá se další dívka.
„Furt ty stejné otázky. Ano, přesně tak.“
Tohle je tak divné, nevím, co si mám myslet.
Můj úkol je teď jediný, nechovat se tak, jak bych se normálně zachovala, protože, jestli to chápu, on teď zná všechny naše kroky.
Ví přesně kdy a co řekneme.
„Jak nám vymažete paměť a kdo jste?“ zeptá se Elen vystrašeně, ale překvapivě hodně hlasitě.
„Jsme původní obyvatelé země, pomáháme udržovat rovnováhu, vy jste něco jako experiment, který nám s tou rovnováhou pomůže. A k té paměti… Vy tu vlastně ani nejste, ve skutečnosti spíte doma v postelích. My si půjčili jen vaše vědomí, takže když selžete, tohle pro vás bude jen noční můra, kterou ráno zapomenete. Víc podrobně vám to vysvětlit nemohu, protože to sám nevím. Na to máme specialisty.“
Kroutila jsem hlavou a snažila se chápat, ale bohužel to nešlo.
Štípla jsem se s nadějí, že se probudím, ale tenhle plán nevyšel.
Co s námi bude, když zkoušky zvládneme?
Jako bych tuhle otázku vyvolala, protože nějaký jemný a opatrný hlásek jí vyslovil.
„To teď není podstatné. Teď si odpočiňte, prospěte se a ráno se uvidíme.“
Pomalu začne opouštět místnost a já konečně spatřím dveře, jediné dveře, které tu jsou.
Pak se ještě otočí.
„Jo a málem bych zapomněl, nezkoušejte vaší klec rozbít, poučte se z předešlých chyb, které jste tu už udělaly.“
Hrozně by mě zajímalo mé předešlé dny tady.
Jak mi to šlo, co mě čeká, co zkusit, a co radši naopak nezkusit.
Jsme tu v hrozné nevýhodě a je mi jasné, že tohle je předem prohraná bitva.
Snažila jsem se vzpomenout na cokoli, ale nic se mi nevybavilo.
Ale jako bych to měla na jazyku. Světla zhasla a my se ocitly v neuvěřitelně temné tmě.
V tu chvíli spousta dívek začala panikařit, brečet, křičet a bouchat do skla.
Já si místo toho sedla a snažila se uklidnit, nesmím ztratit hlavu jako ony.
„Uklidněte se, to bude v pořádku,“ řekne příliš hlasitě nějaká dívka.
Místnost se trochu zklidnila.
„Hele já jsem taky vystrašená, ale tohle nikomu nepomůže. Musíme zůstat v klidu a myslet dámy.“
Už jen její hlas se mi nelíbil.
Důležité ale je, že všechny uklidnila. Její hlas vyplňoval ticho. Neposlouchala jsem jí, nezajímalo mě její tvrzení, nápady na útěk, nebo uklidňující slova, která nabízela.
Nic z toho jsem nechtěla, místo toho jsem se snažila spát.
Budu potřebovat sílu.
Bohužel tu spát ale moc nešlo, nejen, že to nebylo pohodlné, ale dívky hlas, který se snažil nejdřív mile uklidňovat, se přesunul k rozhovoru o něčem jiném.
Bylo to pro spoustu z nich dobrým rozptýlením, jenže já chtěla spát a ne si povídat o klucích, vztazích a podobných věcech...
Ano, je to zatím dost divné.
✴✴
Ale věřte mi, že to bude ještě divnější a zajímavější!!
