Máš nějakou špatnou náladu, ne?“ začnu nejdřív.
„Jen jsem mluvil s Alexanderem a má pravdu, trochu jsem zapomněl na své místo.“
Protočím oči, o co tomu Alexandrovi sakra jen jde.
„Teď ale potřebuji, abys byl na mé straně. Tentokrát tě potřebuji,“ povím zoufale a on přimhouří oči.
„O co jde?“
A tak jsem mu začala vyprávět o Jodanovi.
Nevynechala jsem nic, byla nervózní a zoufale se ho snažila přesvědčit o pravdě, v kterou jsem tolik věřila.
Pořád jsme byli na chodbě, mluvila jsem tiše a on nic neříkal.
Pak už jsem neměla co říct.
„To je ale úplná hloupost!“ vyprskne.
„Jen se zkus zamyslet, dává to smysl…“ tiše povím.
„Ten kluk je jen dobrý lhář Fioletto! Co když tohle s tátou plánovali? Co když tuhle lež společně vymysleli?“
„A co ty jeho jizvy? Pro to máš vysvětlení?“
Zavrtím hlavou.
„Jen si zkus připustit, že by to mohla být pravda…“
„Nepřipustím, všechny ty lidi máme pečlivě studovaný. Víme, co jsou zač.“
„Mohli jste udělat chybu… A jestli jste jí udělali, tak teď už mohl být dávno mrtvý nevinný člověk!“ vykřiknu.
Protře si oči.
„Co po mně chceš?“
„Abys zvážil to, co může být pravda…“
„Teoreticky, kdybych ti věřil, k čemu by to bylo? Kam by to vedlo?“
„Ke spravedlnosti.“
Zmáčkne si kořen nosu.
„Dobře, něco mě napadlo, ale ty se toho bohužel účastnit nebudeš. Je to na tvé kamarádce, protože ona je jeho mučednice.“
„Jak to myslíš, že se toho nemůžu účastnit? Já můžu být svědek! Chci jí pomoc…“
Moje slova, ale úplně ignoroval.
„Máme tu něco jako ředitele. Náš nadřízený, který to tady má na starost. Tvoje kámoška za ním může přijít, ale musí si připravit fakt dobrý argumenty a důvody a hlavně důkazy. Není s ním fakt žádná sranda a vždy jedná bez slitování, takže je jen na ní, jestli do toho chce jít a jestli má tu jistotu.“
„Kde ho najdeme?“
„Cestu jí pak vysvětlím sám.“
„Proč to neřekneš mně?“
„Protože tohle není tvoje starost Fioletto. Ona si s tím začala a ty bys jí tam byla prd platná, stejně jako já…“
„Je to její boj,“ dodá ještě.
Přece jí tam ale nepustím samotnou? Žádala mě o pomoc, ale tohle je spíš jako pozvánka do pasti.
Bůh ví co je to za kaktusáka.
Dostala jsem strach, protože ona bude ochotná tam jít, ať už jí tam bude čekat cokoli.
Neřekla jsem mu děkuju ani, že odcházím.
V hlavě na mě doléhalo tolik hlasů a já opět nevěděla, co dělat a podle kterého se řídit.
Prostě jsem neměla tušení, jak z tohohle ven.
Asi teď nemám, nic srdci.
✴✴
Nic, co bych vám chtěla předat, napsat.
✴✴
Jen mějte dobrou náladu a buďte otevřeným možnostem, které se naskytnou. ❤❤
✴✴
